Už z dálky je Hřebečovský hřbet na hranici východních Čech a západní Moravy velmi nápadný. Téměř 25 kilometrů dlouhou terénní vlnu s prakticky stálou nadmořskou výškou 600 metrů by letci ve 20. a 30. letech minulého století mohli bez přehánění nazvat Bermudským trojúhelníkem. 

11 fotografií

Kromě mnoha menších leteckých nehod se Hřebeč před 90 lety stala osudnou pro plukovníka Augustina Charváta. Po M. R. Štefánikovi šlo o nejvyššího důstojníka prvorepublikového vojenského letectva, který zahynul při letecké katastrofě.

Méně známou leteckou havárii dvouplošníku Letov Š – 16 připomíná v zalesněné stráni nad Útěchovem malý kamenný pomníček s plaketou obnovenou až v novém tisíciletí.

Byla sobota 19. září 1931 dopoledne, Moravská Třebová se halila v mlze. Osmatřicetiletý Augustin Charvát a šestadvacetiletý Karel Brožek byli onoho dne na cestě z Olomouce do Hradce Králové. Nepříznivé povětrnostní podmínky jim nedovolovaly pokračovat v letu.

Plukovník Charvát, který se v takové situaci ve své letecké praxi rozhodně neocitl poprvé, chtěl zřejmě přeletět hustou mlhou zahalený kopcovitý hřeben Kamenná, táhnoucí se mezi Útěchovem a Ludvíkovem, a za ním pak vyhledat vhodné místo k nouzovému přistání. Oba letci v tu chvíli samozřejmě vzhledem k povětrnostním podmínkám nemuseli vědět, kde přesně se nacházejí a jaká je povaha a nadmořská výška terénu pod nimi.

V posledním okamžiku se Charvátovi zřejmě ještě podařilo přeletět z mlhy vystupující stromy, manévr v malé výšce nad zemí však znamenal ztrátu rychlosti, neřešitelný přechod do pádu a okamžité zřícení stroje. Došlo k němu nedaleko Kamenného vrchu, poblíž kóty s nadmořskou výškou 567 metrů.

Záchrana obou mužů nebyla otázkou několika minut jako dnes. Přestože pád stroje neunikl dvěma rolníkům v Boršově, kteří těžce zraněné letce z vraku vyprostili, odlehlost místa a těžko přístupný terén znamenaly velký problém. 

„Pomoc na místo havárie dorazila až po více než hodině. Lékař Rudolf Negrin oběma těžce zraněným poskytl první pomoc a zorganizoval jejich převoz do moravskotřebovské nemocnice. Ten však nepředstavoval snadnou záležitost, neboť oba letci museli být nejprve na nosítkách ručně sneseni do Útěchova, což zabralo půl hodiny. Až poté byli přeloženi do sanitního auta a převezeni do moravskotřebovské nemocnice,“ říká regionální badatel Pavel Petr, který tragickou leteckou havárii průkopníka a jednoho z „otců zakladatelů“ československého vojenského letectví zmapoval. 

V roce 2002 se na pomníku objevila plaketa s chybným jménem plukovníka Charváta. Později ji nahradila plaketa nová.

Šance na přežití dobrovolníka přijatého za první světové války do francouzské cizinecké legie, který se vypracoval mezi nemnoho českých letců v řadách francouzského vojenského letectva, nebyla velká.

Svá poslední slova dokázal těžce zraněný plukovník Charvát zašeptat ještě členům vyšetřovací komise, kteří do Moravské Třebové dorazili téhož dne odpoledne. 

Augustin Charvát Augustin Charvát formoval počátky československého vojenského letectva. Narodil se 1. července 1893 v Horním Ročově v severních Čechách. Rodinné okolnosti mu dovolily pouze vyučit se krejčím. Maturitní zkoušku složil dodatečně až v roce 1923. Jako dobrovolník byl za první světové války přijat do francouzské cizinecké legie. V pilotním výcviku patřil k nejlepším. Účastnil se i útoku na německou vzducholoď Zeppelin. Po vzniku Československa zastával různé velitelské funkce v nově vzniklém vojenském letectvu. Vedl také sportovní výpravy československých letců na letecké závody pořádané v letech 1922 a 1927 ve švýcarském Curychu. Prvního září 1927 byl přeložen k Leteckému pluku č. 1 v Praze – Kbelích a ustanoven velitelem jeho III. perutě. Krátce před svou tragickou smrtí pak převzal velení celého útvaru.

„Jak se to jenom mohlo stát,“ stojí doslovně uvedeno ve vyšetřovací zprávě. „Nadporučík Brožek, který byl v tu chvíli při vědomí, komisi popsal nulovou viditelnost a strašný náraz letounu do země s běžícím motorem,“ poznamenává Pavel Petr k výpovědi druhého člena osádky.

Druhý den Augustin Charvát na následky svého zranění v nemocnici umírá. Podle lékařské zprávy bylo bezprostřední příčinou smrti vnitřní krvácení v souvislosti s tím, jak zlomená žebra prorazila plíce. Vyšetřovací komise totiž došla k závěru, že při nárazu letounu na zem došlo k přetržení poutacích pásů pilotního sedadla.

Nadporučík Karel Brožek podlehl mnohočetným zlomeninám lopatek, pažních kostí a nohou, s jejichž následky si lékaři při tehdejší úrovni traumatologie a chirurgie nedokázali poradit, o sedm dní později.

O významu osobnosti Augustina Charváta svědčí i fakt, že při jeho pohřbu v Praze promluvil tehdejší ministr národní obrany Karel Viškovský.

„Pomineme-li generála M. R. Štefánika, který zahynul v letadle při svém návratu do vlasti v roce 1919, byl plukovník Augustin Charvát nejvyšším důstojníkem prvorepublikového vojenského letectva, který se stal obětí letecké havárie. Patřil přitom k průkopníkům a zakladatelským osobnostem československého vojenského letectva,“ poznamenává Pavel Petr, který se příčinami tragické nehody a mapování letecké historie na Moravskotřebovsku zabývá.

„Můžeme tedy jen domýšlet, jakých dalších met mohl dosáhnout člověk, považovaný svými současníky nejen za všestranného pilota, ale také za vynikajícího odborníka na výcvik a taktiku stíhacích pilotů,“ dodává badatel.

V roce 1931 nešlo o jedinou tragickou leteckou nehodu na Hřebečsku. O pět měsíců dříve, 21. dubna 1931, ve svitavské nemocnici zemřel major generálního štábu Josef Gaďurek, který 13. dubna spolu s majorem Zdeňkem Šindlerem u Opatova havaroval na letounu Letov Š - 18.16. Příčinou havárie bylo nevybrání vývrtky. Josef Gaďurek byl spoluautorem zásadní knihy Taktika letectva, která byla oficiální učebnicí této disciplíny ve vojenském letectvu až do nacistické okupace.

K nešťastné události došlo u Moravské Třebové také v roce 1928, kdy z letounu Aero A – 11 vypadl nepřipoutaný pozorovatel.

Další letecké nehody se už obešly bez ztrát na životech.

Podle badatele Pavla Petra množství nouzových přistání a leteckých havárií, které se v okolí Hřebečovského hřbetu na přelomu 20. a 30. let odehrály, dalo vzniknout i dobovým teoriím, jež jejich příčiny přisuzovaly výskytu anomálních meteorologických jevů v oblasti. 

Hřebečovský hřbet není znám jen díky silničnímu tunelu na hlavním tahu z Čech na Moravu. Respekt z relativně vysokých kopců vystupujících z nížiny měli už letci ve 20. a 30. letech minulého století. A oběti si vybral i v moderní době.

„K nejčastěji zmiňovaným patřily tzv. vzdušné díry nebo vzduchové vrstvy, tedy oblasti s různou hustotou vzduchu, z nichž měly samozřejmě ty řidší způsobovat nenadálou ztrátu výšky, lidově propadnutí letadla, které by se do nich dostalo. Tak mi to alespoň vylíčil můj dědeček Jaroslav Petr, který byl na sklonku první republiky členem 7. letky Masarykovy letecké ligy v Poličce, kde prodělával výcvik na kluzácích,“ domnívá se Petr. Někteří piloti zrádnost Hřebče vidí v silném nárazovém větru, vanoucím v malé výšce nad jeho vrcholem.

Ať už je to jakkoli, dnešní radarová a naváděcí technika riziko letecké nehody na Hřebči, která odděluje nížinu kolem Moravské Třebové od Svitavské pahorkatiny, až na výjimky prakticky vylučuje.

Pro letce zrádná Hřebeč si poslední život vzala v roce 2006 během plachtařského mistrovství republiky, kdy se u Boršova zřítil větroň. Jeho pilot zahynul.