iDNES.cz

Kluk září v Prší, školačka udivuje nadšením. Děti s hendikepem se nevzdaly

  17:46
S vážnými zdravotními problémy bojuje desetiletá Dominika z Jičína a šestiletý David z Vysokého Mýta. Pomáhají jim terapie na neurorehabilitační klinice, pro jejich rodiny je to však finančně náročné. Lidé se jim snaží přispět.

David z Vysokého Mýta prožil syndrom náhlého úmrtí novorozence. Teď je mu šest let, dosud potřebuje neurorehabilitace. | foto: Veronika Nováková, Axon

Život desetileté Dominiky Jindráčkové z Jičína a její rodiny se před dvěma lety 17. března převrátil vzhůru nohama. Po těžké autonehodě dívka utrpěla mnohočetná zranění a v hradecké nemocnici bojovala o život.

Zvládla to, nevzdala se, opět navštěvuje školu a její stav se den ode dne zlepšuje. Dominice však otekla mícha, což jí znemožnilo hýbat končetinami. Navíc špatně dýchá a musí být neustále připojena k umělé plicní ventilaci.

Významnou roli na jejím zlepšujícím se stavu má intenzivní neurorehabilitace, díky ní ještě nedávno zcela nehybná dívka dokáže bez pomoci sedět.

„Cílem terapií je posílení svalového korzetu, trupu, zmírnění dopadu spasticity a zlepšení rozsahu kloubů horních a dolních končetin. Pracujeme s hrudníkem a trupem, mělo by dojít ke zlepšení dechových exkurzí a dechového stereotypu. Určitě bude nutné terapie opakovat, protože na dolních končetinách je poměrně velký projev spasticity a naším cílem je její zmírnění,“ říká Jarmila Zipserová, zakladatelka a primářka sítě neurorehabilitačních klinik Axon.

Podle ní existuje naděje, že by malá Dominika mohla žít bez dýchacího přístroje.

Rodiče dělají, co mohou. „Oproti domácímu cvičení s terapeutem, který za námi třikrát týdně dojíždí domů, je něco jiného absolvovat měsíční léčebnou terapii na klinice, kde Domča za poslední dobu posílila zádové svalstvo. Dnes už díky tomu dokáže sedět opřená, aniž by ji někdo držel. Cvičení na klinice ji nabuzuje a motivuje,“ říká maminka Jitka Valerio.

Těžké zranění se odrazilo na finanční situaci rodiny, paní Valerio opustila práci a dceři se věnuje na plný úvazek. Problém je, že intenzivní rehabilitace, které dívce tolik pomáhají, pojišťovny hradí jen z velmi malé části. Terapie je přitom nezbytné absolvovat opakovaně, rodina proto hledá pomoc u dárců.

Radost Dominice dělají hlavně kamarádi, s nimiž je stále ve spojení. Zranění se podepsalo i na její psychice, od nehody bere kapky na uklidnění a na jejich vysazení reaguje pláčem.

„Nyní máme samozřejmě distanční výuku, mohu však říci, že nadšenější dítě byste ve škole nenašli. Díky moderní technologii ovládá monitor očima, píše s námi diktáty, čte, počítá příklady. Ve výuce jí pomáhá asistentka. Spolužáci Dominiku v kolektivu po nehodě přijali dobře, baví se spolu a pomáhají jí,“ prozrazuje třídní učitelka ze Základní školy Husova v Jičíně Mirka Cedidlová.

Epileptické záchvaty zpomalují Davidovi zlepšení

Šestiletý David Herman žije s rodiči a čtyřmi sourozenci ve Vysokém Mýtě. Vyrůstá s diagnózou spastické kvadruparézy, jež se projevuje tím, že má ruce i nohy v křeči. Od malička jezdí s rodinou na rehabilitace a cvičí dle Vojtovy metody.

David v šestém týdnu života prožil syndrom náhlého úmrtí novorozence. Tehdy ho rychle transportovali na jednotku intenzivní péče v Hradci Králové, kde se ho lékařům podařilo zachránit. Magnetická rezonance ani jiná vyšetření nezjistila žádná poškození, avšak později se ukázalo, že kvůli nedokrvení mozku má poškozené motorické centrum.

„Davídek v poslední době nerad cvičí doma, vidí, že sourozenci cvičit nemusí. Na klinice jsme s cvičením moc spokojení. Pokrok v logopedii je za jednu terapii neskutečný, dokonce mi známí říkají, že Davidovi poprvé rozumí, a já nemusím překládat,“ líčí maminka Olivie.

Pro uvolnění napětí končetin už dříve hoch podstoupil aplikaci botoxu. Terapie byla účinná, David chodil, jenže dva velké epileptické záchvaty, při nichž upadl do bezvědomí, vrátily motorický vývoj zpět. Epileptické záchvaty má dodnes, projevují se záškuby těla, především obličeje. I on proto potřebuje další intenzivní terapie.

„David je velmi společenský a akční. Miluje plavání, jednou dokonce jezdil na čtyřkolce - samozřejmě mu to nešlo, ale to mu vůbec nebránilo si to vyzkoušet. Také je hodně chytrý, má velkého pamatováka, vždycky nás všechny v rodině porazí v Prší,“ říká maminka Olivie.

Na rehabilitaci obou dětí je možné přispět na dárcovské platformě Donio.cz. Do sbírky Pro život Dominiky bez dýchacího přístroje už dárci poslali přes 90 tisíc, na intenzivní neurorehabilitace pro Davida lidé věnovali 7 tisíc ve sbírce Epileptické záchvaty i bezvědomí.

zpět na článek