Od počátku povodní hygienici denně monitorovali kvalitu vod nejen potenciálně ovlivněných povodněmi, ale i uvažovaných zdrojů náhradního zásobování. Až do poloviny srpna analyzovali stovky vzorků.
„Na základě vydaných opatření bylo více než 105 tisíc obyvatel Hodonínska zásobováno vodou pitnou pouze po převaření a více než 50 tisíc obyvatel zásobováno náhradním způsobem,“ popisuje tehdejší zpráva Státního zdravotního ústavu. Vodohospodáři rozváželi vodu v cisternách, novinkou byla i voda balená, kterou do zasažených obcí distribuovala Charita i hasiči.
Povodně v roce 1997 navíc odpálily jednu dlouho tikající ekologickou bombu: staré, špatně zakonzervované ropné vrty na jižní Moravě. Velká voda z nich vyplavila obrovské množství ropy do rozvodněné Moravy a přilehlých toků. Ropná skvrna prošla i přes prameniště v Moravské Nové Vsi. A bylo velké štěstí, že neznehodnotila zdroje pitné vody.
Vodním přívalům se nevyhnul ani Moravský Písek a Uherský Ostroh. Mezi oběma městy přitom leží prameniště pitné vody Bzenec-komplex, v jehož blízkosti se teď plánuje těžba štěrkopísku. Její odpůrci argumentují mimo jiné právě možným ohrožením vody pro 140 tisíc lidí dalšími povodněmi.
Prameniště bylo pod vodou
Přestože Moravským Pískem žádný větší vodní tok neprotéká, prameniště ohrožuje v případě povodní přítok vody z řeky Moravy, která se nachází v katastrálním území obce Nedakonice, a dále pak z jejího odlehčovacího ramene – Nové Moravy. Právě tak se v roce 1997 zaplavily nejen louky a lesy, ale rovněž 42 zdejších domů.
„Rozliv vody byl opravdu velký. Celé území směrem na Veselí nad Moravou a Uherský Ostroh bylo pod vodou. Tedy i místo, kde se má těžit štěrkopísek, a také oblast se zdrojem pitné vody,“ potvrzuje Hana Habartová, předsedkyně spolku Za vodu pro lidi, jenž se snaží zachránit prameniště před plánovanou těžbou.
Jak vodní zdroj, tak plánovaná štěrkovna přitom stále leží v aktivní záplavové zóně. „Při povodni v roce 1997 bylo toto jímací území kompletně zatopeno, přičemž výška hladiny dosahovala v maximu až dvou metrů. Postupné opadání zátopy trvalo téměř dva měsíce,“ popisuje ředitel Vodovodů a kanalizací Hodonín Pavel Koubek.
Výrobu a dodávku pitné vody z tohoto prameniště se tehdy přesto dařilo distribuovat plynule a ve vysoké kvalitě. „Hlavní podíl na udržení provozu prameniště měl a má kromě technického řešení jímacích objektů a čerpacích stanic přirozený půdní pokryv tvořený povodňovými hlínami o mocnosti několika metrů, který brání průniku kontaminované povodňové vody do podzemních vod,“ vysvětluje Koubek.
Těžba může ohrozit přirozenou ochranu
Právě tuto přirozenou ochranu by přitom těžba štěrkopísku mohla ohrozit. Tyto závěry potvrdil již dříve také Josef Vojtěch Datel, předseda České asociace hydrogeologů. Sejmutím ochranné vrstvy povodňových hlín a následnou těžbou štěrkopísku dojde ke vzniku jezera s volnou hladinou podzemní vody. Kvůli tomu by byl vodní zdroj mnohem zranitelnější.
Do vodárenských objektů se může dostat široká škála různých látek v daném území běžně používaných a aplikovaných – hnojiva, pesticidy, ropné látky a jiné. „Zasažení místa těžby povodňovou vlnou znamená reálné riziko kontaminace celého prostoru látkami přinesenými povodní,“ upozornil odborník.
Povodeň by „vypláchla“ vodu v jezeře kontaminovanou vodou, která bude posléze proudit podzemím do jímacího území. „To potvrzují mnohaletá terénní měření a matematický model proudění vody v podzemí zpracovaný renomovanými hydrogeology. S povodní přitéká do zaplavovaného území voda nesoucí splachy z celého povodí řeky Moravy, z polí, měst a průmyslových areálů. Technologie úpravny vody v Bzenci je – tak jako všude jinde – navržena na zpracování surové vody v dané kvalitě dlouhodobě se nepříliš měnícím chemickým složením. V případě kontaminace podzemní vody polutanty nejrůznějšího původu a složení bude s velkou pravděpodobností obtížné, ne-li nemožné, garantovat zdravotní nezávadnost pitné vody pro 140 tisíc obyvatel,“ obává se Pavel Koubek.
Je otázkou, jak by v případě povodní srovnatelných s těmi v roce 1997 zafungovala na ochraně prameniště protipovodňová opatření, která od té doby vodohospodáři vystavěli.
„Od roku 1999 do roku 2018 investoval stát do protipovodňových staveb prostřednictvím Povodí Moravy 4,7 miliardy,“ vypočítává generální ředitel Povodí Moravy Václav Gargulák. Další, v hodnotě přes miliardu, se právě uskutečňují. Nové protipovodňové hráze tak má nejen Moravský Písek a Uherský Ostroh, ale po povodních se stavěly od Veselí nad Moravou až po Vnorovy. K tomu se přidala rekonstrukce Nesytské a Očovské hráze u Hodonína a další stavby.
Kritici u soudu proti těžařům neuspěli
Český báňský úřad každopádně argumenty odpůrců těžby odmítl. Povolovací proces k otevření pískovny po 17 letech již podruhé vstoupil do fáze pravomocného stanovení dobývacího prostoru. Báňský úřad musel respektovat verdikt Krajského soudu v Brně – ten sice zrušil původní rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru z důvodu formálních nedostatků, nicméně odpůrcům záměru za pravdu nedal.
„V odůvodnění klíčového rozsudku stojí, že primárně veřejným zájmem je jak zásobování obyvatelstva pitnou vodou, tak těžba nerostných surovin a že nehledě na to v rámci projektu u Uherského Ostrohu nehrozí střet těchto zájmů,“ sdělil advokát Tomáš Uherek, jenž zastupuje společnost České štěrkopísky.
Ve sporu o to, zda těžba štěrkopísku u Uherského Ostrohu může mít negativní dopady na vodní zdroj Bzenec-komplex, přihlížejí podle společnosti úřady ke klíčovým argumentům, že těžba štěrkopísků nemá nepříznivé vlivy na podzemní vody a zcela běžně funguje ve vzájemné symbióze s vodárenským využitím území.
„Dokumentovat to lze na příkladech nejméně desítky vodních zdrojů v Česku, u nichž probíhá aktivní těžba a které leží téměř všechny v záplavovém území. Lokalita Uherský Ostroh počítá ve srovnání s nimi s největší vzdáleností těžby od nejbližšího vodního zdroje a nejmenším těžebním jezerem,“ uvádí PR manažer společnosti Petr Dušek.
Potvrzení dobývacího prostoru ještě není pravomocné. I pokud by k tomu došlo, ještě to neznamená faktické zahájení těžby. Následovalo by další náročné řízení o povolení hornické činnosti, jež vyžaduje opět dodání rozsáhlých vyjádření a stanovisek dotčených orgánů státní správy. Pro představu: řízení o stanovení dobývacího prostoru dosud trvá šest let.