„Měla jsem vnitřní potřebu nějak pomoct a zdravotníky podpořit. Nebyl to sentiment, prostě to tak bylo. Takže se u nás peklo, vážilo a zase peklo,“ vzpomíná na začátek pandemie Libuše Kratochvílová.

Teď leží na klinice infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno.

„Byla jsem očkovaná hned zkraje, protože pracuji ve školství. Jenže pak jsem podstoupila chemoterapii a ta tomu udělala tipec. Byla jsem oslabená. Manžel také prodělal covid a jen dva dny mu bylo divně. A já už si ani druhý den nepamatuju,“ vypráví pacientka.  

7 fotografií

Z toho nejhoršího už je venku. V umělém spánku byla podle svých slov dva nebo tři týdny. „Manžel mi říkal, že mu paní doktorka ani už nedávala naději, že se mu vrátím zpátky...“ 

Člověk si po takové zkušenosti podle ní uvědomí, že když má někoho blízkého, je to úžasné a stojí za to žít. „Ne přežívat, ale opravdu žít,“ dodává Kratochvílová.

Nikomu by nepřála to, čím si prošla. „Ptala jsem se pak manžela, kde jsme byli na dovolené, že si pamatuju rejnoka. Manžel mě ujistil, že jsme nikde nebyli,“ odkazuje na stav, kdy o sobě nevěděla. 

Lidem, kteří se nenechali očkovat, vzkazuje, aby byli ohleduplnější. „Člověk nikdy neví, kdy ta potvora zakopne a kápne na něj. Zastánce očkování jsem byla i předtím. I proto, že pracuju ve škole, jsem si řekla, že budu zodpovědná a nechám se naočkovat.“    

Lékaři jsou absolventi bez velkých zkušeností

S únavou, vyčerpáním, ale také s mladými lékaři bez potřebných zkušeností bojují v nemocnici proti covidové nákaze.

„Aktuální situace je velmi dramatická, protože máme hodně covidových pacientů s těžkým průběhem. Jsou mezi nimi i mladší ročníky. Co nás velmi tíží, je nedostatek lékařů i sester. Pracujeme s lékaři, kteří jsou absolventi, takže ta práce není úplně ideální. Jako vedoucí klinik za ně přebíráme zodpovědnost,“ posteskla si primářka kliniky infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno Radana Pařízková.

Největší obavy má právě z personálního zabezpečení chodu kliniky. „Jsme vyčerpaní a i personál naší kliniky začíná být nemocný, takže obava je vůbec o udržitelnost péče o covidové pacienty. Všeobecně jde o neochotu personálu vypomoct na covidových jednotkách,“ říká primářka.

Navíc tady počítají s nárůstem počtu pacientů. „Někdy během jedné služby přijmeme šestnáct covidových pacientů. Všichni jdou přes naši ambulanci, takže zátěž pro nás je to velká,“ dodává Pařízková.

Léčí tady i třiašedesátiletou Kristýnu Horváthovou. „Je to vážná nemoc, radši ať lidi jdou na injekci. Chtěla jsem se nechat naočkovat, ale nestihla jsem to. Dlouho jsme se na tom doma domlouvali, no a stalo se,“ vysvětluje, proč není naočkovaná.

„Dokud člověku nic není, nechce věřit. Ještě že máme tu nemocnici,“ děkuje lékařům za záchranu a neubrání se slzám. Očkovat se prý nechá, jakmile to půjde.