Zlín se může prodlužovat, rozvojové plochy má, říká nový městský architekt

Během příštího roku chce sestavit tým, který bude městu udávat směr v oblasti urbanismu a architektury, tedy jeho dalšího rozvoje. Kanceláře má symbolicky ve zlínském zámku, který je nejstarší budovou ve městě.

„Měli bychom se principiálně zabývat dvěma tématy: většími koncepčními záležitostmi a záměry, které budou rozloženy na delší dobu, a městským detailem, tedy kultivací veřejného prostoru. Právě veřejný prostor je to, kam má město investovat svoji energii a vytvářet prostředí pro soukromou sféru, jež disponuje financemi a chutí stavět,“ popsal Nový.

Sedíme v kanceláři zlínského zámku, jehož přestavbu před časem navrhl architekt Pavel Míček. Byla poměrně odvážná, například střecha se téměř celá měnila. Záměr nakonec neprošel. Jak jste návrh vnímal vy?
Preferoval bych konzervativnější řešení. Zámek je součástí historické paměti Zlína, proto je třeba s ním zacházet velice pečlivě. Neříkám, že se musí zakonzervovat, ale řešení musí vyplynout z odborné diskuse, například formou architektonické soutěže. To je cesta k dobrému výsledku.

Fotogalerie zobrazit 2 fotografie

Zlín mnoho historických budov nemá. Má být v této oblasti na co hrdý?
Bezesporu. Urbanismus Zlína je unikátní v celosvětovém měřítku, je to jeden z největších odkazů Tomáše Bati a jeho následovníků. Nejcennější je právě urbanistická struktura města, proto k ní musíme přistupovat velice obezřetně. Brno či Olomouc jsou přirozeně vyrůstající města, Ostrava je kompilát několika roztříštěných obcí, Zlín je něco úplně jiného. Leží v údolí podél řeky, jedné cesty a železnice. To je jeho znak a to musíme mít na paměti, když do něho budeme zasahovat.

Takže urbanismus Zlína je na něm tím nejpodstatnějším?
Urbanismus jsou prostorové vztahy: hmota versus volný prostor. A pokud je to jedna z nejdůležitějších stránek Zlína, tak rámuje jeho veškeré dění, jeho rozvoj a život vůbec. Tento rámec by nemělo nic narušit. To, co ho přesahuje, je kontroverzní.

Zlínský magistrát pořádá architektonické soutěže, jedna z posledních se týkala zastavění prostoru pod sportovní halou. Podle vítězného návrhu tam má stát osm větších domů, což se některým zlínským politikům zda příliš, a proto navrhují změny. Co vy na to?
Nemyslím si, že by tam byla navržena příliš hustá zástavba. Prostor pod sportovní halou spojuje centrální část města s obytnou částí Letná. Je správné, že tam vzniká městský typ zástavby. Funkčně to optimálně propojí obě části. Podstatné ale je, že byla vypsána soutěž, z níž tento návrh vzešel jako vítězný. Potom je určitě možné návrh upravovat v rámci studií a dalších projekčních fází, což se jistě bude dít.

Ze soutěží už dříve vzešly návrhy na přestavbu náměstí Míru, Velkého kina, nové bude tržiště Pod Kaštany, chystá se modernizace zimního stadionu. Lze říci, že se od baťovské éry Zlín nikdy v jednom okamžiku tak zásadně neměnil?
To vše jsou věci, které se připravují už delší dobu a velmi přispějí kultivaci města. Máte pravdu v tom, že stavebních záměrů se v jednu chvíli sešlo několik, ale nevidím to tak, že by se ve zlínské poválečné historii jednalo o něco výjimečného. Tyto aktivity vnímám jako přirozenou reakci na potřeby rozvoje města. Ve Zlíně je ale mnoho dalších témat, která si zasluhují naši pozornost.

Například?
Obecně kultivace veřejného prostoru. Konkrétně třeba Dlouhá ulice. Toto místo si zaslouží úpravy, které už se dějí (radnice dává jednotnou podobu službám ve spodní části domů – pozn. red.). Můžeme si tam vyzkoušet, jak zacházet s veřejným prostorem. Je to jedna z hlavních tříd města, kam chodí hodně lidí. Dalšími tématy jsou například řeka Dřevnice, Farská louka nad divadlem nebo prostor po torzu na Jižních Svazích.

Jaké je vhodné řešení prostoru po torzu?
Optimální řešení u těchto větších celků vyplynou ze soutěží. Odpověď se ale ukrývá v otázce, co chybí na Jižních Svazích. Tedy občanská vybavenost a opravdový kus města, kde by se dalo nakupovat, pracovat, stravovat, cvičit a klidně i bydlet. Příští rok toto téma určitě otevřeme.

A zmíněná Farská louka?
Soutěž by měla odpovědět na to, jestli by tam měl zůstat trávník, nebo bude vhodnější zástavba, případně nějaký předprostor k divadlu. Jde o krásné místo v centru města.

Jak by se mělo nakládat s řekou Dřevnicí?
Jde o to, jak ji v centrální části zapojit do infrastruktury města. Dnes je voda a zeleň ve městech velké téma. Musíme zjistit, co řeka znamená v organismu města. Vždycky musíme nejdříve téma zanalyzovat, teprve potom může vzniknout zadání a návrhy řešení. To by měl být předmět práce naší kanceláře. Dřevnice je krásné místo pro rekreaci a tato její funkce by se měla posílit. Měla by být dostupnější, takže můžeme uvažovat o náplavkách, o tom, že by se lidé dostali blíže k řece. Aby nezůstalo jen u toho, že podél ní vede cyklostezka a je tam několik laviček. Ostatně před časem měli v Uherském Hradišti soutěž na úpravy nábřeží u Moravy, nemluvě o upravených náplavkách v Litomyšli a samozřejmě v Praze.

Zlín se rozprostírá podél řeky a možnosti jeho rozvoje jsou omezené. Mluví se stále více o tom, že by měl růst do výšky. Je to správná cesta?
Toto téma bychom chtěli také řešit. Když budeme mít zpracovaný koncept výškové zástavby, který to bude umožňovat, pak se o tom můžeme bavit s investory, kteří mají o tento typ zástavby stále větší zájem. Například v centrální části ale nesmí být oslabeny dominanty, kterými jsou 21. budova baťovského areálu, Hotel Moskva a Obchodní dům. Pokud však jde o rozvojové plochy, tak to se Zlínem zase není tak špatné.

Takže se má kam rozvíjet?
Jan Antonín Baťa plánoval město pro 100 tisíc lidí. Uvažoval o tom, že by se rozvíjelo podél řeky až do Otrokovic. Mohlo by jít o městskou zástavbu, aby tam lidé mohli pracovat, bavit se i bydlet. Je dobré tvořit město krátkých vzdáleností. A nezapomínat na to, že linie je přirozenost Zlína. Třeba Jižní Svahy nejsou ukázkou přirozeného rozvoje města. Je to jakýsi apendix, který začal vznikat v 60. letech. S rozvojem automobilové dopravy městu přinesl velké potíže. Byl to pokus rozšiřovat Zlín radiálně (paprskovitě) kolem jeho středu, stejně jako například Kudlov. To je však nepřirozené. Zlín se může spíše prodlužovat než rozšiřovat.

Jak vnímáte baťovské čtvrti, kde si lidé dlouhodobě stěžují na to, že jsou při úpravách domků příliš omezováni podmínkami památkářů?
Baťovské čtvrti jsou další specifikum Zlína. Rozhodně by se neměla redukovat památková zóna, na druhou stranu by asi bylo dobré aktualizovat podmínky, které město dává lidem, kteří tam bydlí. To je třeba dobře zvážit. Musíme se o tom bavit s odbornou i laickou veřejností. I to má naše kancelář v popisu práce, takže se tím určitě budeme v budoucnu zabývat. Žiju na Letné, proto dobře vím, jaké to má výhody i nevýhody. Pokud jde třeba o parkování, které je tam velmi složité, mělo by se hledat nějaké řešení, ale obyvatelé Letné si zase musejí uvědomit, že nemůžou u svého domu zaparkovat tři auta. Je třeba hledat kompromis.

Vraťme se ještě ke Kanceláři architekta města Zlína, kterou vedete. Dnes je tady jen pár stolů a židlí. Jaký bude její další vývoj?
Teď jsme ve fázi porodu, který bude trvat ještě pár měsíců. Spoustu času nám teď zabírají organizační věci, řešíme vybavení kanceláří a sháníme tým. Chtěl bych, abychom na konci příštího roku měli šest až sedm zaměstnanců. Tím by to ale skončit nemuselo. Byl bych rád, kdyby rozvoj kanceláře pokračoval. Když městu dokážeme, že jsou naše služby žádané a kvalitní a vyplatí se mu, bude o ně mít zájem a my porosteme.

Zlínská radnice hledala vhodného člověka na pozici hlavního architekta poměrně složitě a dlouho. Řada architektů nechtěla opouštět svá místa, kde měli rozdělanou práci. Proč jste se rozhodl odejít z kanceláře, kterou jste zakládal?
Řešili jsme to i v rámci komise výstavby na městě. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohl tuto práce vykonávat, protože máme funkční architektonickou kancelář. Pořád jsem ale přemýšlel o tom, koho bychom mohli oslovit a co všechno by se dalo vytvořit. A pak jsem se přistihl při tom, že si dokážu představit, že tuto práci dělám sám a velmi mě naplňuje. Je mi 41 let a přišlo mi, že bych si mohl dovolit ve svém životě udělat takovouto výraznou změnu. Bylo to vnitřní hnutí, vlastně jednoduchý impulz.