Úmrtí filosofa Jana Patočky při výslechu komunisty zaskočilo. Ve zpravodajském speciálu to v rozhovoru s Honzou Benešovským řekl filozof a jeden z prvních signatářů Charty 77 Jan Sokol. Patočka byl jeho tchánem. Osudným se mu stala délka a celková náročnost výslechu. Projevila se mozkovou mrtvicí. „Oni se ho na něco zeptali, tchán jim to poctivě vysvětlil a oni pak začali znovu. Režimu pak jeho smrt nebyla příjemná. Tím si také vysvětluji to, že jsme byli trochu chránění. Děti neměli potíže, já ani manželka jsme nepřišli o práci,“ vzpomíná filozof. 

Jakmile podepsal Chartu 77, měl mírné obavy. „My jsme nevěděli, co konkrétně se stane. Osobně jsem odhadoval, že to není na to, aby mě zavřeli. Toho bych se bál, protože jsme měli malé děti. Vlastně to dopadlo docela dobře,“ uzavřel Sokol.

K důsledkům 17. listopadu byl zpočátku Jan Sokol skeptický. On sám se demonstrace na pražské Národní třídě vůbec neúčastnil. Byly tam ale jeho děti a manželka. Jan Sokol je přesvědčený, že věci do pohybu pak dal vymyšlený příběh zabitého studenta. „Já jsem si neuměl představit, že by se nějakou manifestací mohl ten režim pohnout. Když pak ale vznikla fáma o zabitém studentovi Janu Šmídovi, tak to nějak lidi zvedlo ze židle a ti komunisté si taky moc nevěděli rady, co dál.“ Na totalitě byla podle Sokola nejhorší absence jakékoliv naděje. Zkušenost z roku 1968 v něm utvrdila dojem, že komunistický režim nemůže jen tak zmizet.

Poslechněte si celý rozhovor ve videu: