Světem veřejné dopravy v Česku nedávno zahýbala sebevražda šéfa BusLine Jakuba Vyskočila. DPMLJ měl v minulosti s jeho firmou různé obchodní vztahy. Jak se na tragickou událost díváte?
Smrt pana Vyskočila je tragickou událostí a všechny nás zaskočila. S panem Vyskočilem jsem já osobně měl čistě profesionální vztah, a to z toho důvodu, že mezi naší společností a firmou BusLine jsou historicky nějaké nevypořádané vztahy. Proto jsme v této věci spolu opakovaně jednali za přítomnosti právních zástupců. Musím říci, že pan Vyskočil se vždycky choval velmi konstruktivně a měl tendenci věci řešit slušným způsobem. Proto mě v této souvislosti zaráží ty určité spekulace o tom, jestli byl skutečně osobou, která BusLine ovládala. Protože z mého pohledu o tom není žádného sporu. Na jednom z těch prvních jednání, které jsem s panem Vyskočilem vedl, což bylo v roce 2018, poté co jsem se stal předsedou představenstva DPMLJ, jsem trval na tom, aby dokázal, že je skutečně tou pravou osobou, jež jedná jménem BusLine. A on to doložil a z mého pohledu o jeho vlastnictví nebylo žádných pochyb. Proto mě šokovalo, co se po jeho tragické smrti speciálně v bulváru děje, kdy podivní lidé z mafiánského prostředí se hlásí k vlastnictví této firmy. Považuji to za nevkusné a doufám, že to veřejnost vnímá podobným způsobem jako já.

S firmou BusLine, která tehdy pro DPMLJ obstarávala určitý počet dopravních výkonů, je spojena i korupční kauza z roku 2018. Jak vaši firmu tato dodnes soudně nevyřešená věc zasáhla?
Ta kauza nás logicky poškodila. Přišli jsme kvůli ní o desítky milionů korun, ať už dotačních nebo vlastních. Dokázali jsme si poradit, ale nebylo to snadné. Byli bychom ale špatní manažeři, kdybychom si s tím za čtyři roky neporadili. Samozřejmě budeme v rámci trestního řízení uplatňovat škodu, která nám tímto byla způsobena. Poskytujeme součinnost vyšetřovatelům. Naší snahou a vírou je, že se to brzy nějakým způsobem posune a uzavře. Trestní řízení však trvá dlouho, což není vina vyšetřovatelů, ale takto to v České republice prostě funguje. Troufám si ale říci, že to nejhorší je za námi. Teď nás spíše trápí jiné věci...

A ty jsou jaké?
Roky 2020 a 2021 byly ve znamení šíleného covidu, což na nás mělo významný dopad. A to především kvůli tomu, že veřejná hromadná doprava byla místem, které lidé v té době opouštěli, ačkoliv jsme dělali maximum, aby tomu tak nebylo, jako byla například dezinfekce autobusů a tramvají za pomoci ozonu a podobně. Nám kvůli tomu dramaticky poklesly tržby. K těm hodnotám počtu cestujících z předcovidového období se nyní vracíme velmi pomalu. Rok 2019 byl poslední normální a my se zdaleka nevrátili na hodnoty počtu cestujících a tržeb z jízdného z tohoto roku. Snažíme se však, chystáme i nějakou osvětu, kampaň, aby se lidé do MHD vrátili. Víme však, že to nebude hned, že ten návrat bude postupný.

Dalším problémem, který musíte řešit, bude, předpokládám, výrazné zdražení pohonných hmot a energií. Vy potřebujete k provozu autobusů a tramvají stlačený zemní plyn, naftu a elektřinu...
My jsme v rámci ekologizace dopravy investovali do toho, abychom měli vlastní plničku CNG, a naštěstí jsme plyn koupili v pravý čas. Máme zásoby, takže tento rok nás to ještě tak netrápí, ale na podzim budeme nuceni soutěžit plyn a elektřinu na další období a tam očekávám výrazný cenový nárůst, jinak to nebude, ta situace na trhu je jasná. Příští rok bude kritický. Bez peněz se doprava dělat nedá.

Velkým svízelem je také nedostatek řidičů, který ovšem trápí dopravce napříč republikou. Jak je tomu u vás?
Jak říkáte, jde o problém, který není specifický jen pro DPMLJ, ale trápí všechny dopravní podniky. Stárnutí zaměstnanců, stárnutí v oblasti řidičů. Je to náročná, směnná práce v rizikovém prostředí dopravy, je to velká zodpovědnost a mladší generace se do ní příliš nehrne. Pozorujeme, že řada našich zaměstnanců pomalu odchází do důchodu a noví nepřicházejí. Pomáháme si nějakým náborem, ale stále platí to, že přicházejí lidé starší, mladá krev ne. Proto jednou z mých priorit bylo zlepšování pracovních podmínek pro zaměstnance. Klíčovou záležitostí byly samozřejmě mzdy a my jsme skutečně kontinuálně přidávali našim zaměstnancům peníze a nyní od 1. června jsme přistoupili k dalšímu mimořádnému navýšení mezd, primárně kvůli inflaci. Kdykoliv jsou v této firmě nějaké volné prostředky, tak je rozpouštíme mezi lidi. I díky tomu je ten tým relativně stabilizovaný, nečelíme velkým odchodům, ani jsme nikdy nečelili. Troufám si říci, že většina našich zaměstnanců u nás pracuje ráda. DPMLJ je jistota. Platíme lidem výplatu a chováme se k nim slušně, to nemusí být u všech firem pravidlem.

Ale říkáte, že se k vám mladá krev nehrne. Jak dlouho se to takto dá udržet, než to praskne? Jak rychle bude problém eskalovat?
Projekce je hrozně jednoduchá. Když se podíváme, kolik lidí nám bude v budoucnu odcházet do penze, tak to se projeví v horizontu pěti let. Za pět let bude mít výrazná část našich řidičů nárok na odchod do důchodu a pokud nezajistíme nové, bude to palčivý problém. Průměrný věk našeho řidiče autobusu je dnes 49 let, u tramvaje pak 46 let. Ale celé je to problém napříč dopravním sektorem, nejenom u MHD a nejenom v Česku, ale i v Evropě. Zasažena je i meziměstská doprava, dálková, kamionová a tak dále.

Liberecký dopravní podnik má aktuálně rozjetou jednu velkou stavební akci, a to rekonstrukci tramvajové trati mezi Libercem a sousedním Jabloncem, kde tramvaj má jednou dojet až do jeho centra. Je to stále reálné?
Je to investiční akce významného rozsahu. Podobná stavební akce nebyla v DPMLJ určitě posledních patnáct let, částka za ni dosahuje astronomických výšek. My jsme vysoutěžili zhotovitele stavby a ti zahájili práce. Plánované dokončení je ve druhém čtvrtletí příštího roku. To by měla být hotová ta první etapa, čili rekonstrukce úseku do Vratislavic.

A etapa druhá?
Nyní o ní jednáme, tedy o prodloužení tramvajové trati z jablonecké točky do centra města. Současné vedení jablonecké radnice má velký zájem na tom, aby se ta akce realizovala, stejně jako my. Nevím samozřejmě, co s tím ale udělají volby. Jeden z problémů, na který se při tomto projektu naráželo, bylo, že část lidí ho nesla nelibě. My měli minulý týden pozitivní jednání s vedením jablonecké radnice, budeme s těmi lidmi hovořit, budeme je přesvědčovat o tom, že ta tramvaj pro ně bude přínosem. Nechceme podceňovat komunikaci s místními a budeme s nimi komunikovat, a to již brzy. Plány vedení trati stále platí. Je to navázané na dotační tituly. Takto velké investiční akce umíme pouze z dotačních peněz. Bez nich to nejsme schopní ufinancovat. V tuhle chvíli ale nejsme zpožděni.

Vedení liberecké radnice momentálně opět vytahuje evergreenové téma - tramvaj do Rochlice. Jak vy to vidíte?
To je skutečně těžká otázka, názory na tuto trať se rozcházejí. Já si osobně myslím, že tramvajová doprava je doprava bezpečná, ekologická a je potřeba ji obecně podporovat. Je to celoevropský trend. Proto rozvoj tramvajové sítě na území Liberce je něco, co by mělo mít prioritu. Otázkou jsou samozřejmě peníze, u nich všechno začíná i končí. Při dnešní míře inflace a cen stavebních prací je ta částka skutečně astronomická. Tady se bavíme o miliardách korun. To financování tady proto vidím jako velmi problematické. Ale z pohledu dopravní obslužnosti je to věc, která má každopádně naši podporu.

Pojďme ještě k jedné věci, ovšem celkem stěžejní. Vy jste se po čtyřech letech rozhodl rezignovat na post člena dozorčí rady Dopravního podniku hlavního města Prahy. Proč?
Na úvod chci říci, a nechci, aby to znělo pateticky, že pražský dopravní podnik je skvělá firma plná nadšených lidí, kteří milují dopravu a své město. Většiny kolegů v dopravním podniku si velmi vážím. O to víc mě mrzí, že jsem po pečlivém uvážení musel na svůj post rezignovat. Ten důvod je prozaický. Přicházel jsem tam s nějakými ideály a s nějakou agendou a postupem času bylo zřejmé, že některé věci, které považuji za správné, nebude možné do firmy implementovat. Opakovaně a dlouhodobě jsem se od některých zaměstnanců nebo dodavatelů firmy dozvídal, že jsou kontaktováni divnými lidmi z kriminálního prostředí odkudsi ze Zlína. Snahou těchto lidí, jak mi bylo řečeno, bylo a je ovlivňovat různé dimenze fungování podniku. Firma má být řízena managementem a ne nějakými zákulisními strukturami. Tohle je něco, co nemohu změnit, a jediný čestný způsob, jak se s tím vypořádat, je odejít.

Máte tedy nějaké informace, se kterými se obrátíte na policii?
Ne. Řešit to dále nebudu. Pro mě se rezignací celá věc uzavírá.