Učila se od mistrů v Itálii, ale mozaiky tvoří podle krkonošské krajiny

  8:32
Na samotě v údolí Bolkovského potoka tvoří skleněné mozaiky a tavené sklo. Eva Edlerová z podkrkonošského Rudníku se učila u mistrů v Itálii a Velké Británii. Motivy hledá v krkonošské krajině.

Eva Edlerová se učila tvořit skleněné mozaiky pod vedením nejlepších světových mistrů. Oblíbený motiv jsou vlčí máky. | foto: Tomáš Plecháč, MF DNES

Před šesti lety ze zvědavosti navštívila kurz vitráže a odešla s myšlenkou naučit se dekorace z mozaiky. Od té doby Eva Edlerová tisíce let staré technice propadla. Učila se ji u mistrů v Itálii a Velké Británii. Inspiraci čerpá hlavně v přírodě, ateliér si vybudovala ve stoleté roubence v údolí Bolkovského potoka. 

„Když dělám mozaiku, je to pro mě svým způsobem meditace. Zapomenu na všechno ostatní. Je to neuvěřitelné zklidnění, úplně jiný svět,“ říká.

První kurz vitráže a mozaiky absolvovala u akademické malířky Jany Mihulové. 

„Vždycky se mi líbily kostelní vitráže a hledala jsem, kde bych se to mohla naučit. Od té doby mám pocit, že mi osud do cesty přihrává správné lidi. Když jsem si zkusila první mozaiku, věděla jsem, že to je to, čemu se chci věnovat,“ vypráví Eva Edlerová.

Brzy zjistila, že pokud chce do techniky, jejíž počátky sahají do raných starověkých civilizací, proniknout do hloubky, musí do zahraničí. V roce 2016 odjela na dvoutýdenní kurz do italské Ravenny, která je světovým městem mozaiky. Zdejší památky jsou proslulé monumentální výzdobou.

„Když mi dali kladívko a špalík, myslela jsem si, že se to nikdy nedokážu naučit. Přišlo mi to úplně nepředstavitelné. Ale ono to šlo,“ vzpomíná.

Technika ji zajímala čím dál víc, na další školení vyrazila do Benátek, kde se jí věnovali dva nejlepší lektoři mozaiky ve městě. Absolventce střední ekonomické školy pomohla jazyková vybavenost. Eva Edlerová pracovala pro zahraniční společnosti, plynně hovoří pěti jazyky včetně italštiny. 

„Vždycky mě hrozně bavily cizí jazyky a díky tomu jsem měla pokaždé skvělou práci,“ poznamenává. Do Itálie se opakovaně vracela, za učitelem dojížděla také do Anglie. Na kurzy padla značná část úspor. „Plno lidí si myslelo, že tam jezdím na dovolenou, ale s dovolenou to nemělo nic společného. Začínali jsme v devět ráno a končili v devět večer,“ vysvětluje.

Překvapení z pece

V poslední době kombinuje mozaiku s tavením skla, koupila si kvůli tomu sklářskou pec. Do tajů techniky ji nejvíc zasvětila argentinská rodačka Miriam di Fiore z italské Lombardie. Sklo se v peci vypaluje v několika fázích při teplotách až do 800 stupňů Celsia. Hrany obrazů z různých typů a barevných odstínů skla se zakulacují a přechody splývají.

„Tavení skla mě asi momentálně baví víc, protože práce je hotová rychleji a výsledek je vždycky velkým překvapením. Když ráno k peci přijdu, nikdy nevím, co přesně tam najdu a jak to bude vypadat,“ říká Eva Edlerová, držitelka certifikátu Krkonoše – originální produkt a členka několika zahraničních organizací, například Britské asociace moderní mozaiky nebo Böblinger Kunstverein v Německu.

Ateliér si vybudovala v prvním patře bývalé hospody v rudnické části Bolkov. Zchátralou roubenku koupila před dvaceti lety, opravila ji a už pět let tady žije nastálo. 

„Odjakživa se mi líbily hory. Chalupu v Bolkově jsem objevila na internetu. Když jsem sem přijela poprvé a otevřelo se přede mnou údolí, hned jsem měla jasno, že ji koupím. Byla to láska na první pohled,“ vzpomíná. 

Právě příroda v údolí Bolkovského potoka, které zůstává téměř nedotčené turismem, je největší inspirací. „Příroda nabízí nepřeberné množství motivů a Krkonoše jsou nádherné. Mám ráda krajinu, které bych se do budoucna chtěla věnovat ještě víc,“ říká. Jejím oblíbeným motivem jsou vlčí máky.

Autoportrét z dětství i Lada

Na pracovním stole v nevelkém ateliéru má rozdělaný vlastní autoportrét, předlohou je černobílá fotografie, tužkou jsou na ní rozkreslené linie. Evě jsou na snímku tři roky.

„Mám to rozpracované už dva roky. Baví mě spíš si hrát, ale tady se nemůžu odchýlit,“ upozorňuje. Dělat portrét podle černobílé fotografie patří k nejobtížnějším mozaikářským disciplínám. Vedle leží barevná ilustrace vodníka sedícího na stavidle a pokuřujícího dýmku od Josefa Lady. Obraz bude kombinací mozaiky a taveného skla.

V policích jsou desítky lahviček se skelnými prášky, které si výtvarnice nechává posílat z Anglie, sáčky s barevnými sklíčky a další s drobnými kousky italského smaltu nebo růžového mramoru pro tvorbu mozaiky. Každý dílek před přilepením na podklad je potřeba upravit kleštěmi nebo vytvarovat kladívkem na ocelovém klínku.

V ateliéru nechybí hudební přehrávače. „Nejčastěji poslouchám relaxační hudbu, která mě uklidňuje,“ podotýká mozaikářka. Tvarovat a vkládat drobné kamínky pinzetou do mozaiky dokáže celé hodiny. „Někdy se mi stane, že si pro něco jdu do dílny, dostanu nápad a zůstanu tady dvě nebo tři hodiny, protože mě to pohltí.“

Eva Edlerová se věnuje zakázkové výrobě, roubenky, vánoční stromky nebo přívěšky z taveného skla dodává do krkonošských informačních center. V letošním roce se zapojí do Dne otevřených ateliérů, v němž si bude možno prohlédnout mozaiky a tavené sklo přímo v Bolkově. Plánuje účast na pražském festivalu Open Art Fest a na podzim by měla mít společnou výstavu s krajkářkou Lenkou Máslovou-Špetlovou v bývalém klášteře v Hostinném.