Počasí posledních dní přeje na Vysočině houbařům, sbírají úlovky ze stromů

  10:10
Příznivé klima posledních dní – teplé počasí s občasnými dešťovými srážkami – hraje do karet i houbařům. V květnu si kvůli suchu na své moc nepřišli, červen je mnohem lepší. Je to měsíc, kdy se začínají i na chladnější Vysočině vyskytovat oblíbené hřibovité houby. A ty snáz identifikuje více sběračů.

Tento exemplář choroše šupinatého vyrostl na jedné z lip v aleji mezi Žďárem nad Sázavou a Hamry. A ač se to na první pohled nezdá, jde o jedlou houbu. Ke konzumaci se však hodí spíš mladé plodnice, ty starší lze využít třeba na vývar pro houbovou polévku. | foto: Jana Nedělková, MF DNES

„Mezi prvními se tradičně objevuje hřib kovář, jehož nálezy jsou teď u nás v regionu již poměrně časté,“ popsal Oldřich Pojezný, mykolog z Nového Města na Moravě.

Mezi další houby, na něž lze aktuálně na Vysočině narazit, patří například různé druhy křemenáčů nebo kozáků. Někteří sběrači z houbařských skupin na sociálních sítích hlásí dokonce už i první hřiby dubové neboli praváky.

„Do toho se ale stále dají najít i některé typicky jarní houby, jako je třeba závojenka podtrnka. Tu je ale vhodné sbírat už zhruba jen dva týdny – tedy v době, kdy ještě nerostou jedovaté druhy závojenek, s nimiž by si mohl laik podtrnku splést,“ upozornil Pojezný.

Světle šedě či béžově zbarveným závojenkám podtrnkám se daří, jak ostatně název napovídá, především pod trnkami, švestkami nebo hlohy. Tedy často na zahradách, v sadech a parcích.

Mezi oblíbené jarní houby patří rovněž čirůvka májovka, na niž je možné narazit hlavně v lučních porostech. Při jejím sběru by však měli být lidé opatrní, hrozí totiž záměna s jedovatou vlákenicí začervenalou, která se v přírodě může vyskytovat ve stejnou dobu jako zmíněná májovka.

Osvědčený je třeba neudržovaný třešňový sad

Při houbaření však sběrači nemusejí hledět pouze pod nohy. Chutné poklady lze objevit také na stromech, i když někdy hodně vysoko.

V současné době již na Vysočině spěje k závěru sezona sírovce žlutooranžového. Tato dřevokazná houba, jejíž zářivá barva i specifický vzhled ji činí téměř nezaměnitelnou, se často upravuje jako „kuřecí“ řízek nebo „kuřecí“ frikasé. Roste hlavně na listnatých stromech, například vrbách nebo ovocných dřevinách.

„Mám své místo, kam chodím zjara na sírovce již několik let. Je to starý, již neudržovaný třešňový sad na Žďársku, kde se jim dobře daří. Vždy je ale lepší sbírat pouze mladé šťavnaté plodnice. Starší kusy jsou už dost tuhé a nevalné chuti,“ přiblížila dlouholetá houbařka Jaroslava ze Žďáru nad Sázavou.

Na listnatých stromech, nejčastěji v alejích, se zhruba od dubna do července objevuje rovněž choroš šupinatý. Vytvářet může často velmi objemné trsy a jen málokdo by podle jeho vzhledu soudil, že se jedná o jedlou, byť ne nějak delikatesní houbu. Stejně jako u sírovce žlutooranžového však i tady platí, že se ke sběru hodí spíše mladé kusy. Starší exempláře lze přesto využít – například na vývar pro houbovou polévku.