Hřebčín v Mimoni se prodal za 25,5 milionu, zdejší koně patřili mezi špičku

  17:56
Věhlasný hřebčín v Mimoni má nového majitele. V elektronické dražbě za rozsáhlý zemědělský areál nabídl 25,5 milionu. Do hřebčína se tak možná opět vrátí koňské ržání i mnohaletá tradice chovu anglických plnokrevníků.

Mimoňský hřebčín, který vznikl v roce 1965, se dnes prodal v elektronické v dražbě za 25,5 milionu korun. | foto: EURODRAŽBY.CZ a.s.  

Na prohlídky mimoňského hřebčína přišlo deset potenciálních kupců, sedm z nich se nakonec zúčastnilo dnešní elektronické dražby. Už po 57 minutách bylo zřejmé, že hřebčín proslulý chovem anglických plnokrevníků připadne novému majiteli z Olomouckého kraje. Odhadovanou cenu přeplatil téměř o tři miliony, hřebčín koupil za 25,5 milionu korun.

Hřebčín v Mimoni se prodal za 25,5 milionu, místní koně patřili mezi špičku.

„Je to nadmíru úspěšná dražba i vzhledem k tomu, že šlo o dražší nemovitost. Myslím, že insolvenční správce i zajištěný věřitel budou spokojení,“ konstatuje Josef Dvořák, člen dozorčí rady společnosti Eurodražby.cz, která se prodejem hřebčína zabývá od května letošního roku. Tehdy si je najal insolvenční správce. „Dělali jsme rozsáhlou inzerci, inzerovali jsme i v jezdeckých časopisech, abychom nalákali co nejvíc zájemců a hřebčín se tak prodal za maximum,“ přibližuje. Nový majitel má nyní na doplacení hřebčína třicet dnů.

I Mimoň koupi hřebčína zvažovala, ale nakonec byla podle starosty vyvolávací cena moc vysoká. „Do dražby jsme se nepřihlásili. Vím, že se tam hlásili jeden nebo dva zájemci, kteří tady chtěli koně udržet. Hřebčín má pro město hodnotu, takže to vítáme. Podle územního plánu se tam nedá nic stavět, je tam povolené jen zemědělské družstvo nebo zeleň. Doufám, že v chovu koní budou pokračovat,“ říká starosta Mimoně Petr Král.

„Jestli bude areál sloužit k chovu koní a měl by splňovat kritéria jako v 90. letech, kdy byl absolutní špičkou, tak do toho bude muset nový majitel investovat tak 10-15 milionů,“ odhaduje Viktor Eichler, který byl od roku 1992 ředitelem mimoňského hřebčína. Prostory bude třeba vyklidit, pořídit novou střechu, legálně zlikvidovat popraskaný eternit. „Pokud to ovšem nebude sklad obilí,“ dodává.

„Byl to jeden ze dvou nejlepších chovů anglického plnokrevníka v Československu. Zdejší koně patřili ke špičce, byli jediní, kdo dokázali konkurovat napajedelským koním a vyhrávat velké dostihy,“ vypráví Eichler. Za zlatou éru považuje léta 1983 až 1985, kdy hřebčín vyhrál Československé derby.

„Taran zvítězil v roce 83 a Trocadero o dva roky později. Pak nastal před rokem 89 útlum. Já jsem nastupoval v roce 92, což nebylo úplně dobré období, ale pak se to zvedlo. V roce 95–98 tam ještě byli kvalitní koně. Třeba Letní Noc porazila všechny irské a francouzské soupeřky v Jarní ceně klisen. V těch letech bylo hodně úspěchů na dostizích jedničkové kategorie, kdy to měli koně v zahraniční konkurenci mnohem těžší. A mimoňští koně se s nimi dokázali utkat se ctí,“ vzpomíná.

Trénovali koně čečenského prezidenta

Anglické plnokrevníky podle něj v hřebčíně chovali ještě asi před sedmi lety. On sám na pozici ředitele pracoval asi do roku 2000. Za největšího rozkvětu bývalo v hřebčíně 150–160 koní. Před jeho odchodem vlivem doby pak počty klesaly i pod 50. V uvolněných boxech měl ustájené koně trenér Aroslangirij Šavujev, který se staral i o koně čečenského prezidenta Ramzana Kadyrova. Šavujev prý trénoval maximálně 15 koní, s nimi mu pomáhali čtyři lidé.

„Tvrdil, že víc než čtyři koně na člověka je moc, a že je lepší, když má na starost jeden člověk tři. Pak to může dělat dobře a nešidí to,“ dává mu za pravdu Eichler, který anglické plnokrevníky sám chová. Šavujev se i s koňmi odstěhoval do Krabčic, podle Eichlera je každý trenér nomád, který hledá lepší podmínky. „Měl zastávku v Mostě, ale po roce přešel do nově založeného dostihového střediska do Krabčic. A tam je pořád,“ popisuje Eichler s tím, že má Šavujev pár koní, které trénuje pro ruské, čečenské či kazašské majitele.

Koupí zemědělského areálu na okraji Mimoně získal český kupce administrativní budovu, konírnu, výběhy či stájové boxy. A v neposlední řadě také rozsáhlé pozemky o velikosti téměř 29 hektarů. V areálu momentálně chová správce objektu hospodářská zvířata. Jakmile nový majitel doplatí potřebnou částku, bude moci po oficiálním předání nemovitost využívat.

„Mimoňský hřebčín vznikl v roce 1965, kdy byly z Ahníkova u Chomutova přivezeny plnokrevné i polokrevné klisny, které se staly základem chovu. Chov koní byl v roce 1969 rozšířen nákupem dalších hřebců a ročků,“ uvádí autor historických textů Jiří Šťastný v knize Uličník Mimoně.

Jestli se hřebčín dočká návratu koní a lepších časů, není podle Eichlera tak jisté: „Jakmile z nějakého objektu odejdou koně, je dokázáno, že už se tam nikdy nevrátí“.