Děda za opravu auta zaplatil i obrazem, vzpomíná na Bimbu jeho vnučka

  9:16
Alice Danielovská z Kožlan na Plzeňsku je jedním ze tří vnoučat slavného malíře a ilustrátora druhé poloviny 20. století Bohumila Konečného. Po dědečkovi přezdívaném Bimba zdědila talent. I když zemřel, když bylo Alici teprve dvanáct let, na autora ilustrací knih Jaroslava Foglara a Otakara Batličky, reklamních ilustrací a kreseb krásných žen má řadu hezkých vzpomínek.

Alice Danielovská je vnučkou slavného malíře a ilustrátora Bohumila Konečného. Jeho portrét drží v rukou. Zdědila po něm malířské nadání. | foto: Valentýna Bílá, MF DNES

Bohumil Konečný přezdívaný Bimba s manželkou Evou jezdili s dvěma vnučkami a jedním vnukem poměrně často na výlety. Na hrady a zámky, ale především do přírody v okolí řeky Střely. Stávalo se, že zatímco si děti hrály s babičkou, Bimba si vzal tužku a malebný kraj přenášel na papír.

„Děda strašně rád řídil auto, každý víkend nás bral do Rakovníka do bazénu,“ vzpomínala na mládí Alice, nejmladší z trojice sourozenců.

Dodnes si vybaví, jak dědečkovi stáli modelem. „Vždycky jsme kňourali, že to dlouho trvá a že nás třeba bolí ruka, kterou jsme museli mít opřenou o bradu. Nakonec jsme mu tvrdili, že si na obrázku nejsme vůbec podobní,“ přiznává s úsměvem dnes už třiačtyřicetiletá Alice.

Alice maluje ráda portréty.

Bohumil Konečný zemřel náhle ve svých 72 letech. Ještě v sobotu strávil s vnoučaty veselé chvilky v bazénu, druhý den ráno spadl na zem a už se neprobral. Poslední, co maloval, byly koně běžící proti obloze.

Až po jeho smrti si Bimbova manželka všimla, že Alice zdědila malířské nadání. „Babička mě začala podporovat, a tím vše začalo.“ Přiznává, že stejně jako její dědeček ani ona neumí malovat abstraktně. „Nemám fantazii. Tvořím tak, že si danou věc vyfotím a pak doma začnu podle snímku malovat. Připadám si jak řemeslník. Děda vždycky říkal, že nikde není jen jedna barva. Že například nebe nebo tráva mají několik odstínů, a to je pravda.“

V loňském roce se jí dostalo velké cti, namalovat dědečkův portrét, který je vyryt na pamětní desce na jeho rodném domě v Plzni.

Živit se uměním je těžká disciplína

Stejně jako Bimba se i Alice snaží uměním živit. Jako máma tří dětí, která je na mateřské dovolené, je si však vědoma toho, že si vybrala těžkou disciplínu. Prosadit se není jednoduché. Bez podpory manžela by to sama nezvládla.

Ani její dědeček to neměl vždy lehké. Za života byl nedoceněným, neuznávaným a jeden čas i zakazovaným umělcem. Často musela rodinnou kasu plnit babička Eva, která byla lékařkou. Malíř dokonce svými obrazy platil například za opravu automobilu.

Alice spolupracuje se dvěma nakladatelstvími, pro která ilustrovala několik dětských knih, maluje tužkou či akvarelem portréty svých známých a jejich dalších známých či obrazy na zakázku.

„Vystudovala jsem průmyslovou školu keramickou a teologickou fakultu, takže úplně jiné zaměření. Učím se za pochodu. Mám jiný styl, než měl děda. Někdy se v duchu sama sebe ptám, jestli by se mu moje věci líbily,“ uvažuje malířka, která bude mít o letních prázdninách výstavu svých prací v kožlanském muzeu.

Přestože Bimbovými oblíbenými tématy byly především ženy, erotika a western, Alice má z jeho prací nejraději ty, kde je zachycena příroda a portréty.