Do Istanbulu a zpět za šest dní. Mladí Brňané trhli stopařský rekord

  6:20
Dvojice brněnských studentů vyhrála republikový šampionát v autostopu. Cestu do Istanbulu a zpátky zvládla za šest dní a s rekordním náskokem. Po cestě navíc splnila všechny předepsané úkoly.

Jednadvacetiletá Vendula Klejchová studuje na Masarykově univerzitě v Brně anglický jazyk a literaturu, stejně starý Matyáš Dobeš spadá pod Fakultu stavební VUT. Společně vyhráli stopařské mistrovství republiky. | foto: archiv Venduly Klejchové

Dohromady se dali náhodou. Vendula Klejchová a Matyáš Dobeš se poprvé viděli na červnovém kvalifikačním závodu pro mistrovství České republiky v autostopu. Na šampionát postoupili z prvního místa a už tehdy tak bylo jasné, že tihle dva brněnští studenti mají velký potenciál.

„Napsala jsem Matymu, kterého mi doporučil kamarád. Souhlasil, ale týden po startu závodu měl vyrážet na Matterhorn. Řekla jsem, že to stihneme,“ líčí pobaveně Vendula.

A stihli. Přejeli třináct zemí, zvládli přes 5 200 kilometrů. „Za šest dní dobrý, ne?“ směje se nad autostopařským zlatem dívka, která už loni skončila na druhém místě.

„Jsem soutěživý člověk, miluju překonávání sama sebe a vítězství, mám to v krvi. Bylo jasné, že do tohohle závodu půjdeme naplno,“ popisuje Matyáš.

Nejlepší na stopování je podle něj poznávání nových destinací a způsobu, jakým funguje tamní kultura a jak se liší od českého pohodlí. „Když stopujete, máte možnost poznat místní i zemi z jiného pohledu než z turistického průvodce. Od té doby, co jsem to zkusil, jsem vždy hledal příležitost, kdy by se dalo stopovat,“ vypráví.

Nocleh pod hvězdami

Letošní závod odstartoval 9. července v Praze, odkud se dvanáct posádek rozjelo na východ. Po cestě museli stopaři vše dokumentovat a mít u sebe GPS lokátory, aby ostatní týmy i fanoušci závodu mohli na online mapě sledovat, kde se aktuálně pohybují.

Brněnská dvojka jako jediná splnila všechny průjezdní body, které posádky musely navštívit. A zvládla také „odfajfkovat“ úkoly, mezi nimiž letos bylo třeba pomoct někomu s hospodářstvím, navštívit česká velvyslanectví nebo uspořádat večírek.

Už do Istanbulu dorazili první, na zpáteční cestě se všem ostatním ještě vzdálili. „Vendy s Matyášem k akci přistoupili nejvíce závodnicky, dodržovali povinné pětihodinové pauzy, ale nikde se zbytečně nezdržovali. Dobře plánovali plnění úkolů, využívali možností a výborně komunikovali s řidiči,“ oceňuje jeden z organizátorů Emil Patta.

Vítězné duo i přes chválu zůstává skromné. „Měli jsme hrozné štěstí, ale ono to není jenom o něm. Důležitou roli hraje i to, jak s řidiči komunikujete,“ prozrazuje Vendula.

S každým, kdo byl ochotný je vzít třeba i jen kousek, si nadšeně povídali a vysvětlovali vše o mistrovském závodě. Častokrát pak byli lidé ochotní zajet si s nimi i o pěknou řádku kilometrů dál. „Projeli jsme skoro celý Balkán a potkali spoustu skvělých lidí, které závod zaujal,“ pochvaluje si Matyáš. „Víc než vítězství tak ve mně zůstala pohostinnost. Co pro nás udělali, bylo úžasné,“ zdůrazňuje.

A platí to i obráceně. „Řidiči si často chtějí vyslechnout příběh stopařů, popovídat si a ukrátit si čas strávený na cestě. Je běžné, že cestovatelům nabídnou přespání u nich doma. To však v závodě není z časového hlediska úplně žádoucí, a tak i to, zda týmy dokážou nabídkám odolat, hraje roli,“ přitakává Patta, sám zkušený stopař.

Vendula s Matyášem většinou spali venku. Ať už u benzinky, či na ulici, kde kolem chodili lidé do práce. „Spalo se nám krásně. Milionhvězdičkový hotel na karimatce, kdekoliv jsme zrovna byli,“ usmívají se.

Dcera řidiče seděla na ledničce

Letošní ročník závodu, který od roku 2014 pořádá tým kolem Emila Patty a Pavla Zíky, byl výjimečný. Ty minulé zavedly závodníky třeba do Atén, Primorska, do Skandinávie nebo k Gibraltaru. Cestou do vzdáleného Istanbulu ale brněnský tým vytvořil hned dva rekordy.

Na jedno stopnutí dojel z Tirany až do Prahy, a navíc končil s obrovským náskokem. V době, kdy dva studenti z Brna míjeli ceduli Praha, se ostatní týmy stále nacházely v Albánii nebo Kosovu.

Policista soutěžícím stopařům ukázal pistoli, pak je usadil do kamionu

„Stáli jsme u Tirany a chtěli k hranicím. Zastavilo české auto, tatínek se dvěma dětmi. Nabídli se, že nás tam vezmou, ale že taky jedou až do Česka. Měli úplně narvané auto, dcera celou cestu seděla na ledničce,“ popisuje Vendula ne úplně pohodlný, ale velmi šťastný stop.

Díky němu urazili na jeden stopařský pokus rekordních 1 600 kilometrů. „Náskok 45 hodin na druhou posádku v cíli je také největší,“ vypočítává Patta s tím, že dosavadní největší rozdíl čítal 25 hodin.

Zároveň přiznává, že závod byl pro posádky i organizátory náročný. „Trasu jsme časově trochu podcenili, závod trval podstatně déle, než jsem předpokládal, a mnoho týmů nedokončilo,“ poznamenává.

Ničeho se nebát, hlavně vyjet

Každoročně ale není nouze o nezapomenutelné zážitky. Mezi jinými třeba setkání s brněnskými politiky v Bulharsku nebo třemi medvědy v Rumunsku.

„Když jsme jeli z průjezdního bodu Fagaraše, začala nám cinkat na telefonech systémová upozornění. Najednou jsme stáli v koloně a tam byli medvědi. Oni chodí po silnici, protože jsou zvyklí, že po nich lidé občas mrsknou něco k jídlu,“ vykládá Vendula příběh, který není v Rumunsku zcela nevšední.

Mistrovství České republiky v autostopu má i charitativní rozměr. Každoročně se organizátoři spojí s Kontem Bariéry, aby pomohli skrz dárcovské DMS, které mohou lidé během závodu posílat. Podle čísla týmu se tak soutěží i v nejvyšší vybrané částce.

Letenky a pivo byly největší výdaje, říká stopař, který objíždí zeměkouli

„Letos to bylo pro pana Karla, pro kterého jsme na aktivní mechanický vozík vybrali asi 26 tisíc korun,“ informuje Patta. Peníze na dobrou věc i závod samotný jsou podle něj navíc příležitostí, jak mimo jiné zpopularizovat autostop jako způsob cestování.

Pokles počtu stopařů je totiž zřetelný, fenomén vymizel i proto, že se lidé bojí. „Všeobecně se množství stopařů za posledních třeba patnáct let značně snížilo, ale vidíme nástup nové generace. Do naší soutěže se hlásí mladí kolem dvacítky, kteří ještě nemají velké zkušenosti. Ve stopování spatřují super příležitost, jak poznat cizí země do hloubky a zažít situace, do kterých se konvenčními způsoby dopravy jinak nemají šanci dostat,“ říká Patta.

A vítězové letošního ročníku pokyvují. „Myslím, že v naší věkové skupině se to zase trochu zpopularizovalo, protože lidem chybí ta volnost, kterou jim stop dává. Navíc je to levné,“ souhlasí Vendula.

Matyáš už přidává jen jednu větu: „Lidé se nemusí vůbec ničeho bát, hlavně ať někam vyjedou!“

Autor: