Při horských túrách v Krkonoších tyto červené plechové značky nikdo nepřehlédne. Na zakázku lyžařského svazu je kdysi vymyslel malíř Kamil Vladislav Muttich.

„Němé“ značky označují hřebenové boudy, luční enklávy i přírodní útvary. Navádí turisty například k Luční a Labské boudě, na Sněžku, Mísečky, Lučiny nebo na Liščí horu. Směr ukazují natočením a šipkou v dolní části.

Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) značky ve velkém obnoví. Zatím jich je v terénu 96, na jaře ochranáři s horskou službou rozmístí dalších 69 kusů. Vyrábí je kovodílna v Lánově u Vrchlabí.

12 fotografií

„Tento systém navádění na významné turistické cíle nikde v Evropě neexistuje a nesetkali jsme se s ním ani ve světovém měřítku. Muttichovy značky jsou kusem historie Krkonoš a nechceme, aby vymizely,“ vysvětluje mluvčí Správy KRNAP Radek Drahný obnovu tradičního značení, které se zachovalo pouze na české straně Krkonoš.

Stejně jako původní budou ty nové z dvoumilimetrového plechu. Na výšku měří od 30 do 50 centimetrů a váží jeden kilogram. Od Vánoc na nich pracuje dílna v podkrkonošském Lánově. Tvary do odolného plechu vypaluje s milimetrovou přesností CNC plazma, zbytek je ruční práce.

Značky vrátí na rozcestníky

„Po vypálení značky brousíme, srážíme hrany a vrtáme dva otvory, aby je šlo umístit na rozcestníky. Nakonec se opatří dvěma vrstvami práškové červené barvy a nechají se vypálit v peci,“ popisuje majitel kovodílny Jiří Kaván.

Muttichovky na jaře v terénu instaluje horská služba, která o ně s ochranáři pečuje a vybírá vhodné lokality, kde mohou bloudícím turistům nejvíc pomoci. Vesměs jde o místa, kde už v minulosti byly.

I když jsou dnes samozřejmostí papírové mapy a internetové aplikace, němé značky v Krkonoších mají stále své opodstatnění. Hlavně v zimě.

„Pravdou je, že dnes už málokdo zná přesný význam jednotlivých symbolů. Mnozí na ně dokonce pohlížejí jen jako na nějaké ornamenty. Faktem ale zůstává, že jak v minulosti, tak i nyní to jsou orientační značky, které mohou turistům v nesnázích pomoci,“ připomíná ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch.

Češi a Němci si navzájem ničili cedule

Němé značky z plechu a v červené barvě jsou kulturním dědictvím Krkonoš. S myšlenkou přišel za první republiky tehdejší svaz lyžařů.

„Lidé se na hřebenech špatně orientovali, tehdy ještě neexistovalo značení Klubu českých turistů, jak ho známe dnes. Rozcestníky a směrovky v zimě zamrzaly, zapadaly sněhem a byly špatně viditelné,“ vysvětluje Radek Drahný.

Klasické turistické pásové značení bylo v Krkonoších zavedeno teprve v roce 1945. Němé značky bez textu měly řešit i jazykovou problematiku a eliminovat vyhrocené národnostní spory mezi Čechy a Němci.

„Když si Češi dali na hřebeny cedule, Němci jim je zničili a naopak. Svaz lyžařů proto přišel se značením, které bude nekonfliktní,“ poznamenává mluvčí správy parku.

První série značek na vysokých tyčích, které nemohly zapadnout sněhem, se na nejnavštěvovanějších místech západních Krkonoš objevila v zimě 1921. O tři roky později bylo v celém pohoří od Harrachova až po Janské Lázně rozmístěno 350 červených cedulek. Náklady dosáhly 13 tisíc tehdejších korun.

Některé symboly zanikly

Původně existovalo 28 typů, ve 30. letech přibylo dalších sedm, v poslední době se počet symbolů ustálil na jedenatřiceti. Část značek prošla drobnými úpravami.

„Některé zanikly úplně, například pro hřebenovou boudu Prince Jindřicha, která v roce 1946 vyhořela. Jiné se v praxi ukázaly jako zbytečné, třeba značka pro Obří důl nebo Výrovku,“ uvedla Tereza Lindrová v článku v časopisu Krkonoše – Jizerské hory z roku 2020.

Za první republiky se o systém značení staral lyžařský svaz, po druhé světové válce péči převzala horská služba. V 50. letech obnovila několik němých značek, ale na polské straně Krkonoš zanikly.

Správa KRNAP naposledy Muttichovy symboly revitalizovala v roce 2003, kdy vyrobila 48 nových kusů. Jejich přehled bývá součástí lyžařských i letních turistických map, prospektů a průvodců.