A stejně jako pro Velké Březno vznikaly i nové kopie pouze podle jediné dochované historické fotografie.
„Před časem viděl kastelán zámku Kynžvart Ondřej Cink naše žaluzie a hrozně se mu líbily. Říkal, že by také podobné potřeboval. Poslal mi jedinou fotografii, na níž bylo mezi závěsy vidět část žaluzií a jedno kolečko z ovládací mechaniky,“ popisuje začátek spolupráce velkobřezenský kastelán Miloš Musil.
Začala tím pro něj stejně náročná práce, jako když se rozhodl vytvořit žaluzie pro zastínění jižních pokojů na svém zámku podle fotografie zapůjčené z ústeckého muzea, která pocházela z roku 1893.
Spolu s kynžvartským kastelánem vytipovali, že žaluzie na jím dodané fotografii pocházejí zhruba z 20. až 30. let minulého století. Ani v odborné literatuře se však nepodařilo dohledat, jak přesně fungovaly.
„Bylo vidět, že mechanismus ovládání je jiný, než máme my. Vymyslel jsem proto opět svépomocí systém, jak by se mohly žaluzie ovládat,“ přibližuje Musil, který je původní profesí stavař.
Rozměry i počty dřevěných lamel pro jednotlivé žaluzie vypočítal, stejně jako minule, podle velikosti oken. Vznikly tak tři páry o různých rozměrech. Samotné dřevěné prvky opět vyrobil truhlář Josef Kňazovič z Rumburku. Ze dřeva nakonec vznikla i kolečka, která slouží k ovládání.
Problémy nastaly při výrobě kovových dílů. Před třemi lety je pro zámek ve Velkém Březně vyrobila roudnická slévárna, která však mezitím ukončila činnost. Kovové prvky tak nakonec vyráběli spolupracovníci z okolí rumburského truhláře.
A výrobu protáhla i koronavirová epidemie. „Najednou se nedalo nic zadat, objednat, nebyl materiál, nešlo nikam jezdit,“ vzpomíná kastelán s tím, že zda bude vše fungovat tak, jak si všichni přejí, se ukáže až po instalaci do oken v levém křídle kynžvartského zámku, kde mají být usazené.
Žaluzie na velkobřezenském zámku však podle něj zatím fungují zcela bez problémů.
17. ledna 2018 |
