Dvě vodní nádrže ve Slavkovském lese přežily pět století, čeká je obnova

  12:50
Kdo by si chtěl vyrazit na výlet do působením člověka téměř nedotčené přírody spojený s koupáním v průzračně čisté přírodní vodě, možností pozorovat vzácné druhy hmyzu, trochou poučení z historie a aktuálně i probírkou neobyčejně bohaté úrody hub, může se vydat ke Komářím rybníkům.

Pozůstatky středověkého vodního u Komářích rybníků ve Slavkovském lese. | foto: Jiří Linhart, spolupracovník redakce

Lokalita, která se nachází v srdci Slavkovského lesa, je snadno přístupná po značených turistických cestách hned ze tří směrů, po žluté z Krásna nebo z Nadlesí a po zelené z Čisté, kromě toho je tady k dispozici slušně hustá síť lesních silnic, která z této části Slavkovského lesa dělá hotový ráj cykloturistů.

Běžně používaný a i na mapách uváděný název „Komáří rybníky“ není úplně přesný. Ve skutečnosti jde o soustavu dvou rybníků, z nichž jméno „Komáří“ zdobí jen výše položený rybník, zatímco spodní (a větší) rybník se jmenuje „Nový“. 

Rybník? Ne, vodní nádrž

Přesné přitom nejsou ani názvy „rybníky“, neboť obě vodní nádrže byly vystavěny jako zásobárna technické a technologické vody pro těžbu a zpracování cínu v hornoslavkovském revíru a ryby se v nich nikdy nechovaly. 

Díky tomu je zejména Nový rybník s písečným dnem ideálním místem pro koupání. Potřeba vody pro rodící se důlní a kovozpracující průmysl Slavkovského lesa byla na počátku 16. století obrovská, a tak se nedílnou součástí důlní činnosti stala výstavba umělých vodních zdrojů.

Nejznámější z nich je „Dlouhá stoka“ (Flossgraben), 24 kilometry dlouhý kanál, přivádějící vodu pro krásenský revír až z oblasti Kladské.

Voda pro doly

Poněkud ve stínu této dodnes funkční a slušně udržované technické památky je „Puškařovská stoka“ (Ebmetgraben), která přiváděla vodu pro důlní provozy v Horním Slavkově.

Šestikilometrový kanál, který v letech 1512 – 1514 nechal vystavět tehdejší majitel bečovského panství Kašpar Pluh, přiváděl do Horního Slavkova vodu z údolí mezi Krudumem a Komářím vrchem, kde byla vybudována soustava dvou spojených nádrží, dnes známá jako Komáří rybníky. 

Horní rybník (Komáří) neměl žádný spodní odtok a voda z něho odtékala přelivem a dodnes dochovanými mohutnými kamennými koryty do spodního (Nového) rybníka, ze kterého už vycházela Puškařovská stoka.

Vodní kanál byl zpočátku stavěný souběžně s Komářím potokem směrem k severu, asi po kilometru se ale stočil prudce doprava na východ a po dalších asi čtyřech kilometrech opět na sever k Hornímu Slavkovu, kde se napojoval na městem protékající Dolský potok. 

Poválečná zkáza

Po druhé světové válce dílo utrpělo značné škody v důsledku prospekce a těžby uranové rudy v tomto prostoru. Některé úseky Puškařovské stoky byly zasypány, zasypán byl i rybník Ebmet, vybudovaný na ní mezi Krásnem a Horním Slavkovem. 

Nefunkční je dnes vypouštěcí zařízení (požerák) Nového rybníka, takže stoka je dnes napájená pouze srážkovou vodou a za sucha bývá bez vody.

Ke cti hornoslavkovské samosprávy nutno říct, že projevuje úsilí tuto technickou památku zachovat a obnovit. 

Na webových stránkách Města Horního Slavkova je zveřejněný „Projekt obnovy Puškařovské stoky“ (z roku 2017), a město pro svůj záměr dokonce získalo partnera pro žádost o dotaci, kterým je saské horní město Ehrenfriedersdorf, kde se nachází podobný, a přitom dodnes funkční historický vodní kanál. Nezbývá než si přát, aby se společné dílo podařilo dotáhnout do zdárného konce.

Autor: