„Snižuje se nám produkce, jsme závislejší na dovozu, ale má to také negativní dopad na krajinu. Musíme si uvědomit, že zejména ovocné sady jsou prvkem, který v krajině potřebujeme. Vytváří její ráz a je zásadní i pro přezimování a úkryt živočichů,“ podotkl na jarní konferenci Ovocnářské unie její předseda Martin Ludvík.

Poměr zrušených sadů je po republice obdobný, v Olomouckém kraji sadaři mění plodiny nebo přesedlávají na zeleninu.

6 fotografií

„Máme problémy s tím, že stromy málo plodí, každý rok je totiž nějaký problém, třeba kroupy nebo mráz. Uvidím, jak to s ovocem půjde, ale uvažuji, že bych raději dělal zeleninu, u toho tak moc nehrozí, že by mi to zmrzlo. Ale mohou to třeba zase sežrat slimáci, takže všude je něco,“ popisuje Pavel Vodseďálek, ředitel společnosti Unisad plus sídlící v Králové na Olomoucku.

Na nestabilitu počasí upozorňuje i Ludvík: „Před dvaceti, třiceti lety nebyly tak velké rozdíly v produkci mezi jednotlivými roky, ale v posledních deseti letech nás doslova drtí vlivy počasí, zejména jarní mrazy. Přicházíme tím o stabilitu.“

Obrana před nepřízní počasí je drahá

Některým nástrahám se dá aspoň zčásti bránit, ale podle sadaře z Klopiny na Šumpersku Miroslava Neséta to stojí nemalé peníze.

„Když je málo vody, dají se udělat závlahy. Proti kroupám se dá bránit sítěmi, ty ale stojí půl milionu na hektar a všechno je to o tom, že na to už nezbývají peníze,“ smutní Nesét a dodává, že mu vrásky na čele nedělá jen počasí, ale i nedostatek pracovníků. Právě kvůli tomu se přeorientovává na jiné plodiny.

„Ubrali jsme několik hektarů jabloní a místo toho nasadili rybízy. Ty jsou totiž na práci méně náročné, a to my, vzhledem k nedostatku pracovníků, potřebujeme,“ nastínil.

Třeba majitel mohelnické firmy Les-agro-komplex Radim Krestýn má jen tři hektary sadů, a tak se o ně zvládá starat téměř sám.

„Mám na sad jen jednoho pomocníka, se kterým to zvládáme. Tím, že pak pořádáme jen samosběry, nepotřebujeme nikoho dalšího ani na výpomoc se sbíráním,“ říká.

Vodseďálek na rozdíl od Krestýna dodává ovoce i do regionálních obchůdků nebo dělá bedýnkový prodej, do velkoobchodů už ale kvůli nízké výkupní ceně nedodává.

„Tam bych musel třeba švestky prodávat za pět korun, ale jen moje náklady jsou šest či sedm korun, tak se mi to nevyplatí,“ stěžuje si.

Výsadba byla loni na minimu

Minulý rok byla podle Ludvíka historicky nejnižší sklizeň třešní, velký propad zaznamenaly také meruňky. To potvrzuje i Michaela Navrátilová ze společnosti Solagro, kteří sídlí ve Skrbni na Olomoucku.

„Meruňky máme relativně nové, náš první plodící rok byl 2019. Ale hned minulý rok jsme vůbec neměli úrodu, neboť byla sucha, přišli jsme kvůli tomu dokonce o šestinu stromů. Vysadili jsme nové, ale ty první dva roky neplodí,“ shrnula.

Pěstitelé loni vysadili v Česku jen 180 hektarů nových sadů, což je oproti dřívějšku obří propad.

„V předchozích letech to bývalo v průměru 300 až 350 hektarů. Může za tím stát obava pěstitelů z nejistoty na trhu, z nestability produkce, nebo neochota investovat,“ míní Ludvík.