Speciální podzemní nádrže by mohly ročně, v závislosti na počasí, zadržet kolem deseti až patnácti plaveckých bazénů „dešťovky“, tedy přibližně čtyři až šest tisíc kubíků. Díky retenčním nádobám by již voda nestékala ze střech objektů bezúčelně do kanalizace, ale byla opět využita – třeba na závlahu hřišť, k zalévání městské zeleně, případně pro potřeby zimního stadionu. Nyní se radnice pustila do prvních zkušebních opatření, na něž má později navázat již připravovaný komplexní a dlouhodobý projekt.
„Pod tribuny fotbalového stadionu jsme zatím nainstalovali celkem jedenáct kusů plastových nádrží, do kterých je zachytávána dešťová voda. Každá má jeden kubík a jsou propojeny soustavou hadic. Voda zadržená v těchto nádobách poslouží technickým službám Sattu na zalévání zeleně,“ popsal žďárský starosta Martin Mrkos s tím, že toto dočasné řešení vyšlo na 55 tisíc korun. Hrazeno bylo z nepřímých nákladů projektu Smart City.
Kroky, které mají následovat, jsou už zpracovány v dokončené studii. „Jedná se o komplexní zadržení dešťových vod ze střech sportovišť v lokalitě Bouchalky, a to do čtyř obrovských podzemních nádrží o objemu 300 až 500 kubíků. Konkrétně půjde o nádrže pod tribunami fotbalového stadionu, dále by se měla zachytávat voda z budovy, kde se nachází zázemí pro fotbal a tenis, a rovněž ze zimního stadionu. Zvažujeme také rozšíření tohoto řešení o sportovní halu TJ Žďár nad Sázavou,“ shrnul plány starosta Mrkos.
Je těžké vyčíslit kolik
Tisíce kubíků dešťovky, jež mají retenční nádoby pojmout, by z převážné části putovaly zpět na žďárská sportoviště. Počítá se se zkrápěním tenisových kurtů nebo se zaléváním dvou fotbalových hřišť, kde není umělá tráva.
„V současné době to funguje tak, že se tato hřiště zavlažují z různých zdrojů – například z řeky nebo vodou z vrtu. Voda z vodovodního řadu se k tomuto účelu nevyužívá,“ přiblížil aktuální postup Josef Růžička, vedoucí úseku sportu žďárské příspěvkové organizace Sportis, která spravuje městská sportoviště, tedy například zimní a fotbalový stadion nebo tenisové kurty.
Kolik vody se běžně k tomuto účelu spotřebuje, je podle Růžičky velmi těžké vyčíslit.
„Velkou roli hraje samozřejmě počasí. Pokud je sucho, tak může být spotřeba vody mnohonásobně vyšší než v deštivých letech. Ale například na zavlažení jednoho tenisového kurtu na den se počítá se zhruba třemi kubíky vody. My tady máme kurty celkem čtyři, takže se využije kolem dvanácti kubíků denně,“ konstatoval Růžička.
Odběr dešťovky z retenčních nádrží, tedy jenom z jednoho zdroje, bude pro personál jednodušší. Stejně tak se počítá i se snazší filtrací oproti čerpání vody z koryta řeky. „Význam má určitě také zadržování vody, která stéká bez dalšího využití z fotbalového hřiště s umělým povrchem,“ dodal Josef Růžička.
Na hotovou studii nyní žďárská radnice navazuje vytvářením projektové dokumentace, na niž město získalo necelých 300 tisíc korun z dotace od Kraje Vysočina. „Jakmile bude dokumentace dokončena, chceme se ucházet o příslušné dotační tituly ze Státního fondu životního prostředí. Alokace by tam měly být poměrně štědré, a projekt tak z velké části zaplatit,“ vyjádřil se Martin Mrkos s tím, že náklady by měly činit minimálně deset milionů korun.
Využívání dešťové vody je součástí dlouhodobé strategie města, jež by měla vést ke snižováním dopadů klimatických změn, jako jsou například extrémní sucha. Povedlo se tak již zrealizovat například instalaci takzvaných zelených střech na budovu polikliniky a objekt bývalého městského úřadu na náměstí.