„Kromě příčin povodně jsou zde popsány následky katastrofy pro jednotlivé obce ležící na Blšance, ohlasy v dobovém tisku, informace o sesuvech a protržení rybníků a další zajímavosti. Dozvíte se jména všech dohledaných obětí a i některé konkrétní lidské příběhy,“ říká Šrejber, odborník z Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem.
Povodeň zasáhla ve dnech 25. a 26. května 1872 nejen severní a západní, ale i střední Čechy. Kromě Blšanky se vylila z břehů Berounka a Vltava a došlo k zatopení části Prahy. „Blesková povodeň na Blšance tak proběhla trochu ve stínu události v nejvíce postiženém povodí Berounky,“ dodává Šrejber.
Co výstava v žateckém muzeu návštěvníkům přiblíží?
Výstava přibližuje největší přívalovou povodeň v historii českých zemí z 25. května 1872. Rozsáhlé bouřky tehdy kromě nejvíce postiženého povodí Berounky a jejích přítoků zasáhly i Blšanku, tehdy nazývanou Zlatý potok (Goldbach). Základem výstavy jsou informační panely, které se věnují jednotlivým aspektům osudné události. Kromě příčin povodně jsou zde popsány následky katastrofy pro jednotlivé obce ležící na Blšance, ohlasy v dobovém tisku, informace o sesuvech a protržení rybníků a další zajímavosti. Dozvíte se jména všech dohledaných obětí a i některé konkrétní lidské příběhy. Kromě informačních panelů budou k vidění originály vybraných archiválií, 3D tisky povodňových značek a několik modelů, které se k události vážou.
Květnová povodeň z roku 1872 patří k nejextrémnějším hydrometeorologickým jevům dosud zaznamenaným v České republice. V čem ta extrémnost spočívala?
Extremita povodně 1872 spočívá zejména v charakteru příčinných srážek. Jejich výjimečnost spočívá nejen v jejich množství, ale i v mimořádné intenzitě v průběhu několika hodin a v rozsahu území, které zasáhly. Odtoková situace na srážky takové intenzity byla téměř okamžitá. Mnohá svědectví mluví o nebývalé rychlosti vzestupu hladin v řádu metrů během několika desítek minut. Povodeň doprovázely i další extrémní jevy jako silná krupobití, tornáda, sesuvy půdy nebo protržení hrází rybníků.
Kolik vody a v jakém časovém rozpětí napršelo? A o jak přesná data jde?
Systematické měření srážek se v druhé polovině 19. století u nás provádělo pouze v několika stanicích, bohužel žádná z nich neležela v nejvíce zasažené oblasti. Informace o úhrnech tak máme pouze z archivních publikací, kde jsou uvedeny dvě hodnoty změřené toho dne v otevřených nádobách, a to 237 milimetrů za 1,5 hodiny v Mladoticích a 289 milimetrů s přestávkami za 12 hodin v Měcholupech.
Co bylo příčinou takto ničivé povodně?
Jak již jsem naznačil, hlavní příčinou této povodně byly extrémní přívalové srážky, které zasáhly 25. května území přibližně mezi Prahou, Příbramí, Plzní a Karlovými Vary.
Říčka Blšanka patří k menším tokům. Hladina vody byla třeba letos v dubnu jen něco málo přes 20 centimetrů. Většina toku protéká nejsušším regionem, tedy s nejmenšími úhrny srážek v rámci celé České republiky. Jakou sílu měla Blšanka před 150 lety?
Pro výstavu jsme se pokusili pomocí moderních metod a nástrojů matematického modelování zrekonstruovat průtok, který tehdy mohl v údolí protékat. Zásadním problémem přitom byla absence vstupních dat. Šlo použít pouze záznamy z kronik, svědectví lidí publikovaná v dobovém tisku a nadmořské výšky hladiny dochovaných povodňových značek. Výsledný průtok, který se v dolních částech povodí mezi Železnou a Holedečí pohyboval kolem 350 metrů krychlových za vteřinu, je tak zatížen velkou nejistotou vstupních dat. I tak jde o průtok mimořádný, jehož doba opakování je ve stovkách let. Rozsah povodně ilustrují i hladiny zaznamenané na autentických povodňových značkách v Železné, které jsou několik metrů nad současnou hladinou.
Jan Šrejber
Kolik lidských životů si povodeň na Blšance vyžádala? Kde způsobila největší materiální škody?
Zprávy o povodni uvádějí ve všech postižených oblastech přibližně 240 obětí (některé zdroje uvádějí i přes 300). Přibližně polovina z nich připadá na obce ležící podél Blšanky. Přesný počet obětí se nejspíš nikdy nedozvíme. Nám se podařilo zjistit údaje o 108 řádně pohřbených obětech v obcích podél Blšanky. Z dobových svědectví však víme, že jich muselo být mnohem víc. Někteří z pohřešovaných se nikdy nenašli. V každém případě má tahle povodeň smutné prvenství v počtu obětí v historii přírodních katastrof u nás.
Kromě ztracených lidských životů způsobila rozsáhlé materiální škody v celém údolí. Šlo hlavně o zničenou zemědělskou půdu zejména na chmelnicích. Pobořeno nebo zcela zničeno bylo velké množství domů a hospodářských budov. Žatecko mělo ze všech postižených okresů i největší počet uhynulých hospodářských zvířat. Mezi nejvíce postižené obce patřily Holedeč, Libořice, Měcholupy, Kryry nebo Blšany.
Fungoval už tehdy nějaký varovný systém, který by upozorňoval na blížící se katastrofou?
Žádný takový varovný systém neexistoval.
Dalo se tomu vůbec nějak zabránit?
Tomu, co se stalo 25. května 1872, se zabránit nedalo.
Kdyby se v tomto regionu opakovaly identické meteorologické jevy jako před 150 lety, měla by povodeň stejný průběh? Nebo by byla jiná?
Pokud by se podobná situace opakovala, průběh i následky by byly srovnatelné. Dokázali bychom sice lidi varovat před nebezpečím blížící se povodně, ale předpovědět srážky podobného rozsahu s dostatečným předstihem a místem, kde vypadnou, nelze ani se současnými meteorologickými modely. Předpovídání jevů, jako jsou protržení hrází rybníků, které měly tehdy zásadní vliv na průběh povodně, je zcela mimo naše možnosti. Lidé by podobně jako tehdy museli reagovat až na probíhající situaci, a to velice rychle. Kromě velkých materiálních škod by pravděpodobně došlo i na lidské oběti. Nedávné srovnatelné povodňové události z Německa s mnoha oběťmi ukazují, že ani moderní protipovodňové systémy a opatření nezabrání katastrofě podobného rozsahu.
Výstava je putovní. Kam po žatecké premiéře zavítá?
Od poloviny července bude výstava k vidění v Podbořanech. Na podzim pak v Ústí nad Labem a začátkem příštího roku v Lounech. Vzhledem k tomu, že je koncipována jako putovní, nevylučuji, že bude vystavena ještě jinde.
