České hrady pod Kuňkou jsou zpět. Nabídly vedro, déšť, pivo a hlavně muziku

  15:14
Tři roky. Tak dlouho museli fanoušci hudby čekat na svůj oblíbený festival České hrady. Ovšem úmorná koronavirová pauza nebyla v pátek a v sobotu na Kunětické hoře poznat. V plné síle se vrátily kapely i jejich posluchači. 

Zásadní rozdíl byl vlastně jen jeden. Hlavně kvůli úsporným opatřením postavili pořadatelé jen jedno a ne obvyklá dvě pódia. To co se mohlo na první pohled jevit jako minus, bylo vlastně nakonec k užitku.

Festival díky méně napěchovanému programu ubíhal v poklidnějším režimu. Lidé měli během půl hodinových přestávek čas zajít na občerstvení, také se jim lépe plánoval příjezd na akci. Možná i proto se příval lidí do areálu více rozmělnil a nekonaly se nějaké dramatické zácpy v okolí Rábů a Kunětic.

Pořadatele lze ocenit i za to, že zvolili přece jen trochu rozumnější cenovou politiku co se piva týče. Když lidé na květnovém Pardubickém majálesu měli platit za desítku 60 korun, tak jim to moc nevonělo. Z tohoto pohledu se jevilo „géčko“ za 49 korun a „plzeň“ za 65 korun jako docela výhra. Bonus byl i v tom, že se po většinu času dalo sehnat pití i jídlo bez dlouhých front.

Hosté především v pátek a z kraje soboty ocenili i přístup k tekoucí vodě, kterou se bylo možné v parnu osvěžit. Horší to možná už pro některé bylo s cenou lístku na oba dva dny. Přece jen 1 600 korun za vstupenku může být pro rodinu s dvěma dětmi docela problém. Ovšem to se naplno ukáže až v příštích letech, letos hodně lidí využilo vstupenky ještě ze zrušeného festivalu z roku 2020.

Program oživil Visací zámek

Co se týče muziky jako takové, na své si přišli především vyznavači rocku, popu a vůbec populární hudby, která se obvykle line z českých rádií. Program ale oživilo i několik výjimek. Do říše punku zavedli nadšené davy veteráni české scény z kapely Visací zámek. Nezdolní bardi, kteří nedávno slavili 40 let provozu ve stejné sestavě, už tradičně rozhýbali nejen svou rozcvičkou či válkou s klíšťaty pořádnou část pastviny. Nechyběl ani legendární Traktor, takže divák odcházel spokojen.

Ostřejší rytmy nabídla zase kapela Trautenberk. Její metalové snažení však zásadně poznamenal na Kunětické hoře už také tradiční slejvák. Ten přišel po čtvrté hodině a notně smáčel louku i její hosty. Pravdou je, že po skončení přeháněk se značně vyčistil a ochladil vzduch a zbytek festivalu si tak lidé mohli užít v lepších podmínkách.

Těch naplno využily kapely Chinaski, Rybičky 48 a Divokej Bill. Právě u posledně jmenovaných i díky dobré světelné show celý víkend gradoval a lidé to náležitě ocenili. Návrat pod Kunětickou horu se podařil a pořadatelé společně s fanoušky mohou jen doufat, že na další ročník nebudou čekat další tři roky.