V dnešní době se dá přispět penězi na cokoliv. A Češi pomáhají rádi. Není to jen v poslední době hodně zmiňovaná Ukrajina či loni sbírka na moravské obce postižené tornádem.

Své peníze můžete darovat i na obnovu památek. Stačí si jen vybrat ze stovek celorepublikových projektů. Ty zastřešuje Institut pro památky a kulturu, kterému už skoro patnáct let šéfuje nyní 44letý Aleš Kozák z Písku.

Váš institut vyhlašuje soutěž veřejných sbírek na památky. Co si pod tím má laik představit?
Jako jediní v republice monitorujeme veškeré sbírky na kulturní dědictví. A letošní ročník už je jedenáctý. Před deseti lety, kdy už existoval internetový portál, jsme také začali vydávat časopis a tam padla otázka, jaké že jsou vlastně veřejné sbírky na památky. A zjistil jsem, že to nikdo neví. Kolik jich je, na co se vyhlašují, jak jsou úspěšné, kdo za nimi stojí?

Tak jste se do toho vložili vy.
Vlastně ano. Na internetovém portálu Propamátky jsme je začali monitorovat a zveřejňovat, a tím pádem i pomáhat jejich propagaci. V celém Česku jich bylo tou dobou sto dvanáct. Tak nás napadlo, že by bylo dobré uspořádat mezi nimi soutěž. Vymysleli jsme tři kategorie, jedna z nich je vyloženě statistická, což jsou finančně nejúspěšnější sbírky za minulý rok. Pak je cena redakce a online hlasování, které odstartovalo 1. dubna a trvá do konce května.

A tam jsou kritéria jaká?
Je to dlouhodobý projekt. Vítězná sbírka z každého kraje postupuje do celorepublikového kola, ve kterém se hlasuje přes letní prázdniny. Poté si 14 krajských vítězů rozdělí sto tisíc korun. Sice to není nikterak velká částka, rádi bychom darovali víc, ale v současné situaci není lehké peníze získat. Spíš je to takový motivační bonus, aby vyhlašovatelé sbírek měli víc důvodů je ještě lépe propagovat a tak dále.

Jaké jsou v soutěži veřejné sbírky z jihu Čech?
Na jihu soutěží o hlasy celkem 29 sbírek a všechny jsou zajímavé. Nerad bych jednu upřednostňoval, takže spíše vyjmenuji místa, odkud jsou. Na stránkách soutěže už si každý může dohledat více: Březina, Budeč, Čimelice, Dačice, Dolní Žďár, Frymburk, Husinec, Hrady na Malši, Chyšky, Jindřichův Hradec, Kadov, Kamenná Lhota, Lišov, Malovice, Němčice, Pasovary, Písek, Příbraz, Strakonice, Strýčice, Šelmberk, Třeboň, Tučapy, Velká Lhota u Dačic či Záříčí u Dírné.

Památky, to je docela široký okruh. Na co všechno se v dnešní době vyhlašují peněžní sbírky?
Není to jenom například na kostely, církevní stavby, varhany či kostelní zvony, jak by člověk asi čekal. Začínají přibývat i sbírky na další projekty a stavby. Například na opravy hasičáren, rozhleden, na technické památky. Máme v soutěži i dvě sbírky na zahrady, a to v Kroměříži a v Praze. Nyní je sbírek 325, takže za deset let se jejich počet ztrojnásobil.

Lidem tedy nejsou osudy památek lhostejné, vidíte to tak?
To je jasný důkaz toho, že zájem o památky narůstá. Není to žádné celospolečenské téma, ale i tak se každého z nás historie i památky dotýkají. A tomu chceme pomáhat, jednak přes naši soutěž a jednak přes kombinaci internetových stránek nebo časopisu, který vydáváme. Můžeme také říci, že přibývají noví vyhlašovatelé, například obce a města. Tady je důležité, že se to veřejnost dozví, mluví se o tom, a když už někdo přispěje jakoukoliv částkou, má pocit, že se ho to samotného týká a že i on pomohl. Obecně jsou Češi filantropové.

Což dokazují i rekordní sbírky například na likvidaci škod po loňském tornádu na Moravě či aktuálně na pomoc Ukrajině. Jak je nyní těžké vybírat peníze, ještě navíc na památky?
Obecně můžeme říci, že tady nejde o život. Ale tuto odpověď bych vám mohl dát až příští rok, až budeme vědět, jak letošní sbírky dopadnou. Těžko teď odhadovat. Není tam však daný trend, že každým rokem se vybere víc a víc peněz. Za těch deset let máme na pět stovek ukončených sbírek. Se statistikou hýbají velice úspěšné projekty, které třeba podpoří nějaké silné médium, rozhlas, televize. Například jako když vyhořela chata Libušín na Pustevnách, kde se na její obnovu vybralo přes dvanáct milionů korun. Jsem však přesvědčený, že když se o sbírkách bude více a více mluvit, mohou částky narůstat.

Už jste to zmínil. Jak jsou pro vás důležitá média? Jakými kanály nejlépe dostat informace o dané sbírce mezi lidi?
Jedna věc jsou naše vlastní zdroje, což je internetový portál a zmíněný časopis. Pak tu máme média. Chodím na rozhovory do rozhlasu, téměř každý rok se mi podaří dostat reportáž do České televize a podobně. V každém kraji jsou silné projekty na památky, které lidi táhnou. Přes ty příběhy se musíme dostávat k lidem. Důležité ale také je, aby vyhlašovatelé pro to něco udělali. Nestačí vyhlásit sbírku a jen čekat, protože my sami to také nespasíme. Je ideální, když je tam pár tahounů, kteří sami svůj projekt dostanou do médií a svých komunit.

Máte nějaký příklad?
Když se vyhlašovala sbírka na mohylu Ivančena v Beskydech, památné místo skautů, tak oni vyhráli soutěž i u nás. Protože to jsou mladí lidé, kteří jsou silní při komunikaci na sociálních sítích. A hlavně to umí. Když pak třeba řeknu, že bude někde vyhlášená veřejná sbírka na varhany, tak budou komunikační kanály jiné – někdo to dá do místních novin, může být kasička nejen v kostele a podobně. Musí to hlavně být o snaze a nápadech.

U některých lidí pojem nezisková organizace nevzbuzuje důvěru. Jak se proti tomu dá bojovat?
Snažíme se to napravovat, zvláště v dnešní době, kdy je to docela evidentní. Lidé si neuvědomují, co všechno za tím stojí, že to jsou vesměs dobrovolníci. Tím, že jsem sám založil neziskovou organizaci, je samozřejmě podporuji a fandím jim. Některé osobnosti neziskovky v poslední době dehonestovaly, že jsme kavárenští povaleči z Prahy. O Šimona Pánka z Člověka v tísni si kde kdo v médiích otíral boty a podobně. Já si však myslím, že nyní je neziskový sektor strašně důležitý. Na západ od nás je to ještě znatelnější. Neziskové organizace vlastně doplňují stát, který nemůže nebo neumí tyto věci dělat efektivně. Doplňujeme i soukromý sektor, jenž si například nemůže dovolit dát peníze do sbírek. Pokud vám například lidé každoročně pošlou několik set tisíc korun, tak dávají najevo, že si vaší práce váží. Tyto projekty jsou pak daleko více nezávislé.

Vy sám také přispíváte na památky?
Já se snažím obecně podporovat neziskový sektor. Mám řadu organizací, kterým pravidelně přispívám každý měsíc, a pak si vybírám ještě nějaký projekt, který mi dává smysl, a tam také přispěji. Tím pádem naplňuji různorodost, takže to můžou být památky, sociální oblast, lidé na Ukrajině. Snažím se pomáhat dobrým věcem.