V kovárně vznikají repliky výzbroje a výstroje typického bojovníka, který procházel lokalitou na Mušově s vojskem císaře Marca Aurelia.

Legionář v plné zbroji v té době nesl nejméně třicet kilogramů váhy a repliky vznikající pro pasohláveckou expozici nebudou o nic lehčí. Jsou totiž vyráběny co nejvěrněji podle nálezů objevených v okolí a také tradičními metodami, jaké Římané ve 2. století našeho letopočtu používali.

8 fotografií

Při představě římského bojovníka se lidem vybaví spíš postava obrněná pomocí plátů železa. Na území na pomezí Brněnska a Břeclavska však podle nálezů byla obvyklejší zbroj tvořená velkým množstvím drobných mosazných šupinek spojených drátky.

Takovou teď odborníci „sešívají“ i pro figurínu určenou do expozice. „Na rozdíl od segmentové zbroje, kterou musel zhotovovat platnéř, šupinkovou si mohl legionář zřejmě vytvářet sám. Bylo to sice poměrně časově náročné, ale na druhou stranu také relativně levné a jednoduché,“ vysvětluje Matěj Kmošek, analytický konzervátor kovových artefaktů z Archeologického ústavu Akademie věd v Brně a vedoucí projektu.

Šupinky z tenkého plechu si legionáři stříhali nůžkami. Při tvorbě replik si odborníci trochu vypomohli vysekávacím nástrojem, který jednotlivé dílky přichystá rychleji. Je jich totiž obrovské množství – na jedné zbroji se jich nacházelo až deset tisíc.

Jinak se ovšem současní řemeslníci drží původních technik. Například části opasku, přezek či různého kování, které Římané odlévali z bronzu či mosazi, vyrábí v hliněných formách.

„Z včelího vosku vyrobím model, zaformuji ho do hlíny a tu vypálím. Vosk vyteče a místo něj se do formy nalije roztavený bronz,“ přibližuje Kmošek. Pro co největší autentičnost dokonce používá pro výrobu formy jílovitou hlínu přímo z Pasohlávek. „Právě tu zřejmě používali i místní Germáni pro výrobu odlévaných předmětů,“ míní.

Cvočky z bot často vypadávaly

Kováři už mají za sebou také práci na meči, dýce a kopí. Všechny předměty vznikají podle částí nálezů, které na Mušově objevili archeologové. Chybějící kusy odborníci dopracovávají podle nálezů z římských provincií z doby markomanských válek.

Meč s kruhovou rukojetí bude mít legionář zavěšený na balteu – ramenním řemenu specifickém právě pro římské vojsko. Jeho výbavu doplní ještě přilba, náholenice a štít.

„Na Mušově se našly dvě náholenice. Je zajímavé, že obě byly levé. Každopádně je to jeden z mála takových nálezů i v rámci celé Evropy,“ odhaluje Kmošek. Hlavu bude zdobit železná přilba s mosaznými plechovými aplikami a knoflíky, které jednotlivé železné segmenty spojovaly.

Pod kovové části zbroje pak přijdou standardní lněné či vlněné části oděvu – tunika, kalhoty braccae a ovínky nohou. Nesmí chybět kožené sandály podražené železnými hřebíčky.

„Právě tyto hřebíčky jsou nejhojnějším nálezem z římských táborů a obecně míst, kudy procházelo římské vojsko. Cvočky z bot jim totiž často vypadávaly a museli si je opravovat během cesty,“ popisuje konzervátor archeologického ústavu. Na Mušově se dokonce v zemi dochovala celá bota, takže existuje i otisk vzoru jednotlivých hřebíčků na podrážce.

Také zdobení jednotlivých částí repliky zbroje kopíruje vzory té doby – zejména tradiční trubkovité kování na opasku. Unikátním nálezem z Mušova je pak zdobená náprsní destička, díky které se šupinová zbroj lépe navlékala přes hlavu. Tato technická vychytávka byla v době markomanských válek často bohatě zdobena tepáním.

Brána do Římské říše by se měla pro návštěvníky otevřít ve druhé polovině června, pokud to epidemiologická situace dovolí.