V té době byl prezidentem Agrární komory České republiky Václav Hlaváček. „Byl jsem s tehdejším ministrem zemědělství Josefem Luxem v Praze na vyhlídkové věži na pracovním obědě, tam jsme se to oba dozvěděli. On odsud odlétal vrtulníkem na Moravu a já s ním následně celou sobotu jezdil. Skončili jsme v Troubkách, kde byla nejhorší situace,“ vzpomíná dnes na první katastrofu takového rozsahu, která Moravu zasáhla.
Kdo by tehdy tušil, že přijdou ještě ničivější povodně v roce 2002 nebo loňské tornádo.
Ničivost velké vody ve smyslu dopadů na úrodu si Hlaváček uvědomil bezprostředně po události. „Ten terén jsem projezdil, prošlapal. Takže jsem měl konkrétní přehled, jak situace vypadá a co bude následovat,“ vysvětluje. Půda byla silně podmáčená, voda na některých místech stála i déle než půlrok, protože se odklízely nánosy různých materiálů a předmětů. „Co měla voda v cestě, to vzala s sebou,“ poukazuje Hlaváček.
Na jihomoravských polích bylo tehdy zničeno také padesát procent obilovin. Nedaly se použít ani na krmení dobytka, protože zplesnivěly a byly znečištěné.
„A i kontaminované, protože byly vyplaveny čističky odpadních vod a chemické fabriky, takže z hygienického hlediska nemohly jít ani do krmného, ani potravinového řetězce. Část se tak musela spálit v elektrárně, protože to byla jediná možná cesta, jak je nějak zužitkovat,“ vypráví exprezident zemědělců.
Do povodní zničené půdy nebylo možné na podzim zasít žádné plodiny, šlo to až napřesrok. Zemědělci, kteří to tehdy odnesli, dostávali od vlády kompenzace. Uvádí se, že dosahovaly 80 procent nákladů, tedy něco přes 10 tisíc korun na hektar, ale bylo to různé podle plodin.
„Žádná kompenzace ale není dostačující, protože nikdy nedostanete to, co byste měla, kdybyste to sklidila a zobchodovala. To je jak zemědělské pojištění – nikdy nedostanete sto procent, ale máte aspoň něco, abyste mohla založit novou úrodu,“ přibližuje Hlaváček.
Stromy uhnily, zvěř přišla o potravu
Žalostně to vypadalo i u některých lidí na zahrádkách – podobně jako na polích. Někde to bylo lepší, jinde horší, nejhůř na tom byli samozřejmě ti v záplavových oblastech.
„Od té doby uplynulo 25 let a nezměnilo se bohužel nic. Normálně se povoluje výstavba v záplavových oblastech, jako kdybychom neměli opakovanou historickou zkušenost. Nerozhodlo se o výstavbě dalších přehrad na kumulaci vody, aby se eliminovaly dopady. Neudělalo se nic zásadního. Ani v oblasti legislativy, natožpak aby se rozhodlo, že se vystaví v optimálních částech terénu nové přehrady. Pořád se jenom kecá, kecá a kecá. Děda by řekl, že se žvaní a mlátí prázdná sláma, bohužel. Vůbec jsme se nepoučili,“ vadí mu.
Jak před deseti lety vzpomněl pro MF DNES pan Jaromír z vodou zaplavené veselské části Milokošť, po povodni „odešly“ v zaplavených zahradách jihu Moravy stovky ovocných stromů a keřů. „Jak stály týdny v té zapáchající vodě, která byla plná různých splašků, začaly uhnívat. Museli jsme je pak všechny vykopat, nebyla žádná zelenina, brambory ani ovoce,“ připomněl.
Na mrtvou vysokou u cest byl smutný pohled, vzpomíná hygienik na komáří smršť |
Rozsáhlé škody zaznamenali i lesníci. Jen na území spravovaném židlochovickým lesním závodem bylo zaplaveno na sedm tisíc hektarů lesů, škody dosáhly desítek milionů na zničených cestách, oplocení lesních porostů či odplaveném skladovaném dříví. A kvůli několikatýdennímu zaplavení odumíraly stromy.
„Dřevinám to ale naopak spíš prospělo, ona ta povodeň došla zase po nějaké etapě suchého období. Problém byl s drobnou zvěří, jako jsou zajíci, voda je smetla. Ale to se řešilo nákupem a dovozem zajíců z Maďarska,“ poukazuje Hlaváček.
Byla to i chovaná zvěř, zvláště daňci, kdo povodeň odnesl. Pod vodou se totiž ocitly také rozsáhlé lužní lesy v oboře Soutok na Břeclavsku, kde žili. Voda a bahno je připravily o potravu. Další se často uštvali k smrti, když prchali před hejny komárů.
„Je to za mnou, přežili jsme to,“ glosuje zemědělský šéf zpětně. „Ale bohužel někteří ne, měli smůlu. Některé to smetlo, na některé se sesunul domeček. Ale kupodivu ten počet lidí, kteří to nepřežili, nebyl na ten rozsah zaplaťpánbůh nijak děsivý a hrozivý,“ uzavírá Hlaváček. Při povodních před čtvrt stoletím zemřelo v Česku padesát lidí.
