Když se řekne Veselý Kopec, většině lidí se vybaví malebné roubené chalupy ve zvlněné krajině Českomoravské vrchoviny. Málokdo však tuší, že skanzen lidové architektury pod širým nebem mezi Hlinskem a Trhovou Kamenicí funguje už půl století.

Do povědomosti veřejnosti se osada Veselý Kopec, jejíž název je podle pověsti spjat s návštěvou českého krále Václava II., dostala v roce 1972, kdy byla zpřístupněna tkalcovská světnička, stodola a roubený haltýř v tehdy soukromé usedlosti Pilných č. p. 4.

„Manželé Pilnovi ve statku ještě žili, a dokonce byli svolní, když přišli první návštěvníci, kterých nebylo na začátku tolik, že je nejen pustili do stodoly a chlévů, ale paní Pilnová je přivítala i ve světnici, upekla buchty a vyprávěla,“ říká k začátkům Muzea v přírodě Vysočina jeho ředitelka Magda Křivanová.

Všechno však mohlo být jinak. Zakladatel muzea a dobrovolný pracovník památkové péče Luděk Štěpán, jehož koníčkem bylo poznávání památek lidového stavitelství, měl vybraných lokalit pro stavbu skanzenu víc. Kromě Veselého Kopce si poznamenal náves ve Všeradově, Vortové, Zubří a Trhovou Kamenici.

„Veselý Kopec vyhrál na celé čáře už proto, že tam byly zbytky náhonu, místo, kde stával mlýn a chalupa u Pilných včetně haltýře. Už jako stavař jsem uvažoval, aby to byl otevřený jižní svah, kde dřevo tolik netrpí hnilobou,“ řekl před pěti lety autorovi článku Luděk Štěpán, kterého stavby lidového stavitelství natolik nadchly, že začal usilovat o jejich záchranu.

Pak už to šlo ráz na ráz. Čtrnáctiboká stodola ze Sádku z roku 1684, vodní mlýn s varnou povidel a stupníkem na tříslo…

„Transfery vytipovaných hospodářských staveb a technických památek probíhaly z oblasti Hlinecka a Chrudimska, Poličska, Vysokomýtska a Litomyšlska do 90. let. Trošičku jsme se odchýlili i na Moravu na Herálecko, kde je architektura typická pro české Horácko,“ podotkla Křivanová.

V 80. letech se návštěvníci dočkali i pravidelných programů. Přelomovými byly na Veselém Kopci první Vánoce v roce 1981, na kterých se podílela výtvarnice Kamila Skopová.

„Paní Skopová připravovala pečivo, ozdoby a psala panely s texty. Já jsem svážela betlémy od lidí, kteří nám je byli ochotni zapůjčit. Byla to spousta práce a vůbec jsme netušily, zda lidé v zimě a sněhu na Veselý Kopec přijdou. Přišli v takovém počtu, že nás to překvapilo. Odezva návštěvníků pak způsobila, že se Vánoce na Veselém Kopci staly součástí programové nabídky muzea,“ vzpomíná etnoložka a emeritní ředitelka muzea Ilona Vojancová.

V roce 2003 byl areál, kterým před covidem prošlo ročně přes 60 tisíc návštěvníků, prohlášen za kulturní památku.

Na konci roku 2018 se zřizovatelem muzea stala nově založená příspěvková organizace ministerstva kultury nazvaná Národní muzeum v přírodě. Pod správu Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm kromě Veselého Kopce spadá i skanzen Zubrnice a Hanácké muzeum v Příkazích.

Novou kapitolou historie muzea se však jeho rozvoj nezastavil. Novinky mají na Veselém Kopci naplánované jak na letošek, tak i na další roky.

Už letos se návštěvníci po letech dočkají rozpohybovaného vodního mlýna včetně varny povidel a stoupy na kroupy. Voda bude pohánět i mechanismus olejny, která byla do skanzenu přenesena z Damašku u Pusté Rybné a sloužila pro lisování lněného oleje.

„Díky zručným sekerníkům Myškovým se nám podařilo zhotovit nové vodní kolo a novou hřídel. Opraven byl i celý vnitřní mechanismus. Letos chceme dokončit opravu lisu, abychom už od podzimu mohli zahájit programy, které jsou věnovány zpracování lnu a lněného semínka,“ láká ředitelka muzea.

Už na začátku hlavní letní sezony by se mělo dát do pohybu i vodní kolo mlýna, které se roky netočilo.

„Doufám, že ještě trochu zaprší a že se nám podaří náhonem přivést vodu. Dříve jsme vodu na mlýn pouštěli téměř bez omezení. Dnes už to možné není, abychom udrželi stabilitu vodní hladiny v rybníku Dlouhý. Proto počítáme i se záložní variantou. Když nebude dostatek vody v potoce, vypomůžeme si elektřinou,“ ujišťuje ředitelka a zve na poslední červnový víkend, kdy se zde uskuteční program Mlynáři a sekerníci.

Muzejníci mají také zpracovanou projektovou dokumentaci na převoz roubené stodoly z Boru u Skutče. „S majiteli stodoly je výborné jednání. Doufám, že se nám podaří získat finanční prostředky, abychom stodolu pomohli přesunout a postavit ji na políčko za statkem z Mokré Lhoty. Završili bychom tím dobudování muzea podle koncepce z 80. let,“ dodala Křivanová.