Z místeckého farního kostela sv. Jana a Pavla ji spolu s dalšími věřícími večer 14. března 1939 vyhnali němečtí vojáci. Krátce předtím, než se rozhořel boj o nedaleká Czajánkova kasárna.
„Byli jsme v kostele na mši, když tu se najednou rozezněly rány na dveře, ty se rozletěly a dovnitř vešel německý voják,“ vzpomíná Miroslávka Mojžíšková na podvečer 14. března 1939. „A začal nás z toho kostela hnát s řevem ven. Všichni museli pryč, kostel byl plný lidí, mohlo nás být sto, možná i víc. Pak nás hnali ulicí, za námi jela motorka, na ní vojáci. Němečtí.“
Tak pro ni a obyvatele zbytku Čech a Moravy začal před osmdesáti lety protektorát.
Farní kostel sv. Jana a Pavla dodnes stojí v těsné blízkosti průtahu Místkem, u silnice vedoucí od Příbora. Právě odtamtud, z města obsazeného už na podzim roku 1938 v rámci záboru Sudet, přijely do Místku první německé oddíly.
První kolona projela okolo kostela i nedalekých Czajankových kasáren směrem dál na Frýdek.
Podle dochovaných svědectví se mezi vojáky hovořilo o tom, že Němci jen projíždí směrem na Slovensko. Ve skutečnosti kolona 84. pluku 8. pěší divize a její vojáci postupně obsazovali důležitá místa ve městě. Vedle hejtmanství obsadili Němci i četnickou stanici.
A další kolona už zastavila před Czajankovými kasárnami.
Tam byli ubytováni vojáci 8. slezského pěšího pluku, vesměs se jednalo o nováčky.
„Zhruba patnáct minut po osmnácté hodině byla zahájena palba, která trvala přibližně třicet minut,“ přibližuje jediný bojový střet československého vojska na začátku okupace někdejší jednatelka okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu ve Frýdku-Místku Jaroslava Kapsová.
A tam jsem slyšeli strašný cirkus
Do přestřelky Němci nasadili i protitankové dělo, českoslovenští vojáci mohli využít jen lehké zbraně a kulomet.
I tady je ale omezoval nedostatek střeliva, které muselo být podle dřívějšího rozkazu převezeno do muničního skladu nedaleko Staříče.
I u tohoto skladu se 14. března 1939 střílelo, střet ale byl jen krátký. „Následky boje byly takové, že na straně obránců byli dva zranění, Němců padlo možná šest, možná i osmnáct, jejich počet se nikdy nepodařilo zjistit, šlo o utajovanou informaci,“ dodává Kapsová.
„Od kostela nás hnali ulicí do nedalekého parku poblíž Czajankových kasáren. A tam jsme slyšeli strašný cirkus. Od kasáren zněla střelba, měli jsme strašný strach, tak jsme utíkali domů. Když jsem tam dorazila, dostala jsem od otce velikou facku, kde že jsem byla, že se o mě bál,“ vzpomíná na další okamžiky ze 14. března Miroslávka Mojžíšková. Obránci místeckých kasáren nebyli okupanty za svůj odpor nijak perzekvováni, po krátkém zadržení byli všichni, včetně velitelů obrany, propuštěni.
Kapitán Karel Pavlík, velitel odporu, se později stal jednou z prvních legend domácího odboje.
Jeho podíl na obraně Czajankových kasáren v Místku nechali ještě Němci bez trestu. Za účast na domácím odboji, kdy se ve skupině Jindra podílel na podpoře přípravy atentátu na Reinharda Heydricha a coby člen Obrany národa spolupracoval s legendárním kapitánem Morávkem, však již byl Karel Pavlík zatčen a 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausen popraven ranou do týla.