„Zajistěte si, prosím, kontakt na lékaře vašeho dítěte pro případ, že by v blízké době potřebovalo jeho péči. V sobotu není ze strany praktických lékařů pro děti a dorost z okresu České Budějovice zajištěna ordinace dětské lékařské pohotovostní služby. V příjmové ambulanci dětského oddělení lékaři pacienty ošetří pouze v naprosto nutných případech.“

Oznámení, které zveřejnila minulý pátek na svých webových stránkách a sociálních sítích českobudějovická nemocnice, rozpoutalo mezi rodiči diskusi. „V pátek odpoledne kontakt na dětského lékaře nikdo nesežene,“ zoufala si jedna z maminek na Facebooku. „Jak se tohle může stát?“ ptala se další.

Podle vedoucího odboru zdravotnictví krajského úřadu Petra Studenovského řeší nedostatek dětských lékařů pro zajištění pohotovosti Jihočeský kraj opakovaně už řadu let.

„Lékařů, kteří by měli sloužit podle zákona o zdravotních službách pohotovost u dospělých i dětí, je dostatek, ale řada z nich se do služeb nevypisuje. A možnosti, jak je nějak postihnout, jsou velmi omezené,“ říká Studenovský.

Primář dětského oddělení budějovické nemocnice Vladislav Smrčka upozorňuje, že krize bude pokračovat. V prosinci zatím není obsazeno na pohotovosti deset služeb, na další měsíce ještě není rozpis. „Pro zajištění každodenního chodu pohotovosti by přitom stačilo, kdyby jeden lékař odsloužil maximálně jednu službu do měsíce. I to ale odmítají,“ popisuje Smrčka.

Situaci navíc nepřidává ani fakt, že v prosinci končí pracovní úvazky některým lékařům. „Jedná se o důchodce ve věku 75 až 90 let, kteří již dále pracovat nebudou. A nebyly uzavřeny žádné nové smlouvy, takže lze předpokládat, že ještě větší krize bude v roce 2022,“ odhaduje Jaroslav Novák, ředitel Úseku vybraných zdravotnických oborů.

A více služeb na pohotovosti už si nemohou vzít ani lékaři z dětského oddělení nemocnice. Jsou vytížení nejen péčí o hospitalizované pacienty, ale také výpomocí na covidových jednotkách a v očkovacím centru, kde pracují i o víkendech.

„Navíc vypomáhají se službami na lůžkovém dětském oddělení Nemocnice Český Krumlov a samozřejmě i službami na vlastním dětském oddělení,“ ví primář Smrčka.

Jak připomíná Jaroslav Novák, pohotovost není součástí dětského oddělení nemocnice. „Je v této budově umístěná pouze po dohodě s krajským úřadem. Její provoz mají plně zajišťovat praktičtí lékaři pro děti a dorost spolu se zřizovatelem, krajským úřadem,“ upřesňuje.

Jenže předsedkyně jihočeského Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost (SPLDD) Daniela Verdánová upozorňuje, že zvláště v současné době jsou i pediatři v ordinacích na hranici svých možností.

„Každé pondělí se dělají ve školách antigenní testy, bez ustání ve všech ordinacích lékařů pro děti a dorost zvoní telefony. Nerozumím tomu, proč mají žádanky na PCR testy vypisovat lékaři. My máme léčit a zajistit primární péči, ale jde přes nás všechno. Lékaři už nemají sílu sloužit ještě o víkendech v nemocnicích. Třeba já minulý víkend trávila papírováním,“ podotýká.

Verdánová odmítá i radu nemocnice, aby si rodiče sehnali telefonní čísla na dětské lékaře pro případ, že by děti potřebovaly pomoc v době, kdy nefunguje pohotovost. „To nikdo nemůže myslet vážně. Doktoři by si neodpočinuli ani o víkendu, jsme jen lidé,“ diví se.

„Omezme pohotovosti v menších městech“

Předsedkyně vidí řešení v omezení počtu dětských pohotovostí v menších městech a ponechání jen v okresních. „Například v okrese Tábor jsou čtyři pohotovosti, slouží se ve Veselí nad Lužnicí, Soběslavi, Bechyni a Táboře. Když se malá stanoviště zruší, uvolní se personál. Kraj Vysočina to tak už minimálně deset let má, my dodnes ne. Jedinou výjimkou v kraji by měly zůstat Dačice, jsou od Jindřichova Hradce 35 kilometrů,“ tvrdí lékařka.

„Zrušit menší pohotovosti by možné bylo, ale je otázka, nakolik by to zvýšilo počet lékařů, kteří by sloužili pohotovost mimo tato místa. Zda by byli ochotní dojíždět do okresních měst,“ uvažuje Studenovský.

Sám zastává názor, že organizování a zajišťování pohotovostních služeb z pohledu kraje je nesystémové a zapojit by se měly zdravotní pojišťovny.
„Odpovídají za dostupnost zdravotní péče a mají smlouvy s těmi, kdo ji zajišťují. Lékaři mají povinnost se na službách podílet. Motivace kladná nebo represivní je na straně zdravotních pojišťoven, a tak by se k tomu mělo přistupovat,“ míní Studenovský.

Daniela Verdánová i Petr Studenovský se shodují, že situaci musí řešit hlavně politici. „Na ministerstvu zdravotnictví se před dvěma lety řešila celková reforma oblasti primární péče. Něco se udělalo, ale je to zatím jen polovičaté. Doufám, že až začne naplno pracovat nová vláda, ministerstvo zdravotnictví se k tomu znovu vrátí, protože jiná cesta není,“ věří Studenovský.