Padesát tisíc turistů každý rok navštíví hrad a zámek Frýdlant. A mnozí ani netuší, že po hradě se začalo provádět už před 220 lety.
Stalo se tak v roce 1801 a na svou dobu to byl neobvyklý počin. Hrabě Kristián Filip Clam-Gallas jako velký mecenáš umění a kultury se rozhodl otevřít pro veřejnost hradní muzeum. Frýdlant se tak stal prvním místem ve střední Evropě, kam mohli za úplatu vstoupit návštěvníci dychtící spatřit po staletí nastřádané sbírky. Například Národní muzeum v Praze se otevřelo až o 17 let později.
 |
„Víme, že Clam-Gallasové nejdřív ukazovali Rytířský sál s portréty předků, postupně pak okruh rozšiřovali. Od roku 1805 už prohlídky až na jednu malou místnost procházely všemi místy na hradě jako dnes. Návštěvníci se vodili i do kaple, zámecká část se zpřístupnila až po II. světové válce,“ říká kastelánka Jana Pavlíková.
Zakládací listina či jiný podobný dokument, který by vysvětlil, co Clam-Gallase ke zpřístupnění hradu vedlo, se bohužel nepodařilo nalézt.
„Vycházíme z toho, že prohlídky zřejmě sloužily pro rozptýlení hostů z Lázní Libverda a nejen jich, a že to zřejmě byl jeden, byť ne závratný zdroj příjmů. Clam-Gallasové vlastnili řadu objektů, palác v Praze, ve Vídni, zámky, statky a na Frýdlant jezdili jen pár dní v roce. Tak pro hrad našli využití jako muzeum,“ popisuje kastelánka.
„Měli obrovské sbírky obrazů, skla, keramiky, zbraní a byli na takové kulturní úrovni, že si uvědomovali, že je škoda, aby to neviděli i ostatní. A také k tomu zřejmě napomohla i tehdejší velká obliba Albrechta z Valdštejna, vévody frýdlantského. Sice už tehdy nežil, ale jeho popularita byla stále obrovská. A lidé chtěli vidět místo, které je s ním spojené. Tehdy se společnost začínala víc zajímat o historii,“ poukazuje Pavlíková.
A stejně jako dnes měli i tehdy návštěvníci v oblibě různé příběhy. Stávalo se, že si průvodci často něco přimysleli, aby byla prohlídka zajímavější.
„Někteří to ale přehnali a navymýšleli si toho tolik, že to pak musel jeden z archivářů uvádět na pravou míru. A tím archivářem, který na Frýdlantě působil asi tři roky, byl historik, básník a sběratel písní a pohádek Karel Jaromír Erben,“ upozorňuje kastelánka.
Frýdlant nebyl nikdy vydrancován, a tak dnešní návštěvníci mají možnosti vidět to, co jejich předchůdci před 220 lety. Před časem se podařilo obnovit i původní výmalbu stěn, aby dojem byl co nejautentičtější. Dochovaly se i návštěvní knihy, z nichž některé jsou uchované v zámecké knihovně, jiné jsou ve státním archivu.
Provázelo se i během války
„Na Frýdlantě se provázelo i za II. světové války, hrad nebyl zavřený. Zajímavé jsou tak návštěvní knihy z roku 1945. Ještě do dubna tam jsou zápisy v němčině, od 10. května pak v azbuce. Je vidět, že Frýdlant lákal k prohlídkám všechny. Za socialismu tu bylo třeba i 120 tisíc návštěvníků za rok. Bylo to díky početným zájezdům, které se tehdy konaly, ale hlavně sem jezdili východní Němci,“ říká Jana Pavlíková.
„Tady byl jediný hraniční přechod a oni když mířili na Balaton a podobně, tak se u nás zastavovali. Teď je vystřídali Poláci. Těch je tolik, že kvůli nim máme zaměstnané polské průvodce. Máme za sebou ale i velmi slabé roky, kdy sem skoro nikdo nepřijel. To bylo po povodních v roce 2010. Ještě dva roky po nich nám lidé volali, jestli se do Frýdlantu dostanou, to bylo šílené,“ odhaluje kastelánka.
Významné výročí 220 let od první prohlídky si chce Frýdlant připomenout velkým koncertem houslisty Václava Hudečka. Proběhnout by měl 25. září v Rytířském sále. Ještě v srpnu má také začít roky odkládaná záchrana renesančního sgraffita na fasádě zámku. Jde o nejseverněji umístěné sgraffito na našem území.
„Jen mě mrzí, že jsme se stále nedostali do žádného programu na opravu střechy zámku. Je děravá, teče do ní, ale oprava je stále v nedohlednu,“ stýská si Jana Pavlíková, která letos v pozici kastelánky na Frýdlantě po třiceti letech končí.
