Od roku 2020 se totiž aktivně podílela na protestech v Bělorusku, chodila na demonstrace, pomáhala rodinám utlačovaných a poskytovala rozhovory například Rádiu Svobodná Evropa.
Kvůli tomu je zařazena na „černou listinu kulturních osobností“, kterou sestavila Irina Driga, první náměstkyně ministra kultury Běloruské republiky, takže nemůže publikovat ve státních nakladatelstvích, její hry se nesmí hrát v divadlech a nesmí natáčet ve filmovém studiu Belarusfilm. Stát také pronásledoval jejího muže Denise Lubencova, který se rovněž účastnil demonstrací a intenzivně pomáhal utlačovaným.
Vzhledem k ostrému útlaku a pronásledování, jehož se Diana Balyko s manželem stali obětí, se loni rozhodli společně vlast opustit.
„Museli jsme se odstěhovat do Kyjeva. Tam nás zastihla válka. Přežili jsme bombardování a ostřelování, pět dní bez jídla a prakticky bez vody. Když jsme ve dvou autech zachraňovali lidi, děti a zvířata, nezastavovali jsme ani na záchod,“ popisuje svůj pohnutý osud umělkyně.
Přestože v tuto chvíli žije spisovatelka s rodinou v Praze, kde absolvovala stáž Národním divadle, nyní se krátce usadila v Brně.
„Diana Balyko tu právě absolvuje tvůrčí rezidenční pobyt v rámci Českého literárního centra Moravské zemské knihovny,“ vysvětluje Radoslav Pospíchal z Moravské zemské knihovny.
Politické represe a válka, kterým musela spisovatelka čelit, ji změnily a v Brně hledá spíš klid. „Mezi má oblíbená místa rozhodně nepatří centrum s turisty. Utíkám do klidu tichých uliček a parků. Ráda se dívám na nebe, aniž bych měla strach z raket,“ komentuje svůj pobyt.
„Do budoucna chci žít v zemi, která respektuje lidská práva. Doufám, že tou zemí se stane i moje rodné Bělorusko a budu se tam moct vrátit,“ uzavírá Balyko.
