iDNES.cz

V hořícím kasinu před dvaceti lety vyhasly životy dvou hasičů i krupiéra

  11:56
Závan kouře, hromadný odchod hostů z kasina a telefonát dvou krupiérů na hasičský dispečink. V brněnském podniku na rohu ulic Nádražní a Benešova začalo hořet. Od tragické události v místě současného Obchodního centra Letmo právě dnes uplynulo dvacet let.

Přesně před 20 lety v dnešním Letmu při požáru kasina u brněnského nádraží zemřeli dva hasiči, kteří se snažili zachránit krupiéra. Příčinou požáru byla porucha na elektroinstalaci. | foto: HZS JmK

Požár se šířil plíživě. Hasičské jednotky byly na místě do několika minut. To už se z oken linul hustý kouř. Jeden z krupiérů z hořícího kasina cestu našel, hasiči mu pak pomohli z okenní římsy ve druhém patře dolů na pevnou zem. Jenže jeho kolega Petr Štancl zůstal uvnitř.

Velitel zásahu David Kožuský rozdělil hasiče do dvou průzkumných týmů. Sám se do nitra herny vydal, doprovázel ho Jaroslav Gargula. V silně zakouřené herně hasiči prakticky nic neviděli. Přesto se veliteli povedlo krupiéra najít. Jenže událost, k níž došlo přesně před dvaceti lety, neměla šťastný konec.

„Ve chvíli, kdy Kožuský vysílačkou požádal další hasiče o vodicí lano a pomoc při vyproštění krupiéra, nastal uvnitř výbuch a nenadálé vzplanutí nahromaděných hořlavých zplodin,“ popsal někdejší mluvčí jihomoravských hasičů Jaroslav Haid.

Příval tepla dvaatřicetiletého Kožuského i Štancla na místě usmrtil. Devětadvacetiletý Gargula, který ze zakouřené sousední chodby nemohl najít cestu, přišel o život také.

Osmý leden je pro hasiče, kamarády a rodiny Kožuských i Gargulových stále dnem smutku.

„Davida Kožuského jsem znal osobně, byl to můj skorosoused. Správný chlap. Tehdy to pro mě byla hrozná zpráva, velmi smutná událost,“ říká ještě dnes zlomeným hlasem Milan Mojžíš, starosta Nebovid na Brněnsku, odkud velitel zásahu pocházel.

Kožuský po sobě zanechal ženu a tři děti, nejmladšímu z nich byly jen čtyři měsíce. Gargula se nedlouho před tragédií oženil a ještě v osudný den před odchodem do práce sliboval, že si na blížící se oslavu narozenin své maminky vezme volno.

Až dnes odbije osmá hodina večerní, budou myšlenky hasičů, přátel a příbuzných patřit právě jim. Dvěma hasičům, kteří v plamenech vydechli naposledy. I v den dvacátého výročí se ve 20 hodin u místa tragédie sejde pietní shromáždění. „Jezdíme pravidelně každý rok, rozhodně nevynecháme ani tentokrát,“ ujišťuje Jiří Dohnálek, starosta sboru dobrovolných hasičů v Moutnici na Brněnsku.

Právě z Moutnice pocházel Jaroslav Gargula, na místním hřbitově je pochován. I tam, stejně jako na hřbitov do Nebovid, kde je pohřbený David Kožuský, se rok co rok vydávají blízcí obou mužů, aby položili květiny a věnce.

A zdaleka ne všichni oblékají uniformu. Nebovidy své dobrovolné hasiče dlouhé roky nemají. „A tak chodíme s kytkou, svíčkou nebo vzpomínkou každý sám za sebe. Ale z okolí kluci ze sborů do Brna k místu, kde se všechno odehrálo, jezdí. Jsem rád, že se nezapomíná,“ dodává Mojžíš.

Tatínek hasiče chodil sochaři pomáhat do dílny

Dlouhé roky přitom kladli příbuzní a kamarádi svíčky jen k ruině domu naproti hlavnímu nádraží. Zesnulí hasiči neměli ani pamětní desku. Budova se postupem času měnila v zabedněné doupě drogově závislých i lidí bez domova.

Vše se změnilo až jedenáct let od tragédie. Na místě kasina po dlouhých tahanicích o vlastnictví vyrostlo Obchodní centrum Letmo a právě těsně před otevřením, v roce 2013, tam sochař Adam Krhánek s pomocí hasičů vztyčil plastiku, která tragédii připomíná.

„Byla to ateliérová soutěž studentů, porota byla složená z odborníků, ale právě i hasičů a příbuzných obou zesnulých,“ vzpomíná Krhánek, jak se v konkurenci dalších asi dvaceti studentů ucházel o možnost na pomníčku pracovat.

„S Milanem Kožuským, tatínkem zesnulého Davida, se vídáme pravidelně. Byl i u vztyčování a usazování na finální místo. A vlastně si toho na celém díle taky dost odmakal. Chodil za mnou do ateliéru. Nejdřív jen občas nakouknout, pak návštěv přibývalo, povídali jsme si a pak se z toho stala pravidelná každotýdenní záležitost. Hodně pomáhal. I mnozí další tehdy měli velký zájem na tom, aby pieta byla důstojná, aby se to povedlo. A Milan Kožuský mě měl pod dohledem,“ říká vlídně sochař.

Krhánek vzpomíná i na slavnostní odhalení, které bylo plné emocí. Čestnou stráž u pomníku držel bratr druhého ze zesnulých hasičů Josef Gargula. V hasičské uniformě nechodí po vzoru bratra jen on. Josef Gargula starší, otec obou bratrů, je v rodině jakýmsi zakladatelem hasičské tradice. Požárnickému řemeslu se věnuje desítka příbuzných.

A přestože Gargula v jednom z dřívějších rozhovorů pro MF DNES přiznal, že po smrti syna nechtěl mít s povoláním nic společného, nakonec i z úcty k jeho památce u sboru zůstal. Stejně jako další příbuzní.

Oba muži, kteří zahynuli ve službě, byli in memoriam povýšeni a byly jim uděleny medaile Za statečnost i Ceny Jihomoravského kraje.

Vyšetřování celé události odhalilo zatarasené únikové cesty z herny. „Dvoukřídlové dveře z kasina na galerii, které měly sloužit jako úniková cesta, byly zabedněny dřevotřískovými deskami. Prostor další únikové cesty na schodišti byl zastavěn deskami herních stolů, dveře byly zamčené a bez klíče. Uskladněnými herními deskami byl navíc zastavěn vnitřní nástěnný hydrant,“ popsal už dříve mluvčí hasičů Haid. 

Samotný požár pak s největší pravděpodobností způsobily technicky nevyhovující rozvody světel v podhledech stropu.

zpět na článek