První uniformy pro strážníky šily firmy, které dodávaly stejnokroje pro zaměstnance Českých drah a myslivce.

„Od té doby uplynulo 30 let a spousta věcí se zásadně proměnila,“ říká koordinátor městské policie v Českých Budějovicích Vilém Vávra, který je u sboru od jeho založení – od 7. července 1992. V začátcích ho tvořilo jen několik málo strážníků, kteří s podobnou prací neměli žádné zkušenosti.

Jaká první věc se vám při vzpomínce na začátky vybaví?
Tehdy to bylo něco úplně nového a nikdo si s tím nevěděl moc rady. Byla to doba stánkařů a skořápkářů, navíc nám ze začátku chyběl jasný právní rámec, který by vymezoval naši pravomoc, a tak bylo dost komplikované určité vyhlášky vymáhat. Do toho se za pochodu řešilo vybavení, uniformy i personál.

A jak se tedy za tu dobu změnily třeba uniformy?
První dodávaly dvě firmy, jedna původně vyráběla stejnokroj pro České dráhy a ta druhá pro myslivce. Jediné, co udělaly, byla změna barvy.

A co vybavení?
Každé město se v počátcích vydalo trochu jinou cestou. Bylo to hodně ovlivněné finančními možnostmi města a jeho historickými specifiky. Například Brno a Praha mají ve svém sboru služební koně, kteří u nás nemají tradici. Menší města měla dříve i služební psy, ale od toho se taky upustilo, psovodi teď nejčastěji obstarávají odchyt zvěře. Když nám pak přibyl dohled nad parkováním, museli jsme narychlo shánět firmu, která začne dodávat botičky na auta.

Mluvil jste o rozšiřování pravomocí, můžete být konkrétnější?
Těch změn není zase tolik. Přibyla nám například prevence a rozšířily se pravomoci ohledně dopravy. Ten hlavní rozdíl je v tom, že dříve dělal každý všechno, ale dnes je té práce tolik, že jsme se museli vydat cestou specializace, to znamená, že máme extra dopravní družstvo, extra turnus, což jsou strážníci, kteří slouží 24 hodin denně a neustále se střídají, pak tu máme obvody a přestupky. Tenkrát bylo maximálně několik psovodů.

Co všechno vlastně práce strážníků obnáší?
Když vezmu běžný pracovní den: ráno hlídáme přechody u škol a otevíráme dětská hřiště, přes den doprava v klidu, zóny, sbíráme mrtvá zvířata, odchytáváme divokou zvěř, hledáme zaběhnuté mazlíčky, pátráme po nezvěstných osobách. V Budějovicích je navíc ročně přes tři sta kulturních akcí, na nichž musíme zajistit pořádek. Mezitím strážníci řeší i neplánované události, například zásahy při páchání trestné činnosti a opilce, ale i zásahy při mimořádných událostech, jako jsou povodně.

V počtu kolika strážníků toto všechno nyní zvládáte?
Teď je na oddělení 113 strážníků, pomáhají jim ale i pracovníci v civilu, kteří se starají převážně o administrativu. Pak jsou zde ještě asistenti prevence kriminality.

Je tento počet strážníků dostatečný, nebo byste jich potřebovali více?
Nedávno to glosoval pan primátor, který říkal, že kdyby nás bylo dvakrát tolik, stále by to bylo málo. Kvůli tomu musíme často volit priority. Největší nedostatek je v obvodech, město jich má šest včetně odlehlejších lokalit Kaliště a Třebotovice. V každém by měla být jedna hlídka dopoledne, odpoledne i večer, ale to nám stav nedovoluje, prioritou je veřejný pořádek a doprava. Samozřejmě se tam snažíme být co nejčastěji, ale musíme neustále přejíždět a do toho nás ještě vyrušují různé rvačky a opilci.

Znamená to tedy, že plánujete sbor rozšířit o nové kolegy?
My bychom určitě rádi, je to i schválené, už začal i nábor, ale zájemců se moc nehlásí. Musí projít psychickými i fyzickými testy, ve kterých prokážou svou způsobilost. Pak je čeká ještě zkouška na ministerstvu vnitra. Sehnat lidi, kteří tohle všechno úspěšně zvládnou, je velký problém.

Co obnášejí například fyzické testy?
Dělá se tam toho dost, například benchpress s určitým poměrem váhy, shyby na hrazdě nebo člunkový běh. Uchazeči s tím mají bohužel velký problém. Další potíž je v tom, že o těch pár jedinců, kteří to zvládnou, se pereme my, Policie ČR, hasiči i armáda.

Plánujete nějaké akce, které by o vaší práci zlepšily povědomí a mohly přilákat nové zájemce?
Chystáme toho spoustu, například se účastníme všech propagačních akcí integrovaného záchranného systému, ale to hmatatelné je nejspíš náborový příspěvek a v jednání je i možnost přidělení služebního bytu. To by mohlo atraktivitu povolání výrazně zvýšit.

Když se ještě vrátíme do minulosti, s kolika strážníky českobudějovická městská policie před lety začínala?
Neřeknu vám to úplně přesně, ale bylo nás lehce přes deset. Naštěstí se ten počet rychle navyšoval. Lidé to moc nevědí, ale když vyjedete k nějaké dopravní překážce, strávíte tam více než hodinu, opilec vám zabere klidně dvě a hospodská rvačka, ta je ještě na delší dobu. Po celý ten čas je hlídka zablokovaná a nemůže se hnout z místa. Proto je počet strážníků tak důležitý.

Zmínil jste asistenty prevence kriminality – jak jste s touto spoluprací spokojení a jak funguje?
Je to pro nás opravdu významná pomoc. Začalo to romskými asistenty a bylo pro nás velkým překvapením, jak dobře to funguje. Proto jsme s příchodem ukrajinských uprchlíků neváhali a zřídili i ukrajinskou skupinu. Asistenti nemají téměř žádnou pravomoc, ale tím, že pocházejí z dané komunity, umějí jazyk a rozumějí mentalitě, toho zmůžou mnohem více než my. Procházejí problémové lokality, působí preventivně proti rizikovému chování a pomáhají své komunitě.

V poslední době se ve městě hodně řeší elektrokoloběžky. Přibývá nehod, lidé s nimi jezdí po chodnících...
Určitě je to problém, ale je to jen jeden díl z mozaiky naší běžné činnosti. Nejspíše to potřebuje čas, aby je lidé začali pojímat jako klasický dopravní prostředek, a ne jako pouhou zábavu. Je to stejné jako s cyklisty nebo vodáky, kteří se stále diví, proč na lodi nesmějí pít a musejí dodržovat pravidla stanovená zákonem. Všechno jsou to dopravní prostředky a jejich řidiči se musejí chovat podle určitých pravidel.

Určitě musíte řešit i kuriózní případy, že?
Těch jsou za ta léta opravdu kvanta, smutných i veselých. Lidé si například stěžují, že houkají vlaky nebo že taxikáři v noci moc mlátí dveřmi, když jezdí pro zákazníky. Kolegové byli taky jednou přivolaní k odchytu nebezpečné kobry, ze které se po příjezdu vyklubala jen gumová atrapa.