Zaběhnutý vlčák strávil noc v lese omotaný za vodítko, hledal ho i dron

  10:38
Nervy drásající chvilky zažila Lenka Kolářová během procházky se svým psem v lese u Plzně. Ačkoliv měla zvíře na dlouhém vodítku, při pádu na zem ho pustila a pes utekl. Po několikahodinovém marném pátrání bylo majitelce německého ovčáka jasné, že se s dlouhým stopovacím vodítkem zřejmě někde zamotal a nemůže se vrátit domů.

Do hledání zatoulaného psa Diega se pustili také dronaři ze Správy informačních technologií města Plzně. | foto: Správa informačních technologií města Plzně

Paní Lenka chodí se svým téměř pětiletým německým ovčákem do rozlehlého lesa kolem vrchu Krkavce pravidelně. Pes Diego začal lokalitu nedaleko svého bydliště prozkoumávat už jako štěně. Oba dlouhé procházky milují. 

I když je pes hodný a poslušný, jeho zvířecí instinkty se naplno projeví, když vidí srnku nebo zajíce. Má chuť se za nimi rozběhnout. Proto mu manželé Kolářovi pořídili dvacetimetrovou stopovačku, díky které má Diego dostatečný pohyb, na druhou stranu mají jeho páníčkové jistotu, že se jim čtyřnohý kamarád neztratí.

V osudnou neděli, kdy byl sníh a námraza, se mu ale dlouhé vodítko mohlo stát osudným.

„Zkrátka ve chvíli, kdy pes zavětřil nějaké zvíře, mi podklouzly nohy, spadla jsem a stopovačku pustila z ruky. A pes zmizel,“ popsala majitelka začátek příběhu pro MF DNES. 

Nejdříve psa hledala sama, pak zavolala na pomoc manžela. Po šesti hodinách marného pátrání se zcela zmrzlí a vyčerpaní vrátili domů. Oběma bylo jasné, že se pes musel s dlouhým vodítkem někde zaseknout o strom a je uvězněný. „Kdyby mohl, vrátil by se domů. Cestu znal velice dobře,“ domnívala se Lenka. 

Na facebookové stránce o ztracených a nalezených psech na Plzeňsku zveřejnila výzvu o Diegovi a okamžitě jim začaly přicházet rady a komentáře.

„Na jednu stranu to bylo milé, na druhou stranu jsem se cítila frustrovaná radami typu vraťte se na místo a snažte se ho přivolat. Sakra, to jsme přeci dělali téměř šest hodin a nic. I když Diego uměl na povel štěkat, tentokrát se z lesa žádné štěkání neozývalo,“ vzpomínala na nervy drásající chvilky majitelka.

Mezi komentáři byla i nabídka pomoci od Veroniky Cholinské, tiskové mluvčí Správy informačních technologií města Plzně (SIT) a rovnou i kontakt na pilota dronu, kterému celý příběh převyprávěla. Manželům nabídnutá pomoc přišla jako dobrý nápad, protože hledat psa v rozlehlém lese jim přišlo jako hledat jehlu v kupce sena.

„To už bylo kolem šesté hodiny večer. Domluvili jsme se, že psa začneme hledat hned druhý den ráno. Vzhledem k tomu, že venku nebylo špatné počasí, ujišťoval jsem paní Lenku, že pes jednu noc venku určitě zvládne,“ popsal technik bezpilotních letadel Matouš Bolek, který má s hledáním zvířat zkušenosti. 

Manželé Kolářovi však nevydrželi sedět doma s rukama v klíně a ještě v noci vybaveni baterkou se vrátili do lesa. Obešli zhruba šestikilometrový okruh, ale Diega ani nezaslechli. 

Do lesa vyrazili znovu hned druhý den ráno, navíc se známým, kterého po cestě potkali a který jim nabídl pomoc.

„Jedna pisatelka nám na facebook poslala mapku s tím, že když šla večer z Krkavce do Chotíkova, slyšela právě v tomto ohraničeném místě štěkání. Řekli jsme si, že zkusíme hledat právě tam. Místo bylo zhruba 1,5 až 2 kilometry vzdušnou čarou od lokality, kde se Diego ztratil. Mapku jsem také poslal panu Bolkovi a vyrazili jsme,“ popsal Pavel Kolář.  

Veverky, zajíci, srnky, ale pes nikde

A to už nad hlavami pátračů začal létat dron.

„Na termovizi jsme sledovali několik zvířat. Některá šla ověřit i optikou. Byl to například sedící zajíc. Jindy jsme viděli teplotní stopu, ale kvůli hustému porostu jsme nevěděli, o co konkrétně se jedná. Tato místa jsme si zaznamenávali a GPS souřadnice předávali majitelce psa a tak pak s manželem místo zkontrolovala,“ vysvětlil Bolek. 

„Odhalili jsme několik veverek, jen pro představu na vzdálenost 150 až 200 metrů, dále zajíce a srnky. Z opačné strany lokality, kterou jsme postupně propátrávali, šel známý majitelky psa. Ten nakonec našel Diega o pár minut dříve, než jsme se k tomuto místu dostali my s dronem. Ověřoval jsem si, jestli jsme ho nemohli přehlédnout, ale bylo to opravdu mimo naší lokaci. Určitě bychom se tam do 15 minut také dostali,“ uvedl k úspěšné akci pilot dronu.

Během 44 minut dron ze vzduchu prověřil území o rozloze přibližně čtverečního kilometru.

Diego byl skutečně obmotaný vodítkem kolem stromu. Kromě toho, že byl špinavý, mokrý a vyčerpaný, byl jinak v pořádku.

„Když jsme slyšeli volání kamaráda, okamžitě jsme na místo běželi. Měl ohromnou radost a my taky,“ neskrývali radost manželé.

Jak doplnili, Diego po vysvobození zvolil cestou domů tu nejkratší možnou trasu a pelášil, aby byl z lesa pryč. Tím se potvrdilo, že kdyby mohl, vrátil by se sám. 

„Kdyby Diega nenašel kamarád, dron by toto místo během pár minut propátral. Jsem si vědoma, že bez pomoci všech z Drony SIT bych v tak velkém lese nikdy svého Diega nenašla. Jsem dojatá jejich ochotou udělat pro neznámého psa vše, aby byl nalezen. V této době, kdy vám zadarmo nedá nikdo ani rohlík, existuje parta chlapů, která je ochotná přivézt do lesa techniku a trpělivě propátrávat les. Věnovali nám spoustu svého času a nechtěli za to vůbec nic. Jsou připraveni a mohou pomoci. Přála bych si, aby o nich vědělo co nejvíce lidí,“ napsala paní Lenka do dopisu pro server Plzeňská Drbna. 

Dronaři ze SIT jsou jako první v republice součástí integrovaného záchranného systému. Hasičům, policistům a záchranářům jsou k dispozici při nejrůznějších zásazích a krizových událostech.

Mají zkušenosti i s hledáním zvířat. „Hledali jsme například psa, který utekl po autonehodě, nebo jiného, který běhal po celém kraji. Ale při naší práci jsme hledali i srnky při senoseči, nebo kance u řeky,“ vyjmenoval pilot. 

Aby už podobné nepříjemné chvilky manželé Kolářovi nezažili, pořídili svému Diegovi obojek s GPS vysílačkou.