„Obě věže odstřelujeme najednou a pád byl usměrněn do prostoru vedle stojící haly, která je rovněž určena k demolici,“ popsal před zahájením odpočítávání Jan Otys ze společnosti, která má demolici na starosti s tím, že přípravné práce zabraly čtyři dny.
Odborníci do staveb navrtali stovky otvorů, do kterých umístili nálože s trhavinou. Na pečlivě vypočítaná místa vyřezali klíny, aby stavby padly na předem určená místa.
K zemi se sesul i 45 metrový vysoký železobetonový komín. K jeho odstřelu bylo použito 2,7 kilogramu plastické trhaviny.
Odstřel skipové těžní věže, neboli věže se skipem a skipoklecí, tedy nádobou na vytěženou horninu a klecovým výtahem pro personál, sledovaly desítky lidí, mezi kterými byli i mnozí bývalí zaměstnanci. Řada příchozích považovala věž za ikonickou stavbu Krušných hor.
„Přijel jsem z nostalgie, pracoval jsem tam několik let. Bohužel to tehdejší majitelé nechali zdevastovat. Je to škoda, kus vzpomínek je pryč. Myslím, že aspoň skipovou věž měli zkusit zachránit,“ zmínil pan Martin.
„Bohužel se tu rozkradlo, co se dalo, a nájezdy sem pořádali sběrači kovů. Lezli tam i různí dobrodruzi a hrozilo, že se tam někdo zraní,“ konstatoval pan Jiří.
Slzy v očích se po odstřelu objevily Ivanu Cáderovi, který v dole pracoval jako elektrikář. „Je to srdcovka, co k tomu víc říci. Mohlo to skončit jinak. Chtěli jsme bývalého majitele dotlačit k tomu, aby zde bylo muzeum a bylo by to luxusní muzeum. Naštěstí se nám z toho podařilo zachránit nějakou důlní techniku, spoustu dokumentace, existuje obrovské množství fotografií jak z výstavbu, tak z provozu,“ řekl poté, co se usadil nad místem, kde stávala skipová věž, prach.
Demolice souboru zchátralých staveb, které lákaly jak sběrače kovů, tak urbexerové dobrodruhy, kteří vyhledávají a fotí opuštěná místa, v důlním areálu započala již před několika měsíci. Postupně zmizely menší administrativní a technické objekty.
Památkáři se před časem pokusili o záchranu skipové věže s tím, že jde o technicko-historickou raritu. Navíc celý důlní areál se nachází v těsném sousedství středověkých hornických štol, které jsou památkově chráněné a zapsané na seznam UNESCO. Ministerstvo kultury ale názor nesdílelo a ochranu věži neudělilo.
Budoucnost je nejasná
Co bude s areálem dál, není jasné. Odstřel sledoval jak zástupce majitele, tak i samotný majitel. S novináři ale odmítli komunikovat. Jaký bude další osud areálu, se tak teprve ukáže.
Podle dostupných zdrojů je v plánu rekultivace, která zahrnuje vytěžení hlušiny z odkaliště, využití podzemních vod zatopeného dolu jako zdroj tepla či pro výrobu balených vod, má tam také vzniknout muzeum. Součástí areálu je i malá skipová věž. Ta má zůstat zachována.
Výstavba dolu začala v roce 1960, první železnou rudu tu vytěžili horníci o 8 let později. Mezi lety 1968 a 1992 z něj vyjelo přibližně 2,7 milionu tun rubaniny, což představuje asi 936 tisíc tun železa.
Nějakou dobu se tady těžily i rudy mědi a stříbra. V letech 1994 až 1997 pak probíhala v dole těžba nerudných surovin – granátu a slíd pro stavební průmysl. Pro odbytové a následně finanční potíže však byla v roce 1997 důlní činnost zastavena. Důl byl následně zatopen a začal chátrat.
