„Kartony zdražily o třetinu, lahve asi o patnáct procent,“ popisuje čejkovický vinař Jakub Šamšula, jak výrazně se zvedly náklady na obaly, s nimiž vinaři pracují.
„Doba je zlá. Naskládalo se toho víc. Problémem jsou zejména rostoucí ceny energií. Ve vinařství je přitom spotřeba obrovská,“ přidává. Upozorňuje, že třeba chlazení, které roztáčí elektroměr významně, je potřeba nejen při vinobraní, ale ve skladovacích prostorách celoročně. To všechno musejí vinaři ve výsledku do ceny vína promítnout.
„Očekáváme zdražení o pět až deset procent. Žádný z vinařů však v tuto chvíli není schopný predikovat, zda je to pro letošní rok poslední změna, protože ty turbulence a nečekané momenty, které přichází, nemůžeme nijak předpovídat,“ říká prezident Svazu vinařů Martin Chlad.
To potvrzuje i Petr Chaloupecký, ředitel Lahoferu, který je s milionem lahví ročně jedním z největších tuzemských producentů. „Jelikož je situace ohledně dalšího cenového vývoje veškerých materiálů a energií i nadále krajně nepředvídatelná, předpokládáme, že se ceny mohou v průběhu roku zvyšovat i opakovaně,“ oznámil.
Ceny budou vyšší o pět až deset procent
Skupina, pod kterou spadají značky Vinařství Lahofer, Hanzel a Waldberg, bude rovněž zdražovat o pět až deset procent. Zdůvodňuje to tím, že po celý loňský rok docházelo prakticky u všech vstupních materiálů a energií k jejich postupnému zdražování, u některých položek turbulentně a velmi extrémně. Víc peněz si vyžádaly třeba i náklady na logistiku. Do prodejních cen vína se to promítne od února.
Totéž platí i u znojemského vinařství Hort. Leden vyhlásilo ještě měsícem starých cen. „Od února se cena našeho vína zvýší v průměru o sedm procent,“ říká majitel vinařství Jiří Hort.
Zdražení vstupů ilustruje na příkladu kartonu, který dříve kupoval za čtrnáct korun, dnes stojí pětadvacet. Cenu vína nechce zvedat plošně ani opakovaně. „U některých vín budu volit kompromis podle obrátkovosti. Naše ceny jsme dokázali držet sedm let a doufám, že se nám to povede i nyní,“ uvedl Hort.
Podle šéfa Svazu vinařů Martina Chlada se do nákladů jednotlivých vinařství promítají i výdaje na pracovníky. Při nedostatku pracovníků, inflaci a na ni navazující valorizaci platů se mozaika toho, co na vinaře v posledních měsících dopadlo, uzavírá.
Šéf vinařů: Malí mohou mít paradoxně výhodu
A týká se to bez rozdílu všech. Jak malých vinařů, tak velkých vinařských firem. „Malí mohou mít paradoxně výhodu, pokud mají zásoby materiálu, které jim vystačí na delší dobu produkce,“ naznačuje Chlad, že ten, kdo stihl obaly nakoupit za staré ceny, má – byť jen na krátkou dobu – vystaráno.
„U středních a větších vinařství mohou náklady vyskočit významně a mohou balancovat na hraně toho, jestli si mohou zdražení dovolit, nebo ne. Pokud vím, přemýšlí i o investicích typu fotovoltaických panelů, aby docílila alespoň částečné soběstačnosti a snížila náklady,“ podotýká prezident největší vinařské organizace v Česku.
Vinaři si dobře uvědomují, že na tuzemském trhu mají silnou konkurenci a zákazníci jsou na zvyšování cen velmi citliví. „Rostoucí ceny energií a dalších vstupů se snažíme řešit inovacemi a úsporami ve výrobě nebo zdokonalením služeb a servisu pro odběratele,“ potvrzuje i Petr Chaloupecký.
Pro vinaře je další zásadní nepříjemností i zdražování toho, co nepotřebují denně. Nahoru jdou třeba i ceny strojů. Při koupi traktoru do vinohradu, nového lisu nebo nerezových tanků musí vinař počítat s tím, že dodavatelé zvedli ceny až o dvacet procent. A i když jde o investici na několik let, také se promítá do toho, za kolik si nakonec spotřebitel koupí lahev vína.
Stejný problém podle Martina Chlada řeší vinaři v celé Evropě. Přesto stále existují země, které jsou schopny velkoobjemově produkovat vína v hodnotě dvou či tří eur a dovážet je na náš trh. „Dlouhodobě stojíme před otázkou, jak konkurovat těmto levným vínům,“ říká Chlad.
Evropské vinaře zdrtilo počasí
Pozitivní zprávou je, že tuzemští vinaři měli loni z vinic dobrý výnos. To se zdaleka nepodařilo všem státům. Podle informací, které z 28 zemí Evropské unie shromáždila v listopadu Mezinárodní organizace pro révu a víno, nízký objem produkce zaznamenali zejména v Itálii, Španělsku a Francii, které kvůli pozdním jarním mrazům a celkově nepříznivým klimatickým podmínkám ztratily ve srovnání s předchozím rokem třináct procent. Pokles, byť mnohem mírnější, zaznamenalo i Rakousko nebo Slovensko.
Z šetření Svazu vinařů, které provedl na konci roku, vyplývá, že výnos hroznů u tuzemských vinařů byl loni přibližně stejný jako v předcházejícím roce. Z jednoho hektaru sklidili vinaři 5,8 tuny. V desetiletém období je to dokonce mírný nadprůměr.
„Z hroznů sklizených v České republice lze získat asi 720 tisíc hektolitrů vína, tedy přibližně 35 procent roční spotřeby vína České republiky,“ uvádí ve zprávě o sklizni její autoři Jiří Sedlo a Martin Půček.
Spotřeba vína v Česku loni klesla
Dlouhodobě pokrývají tuzemští vinaři spotřebu českých spotřebitelů asi z třiceti procent. „Za posledních dvacet let jsme získali více vína z tuzemské produkce pouze ve třech případech, a to v letech 2007, 2008 a 2018,“ shrnuje zpráva.
Podle Českého statistického úřadu přitom loni Češi vypili vína o něco méně než o rok dřív. Spotřeba klesla o půl litru na téměř 20 litrů na člověka. Zahrnuje to však i zahraniční produkci. Čísla o spotřebě čistě tuzemských vín v tuto chvíli dává dohromady Vinařský fond.
„Pokud bude za rok 2021 drobný propad, tak je jednoznačně prvním důvodem vliv covidu,“ míní prezident Svazu vinařů Chlad. Lidé podle něj mohli více šetřit a přímý dopad na obor vinařství má i omezení gastronomie.