Ve tři hodiny ráno vstávali v sobotu topiči plzeňského Iron Monument Clubu, aby připravili na jízdu v čele Tříkrálového vlaku malou parní lokomotivu z roku 1957. Jenže parnímu stroji se do sněhu a deště vůbec nechtělo. Ještě před výjezdem se porouchal kompresor a lokomotiva tak vůbec neopustila depo.
„Moc nás to mrzí, je to obrovské zklamání pro nás a především desítky rodin s dětmi, které podle informací, které máme, čekaly na nádražích,“ řekl šéf plzeňského Iron Monument Clubu Robert Kučera.
Parní lokomotiva 313.902 |
S kolegy se v sobotu skoro celý den snažili závadu opravit. Lokomotiva byla roztopená, vypouštěla kouř i páru, ale rozebrat a rozhýbat kompresor vyrobený před 65 roky nebylo jednoduché. Situaci navíc komplikovala teplota kolem nuly, déšť střídaný sněžením a studený vítr.
„Podejte mi šestatřicítku klíč. Zkus to dole oklepat velkým kladivem. Už se něco hýbe? Ne? Musíme zkoušet dál,“ ozývalo se z úst mužů v mundurech někdejších vlakových čet i v soudobých montérkách, kteří se snažili parní lokomotivu opravit.
Topiči měli obličeje černé od mouru a prachu, jak průběžně ručně přikládali do kotle. Chvílemi všichni opraváři mizeli v oblacích páry, kterou stroj občas upouštěl.
„Naposledy jsme s ní jezdili v čele vlaku 6. prosince a všechno bylo bez problémů,“ doplnil jeden z topičů.
Tato malá parní lokomotiva vyrobená v roce 1957 v ČKD pro provoz především na vlečkách, projela od roku 2016 většinu západních Čech, podívala se i do Prahy nebo severních Čech.
Nadšenci z plzeňského Iron Monument Clubu jí vdechli nový život v polovině minulého desetiletí. „Od roku 2003 stála na nádvoří plzeňského pivovaru, v roce 2015 jsme ji převezli do depa a zprovoznili, teď jezdí šestým rokem. Tehdy prošla generální opravou kotle, aby mohl být bezpečně provozovaný. Teď po šesti letech nás čeká zostřená kontrola. Po dohodě s kotelním komisařem jsme se dohodli, že některé komponenty kotle bude nutné vyměnit, protože z části jsou ještě původní z roku 1957,“ vysvětlil Robert Kučera.
I když řadu prací zvládnou udělat na lokomotivě členové klubu sami, kotel, opravy rámu nebo opracování kol mohou provádět jen specializované firmy s certifikací pro opravy drážních vozidel.
Životnost kotle končí letos v září
„Životnost kotle končí v závěru září letošního roku. Abychom tohle vše poplatili, je vypsaná veřejná sbírka. Podle propočtů by specializované práce měly stát přes tři miliony korun. Kdyby se peníze, nedejbože, nesehnaly, mašinka by prakticky dojezdila. Mohli bychom ji postavit zpátky na pomník,“ povzdechl si Kučera, který věří, že se černý scénář nenaplní.
Kompletní výtěžek z jízdného Tříkrálového vlaku měl skončit na kontě pro generální opravu parní lokomotivy. I když byla roztopená, měla plný tendr uhlí a nádrže plné vody pro výrobu páry, nakonec v sobotu vůbec nevyjela. Nic si tak nevydělala.
Nadšenci z klubu doufají, že další plánované jízdy v letošním roce už vyjdou. Ať už s touto malou mašinkou, nebo velkou rychlíkovou lokomotivou známou jako Šlechtična, kterou v klubu také provozují.
„Snad vše nepřekazí koronavirová opatření nebo velké sucho,“ shodují se. V minulých letech se stávalo, že kvůli suchu a nebezpečí požárů nemohla Šlechtična dojet se slavnostními vlaky na Chodské slavnosti do Domažlic nebo Rysí slavnosti v šumavské Železné Rudě a Alžbětíně.
Malá parní lokomotiva s označením 313.902 po vyrobení v roce 1957 sloužila v žateckém cukrovaru, tam dojezdila v roce 1983. Pak sloužila pro ohřev vody v betonárně.
O deset let později ji členové klubu upravili do vystavovatelného stavu a stala se součástí železničního muzea v Lužné u Rakovníka.
V roce 2003 se přesunula do plzeňského pivovaru, kde byla jedním z exponátů návštěvnického okruhu. V roce 2015 ji klub nechal převézt do depa, v roce 2016 se po 33 letech zase rozjela vlastní silou.
