Bezdomovec František se svou družkou roky obýval nedostavěnou lázeňskou ruinu v teplické Mlýnské ulici. Na začátku července však do areálu přijela těžká technika a demoliční stroje objekt srovnaly se zemí.

V troskách budovy z 80. let minulého století zůstal i příbytek Františka a jeho paní. Nezbylo jim nic. Ve stanu teď přespávají nedaleko zbořeniště a přejí si jediné. Najít místo, kde budou moci dál nerušeně přežívat.

15 fotografií

„Hledáme, ale je to těžký. Zatím jsme nenašli nic, kde bychom mohli zůstat déle,“ přiznává František smutným hlasem.

Podobně jako on s družkou jsou na tom i další desítky bezdomovců, kteří museli ruinu v Mlýnské ze dne na den opustit. Potulují se po městě a hledají si místo na přespání.

Podle Barbory Bočkové, ředitelky neziskové organizace Květina, která se v Teplicích o lidi bez domova stará, zůstává bez stálého obydlí asi polovina z padesátky lidí, kteří v objektu žili.

„Rozprchli se různě po městě, část z nich si našla jiné polorozpadlé objekty, někteří si vybudovali stanové obydlí. Desítky lidí si ale stále útočiště hledají, zdržují se třeba v okolí Zámecké zahrady,“ popisuje Bočková.

Jen s batohem

Když se lidé obývající objekt v Mlýnské ulici o demolici dozvěděli, byli prý zoufalí. „Ve chvíli, kdy tam najely demoliční stroje, nevěděli, co s nimi bude. Museli tam nechat své věci, protože se neměli kam přestěhovat. Většina z nich odcházela jen s batohem nebo s taškou,“ podotýká Barbora Vernerová, vedoucí terénních programů Květiny.

Ačkoliv se jim pracovníci organizace snažili nabídnout azylové bydlení v okolních městech, většina bezdomovců toho nevyužila. Někteří ani nemohli, protože neměli potřebné doklady. 

„Měli na to strašně málo času, asi deset dní. Ale velká část těch lidí o azylové bydlení stejně nemá zájem, uvažují spíše o podobném typu bydlení jako v Mlýnské,“ připouští Bočková.

Bydlení v azylových domech dosud využilo jen několik lidí. Další se toulají po městě. To ale vadí místním občanům, kteří se nyní často obracejí na strážníky, aby bezdomovce z provizorních obydlí v okolí jejich domovů vyhnali.

V průchodech, u kulturáku...

„Uchylují se na místa, kde dříve nebyli. Přespávají v průchodech, u kulturního domu nebo pod vchody domů na sídlištích. Lidé na ně koukají z oken a volají nám, abychom je vykázali,“ uvádí ředitel teplické městské policie Michal Chrdle. „Ale není to o tom, že by jich teď bylo více, jen jsou více vidět,“ dodává.

Podobný názor má i náměstek primátora Jiří Štábl (ANO). „Není to tak, že by se zásadně navýšil jejich počet, jen si teď hledají útočiště a jsou více na očích. Většina Tepličanů je ráda, že ta nevzhledná ruina, která roky hyzdila vzhled města, zmizela. Na druhou stranu v tom objektu bydleli lidé, které nikdo nevyháněl. V podstatě ze dne na den o to přišli a teď se musí někam přesunout. My to vnímáme jako přechodné období, kdy ti lidé hledají nové útočiště,“ podotýká Štábl.

Město nyní spolupracuje s Květinou i s organizací White Light, jež poskytuje služby sociální prevence uživatelům návykových látek, a snaží se situaci stabilizovat. 

„Oblastní charita Most nám nabídla několik míst na přespání a náš sociální odbor dojednal se zmíněnými spolky možnost, aby si lidé mohli na úřadě vyřídit doklady, aby třeba dosáhli na nějakou dávku,“ doplňuje Štábl.