„Ve městě žijí plaché kočky, které se tady vzaly, ani nevíme odkud, a ty se neustále rozmnožují,“ říká Jana Seifriedová za spolek Mourek, jenž s toulavými kočkami v Prostějově pomáhá.
„Navíc i někteří obyvatelé, kteří mají nevykastrované kočky, je pouští ven, což problém ještě násobí. V okolních vesnicích je ale situace snad ještě horší. Tam je totiž zažité, že kočky mají mít koťata, a nekastrují se,“ vysvětluje Seifriedová.
Spolek se snaží kočky odchytávat a kastrovat. Je to ale podle Seifriedové velmi časově náročná činnost. Dobrovolníci totiž nikdy nevědí, jestli neodchytnou zrovna kočku, která už vykastrovaná je, nebo jestli to není kočka, jež někomu patří.
Ve spolku Mourek už byli z bezvýchodné situace zoufalí, a dokonce chtěli svou činnost ukončit. „Město ale nakonec na náš popud upravilo výši příspěvku za kastraci, tak doufáme, že se situace alespoň mírně zlepší,“ podotýká Seifriedová.
Za sterilizaci kočky až tisícovka
„Na sterilizaci kočky mohou občané získat až jeden tisíc korun, na kastraci kocoura šest stovek,“ vyčíslila náměstkyně primátora pro životní prostředí Milada Sokolová.
Původní výše poskytovaného daru činila tři sta korun bez rozdílu pohlaví kastrovaného zvířete a za každou další kočku v daném kalendářním roce to bylo pouze sto padesát korun.
Se zvýšením částky se zvýšil zájem o příspěvek. Lidé navíc mohou o příspěvek žádat opakovaně a částka se nebude snižovat.
Minulý rok nechali lidé vykastrovat 149 koček a vyčerpali tak asi 41 tisíc korun. Letos jen za prvních šest měsíců zažádali už o více než 150 tisíc korun a vykastrovali 184 koček.
Radnice se musí postarat o toulavá zvířata
Obce mají podle Seifriedové povinnost postarat se o zatoulané zvíře. „Dosud jsem ale nezažila jediné vedení obce, které by se k tomuto problému postavilo čelem,“ říká.
Lidé například nechávají koťata u zemědělských družstev, jelikož vědí, že tam žijí i další kočky, a doufají, že pár nových se mezi nimi ztratí.
Seifriedová uvedla, jak taková „péče“ nemá vypadat. „Věděli jsme, že v jedné vesnici žije pět toulavých koček. Nikdo je nedal vykastrovat, protože nikoho nezajímaly,“ popisuje.
„O rok později se ozvalo vedení obce, že se jim to vymklo z rukou a že se jim toulavé kočky rozmnožily a mají jich tam místo pěti už dvacet pět,“ vzpomíná Seifriedová. Každá kastrace přitom stojí u veterináře asi tisíc korun.
Komplikovanou situaci s přemnoženými toulavými kočkami řeší i v Jeseníku. „V minulém roce jsme zahájili spolupráci se společností KasProCats. Na základě podnětů občanů nebo dle vlastních zjištění prostřednictvím této nově navázané spolupráce se snažíme toulavé kočky kastrovat, abychom zamezili jejich dalšímu množení,“ sdělila mluvčí města Lucie Musialová.
Jeseník společnosti přispívá na činnost částkou 20 tisíc korun ročně. Vykastrované kočky pak vracejí zpět do lokalit, kde byly odchyceny. Koťata pocházející od toulavých koček předávají do péče místním zájmovým organizacím.
Útulků je v regionu málo
Kočičích útulků je ale na rozdíl od těch psích velmi málo. Olomoucký útulek pro kočky, který provozuje spolek Pomocné ruce, musí minimálně jednou ročně vyhlašovat stop stav.
„Naše služby se nevztahují jen na území Olomouce, ale přijímáme kočky i z blízkého či širšího okolí. Útulek má kapacitu pouze 70 míst, a navíc každé přijímané zvíře musí projít karanténou, jejíž kapacita je taktéž limitovaná,“ popsala předsedkyně sdružení spolku Kateřina Sklenářová.
„Stop stav tedy vyhlašujeme prakticky každý rok. Mimo to se taky aktivně snažíme bránit množení toulavých koček, které odchytáváme, kastrujeme a pak vracíme do původní lokality,“ doplnila.
V Šumperku problém s přemnoženými kočkami nemají, v Přerově se také přemnožené kočky povedlo udržet v přijatelných mezích.
„Aktuálně žádné podněty na přemnožené kočky nedostáváme, v minulosti jsme ale tuto problematiku řešili, a to například v lokalitách ulic Šrobárova a Pod Skalkou,“ uvedla mluvčí přerovského magistrátu Lenka Chalupová.