Je to krásná rodinná firma, říká student, který stínoval ředitele stáčírny

  9:48
Stát se ředitelem podniku je snem mnoha mladých lidí, kteří však zatím nabírají vědomosti ve školních lavicích. Karlu Bajgarovi, studentovi třetího ročníku oboru elektrotechnik sokolovské Integrované střední školy technické a ekonomické, se ovšem splnil. Dva dny stínoval Miroslava Čadu, ředitele stáčírny minerálních vod v Mnichově, kde se pod značkou Mattoni 1873 rodí Magnesia.

Karel Bajgar, student elektrotechniky sokolovské Integrované střední školy technické a ekonomické | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Tato forma vzdělávání je podle Pavla Januse, ředitele sokolovské střední školy, skvělá. „Přibližuje proces výroby minerální vody netradiční formou v reálném prostředí,“ zhodnotil aktivitu výrobce Janus.

Karel Bajgar ovšem ještě předtím, než se do projektu zapojil, musel vypracovat kreativní úkol, v němž se měl představit svým novým kolegům.

Co jste jim napsal?
Napsal jsem něco ve smyslu... Můžu si to otevřít? (vytahuje svůj chytrý mobil). Samozřejmě jsem to psal od srdíčka. Stálo tam něco ve smyslu, že jsem realista, perfekcionista, který chce, aby vše bylo udělané pořádně, že nemám rád nedodělané věci. Tak už to vlastně ani nemusím hledat (smích).

Když jste se dozvěděl o tom, že budete stínovat ředitele stáčírny, zjišťoval jste si o podniku nějaké informace?
Snažil jsem se zjistit všechno možné. Kdo je tam ředitelem, kdo mě bude provázet, jak funguje výroba, jak je firma úspěšná. A hlavně to, co mě tam čeká.

Co vás v podniku nejvíce zaujalo?
Vedle toho, že jsem zjistil, kolik práce a úsilí stojí za vznikem minerálky, mě nejvíce zaujala perfektnost přístrojů, které tam používají. Od vytváření lahví přes jejich plnění. Hlavně mě ale zaujala míra automatizace celého provozu.

Bylo to nějakým způsobem přínosné i pro vás, respektive pro obor, kterému se věnujete?
Určitě. Sice jsem se tam moc nevyznal, ale provedli mě všemi provozy, ukázali mi vše potřebné a odpověděli na všechny mé otázky.

V rámci své dvoudenní stáže jste měl možnost podívat se i do stáčírny v Kyselce. Která na vás působila lépe?
To je těžké říct. Obě na mě působily hodně podobně. Jen v Kyselce je stáčírna větší, má šest linek. V Mnichově jsou jen dvě. Zato Mnichov ale jede v nepřetržitém provozu a Kyselka má naopak normální směny. Líbilo se mi v obou dvou. Mnichov mi ale přišel takový uklidněnější.

Jak vás přijali vaši dočasní kolegové?
Jako každého člověka, který tam pracuje. Přišlo mi to jako krásná rodinná firma. Panovala tam přátelská atmosféra.

Ze Sokolova je ale do Mnichova špatné spojení. Jak jste si s tím poradil?
Vyšel mi vstříc pan ředitel, který mě vozil. Spojení veřejnou dopravou totiž není. Takže kdybych tam chtěl nastoupit, pak jedině poté, co si udělám řidičák.

Zvažujete, že byste se po škole stal zaměstnancem?
Fakt se mi tam líbilo. Ale ještě mi naskočila jedna varianta, totiž že bych šel na vysokou školu.