Odolal silnému vichru i mrazu. Lidé uvidí čtvrtkilometrový stožár zblízka

  17:38
Na Vysočině není vyšší stavba. Stožáru atmosférické stanice u Košetic na Pelhřimovsku, který dosahuje 254 metrů, nemůže nic konkurovat. Až k němu se v sobotu dostanou návštěvníci při dni otevřených dveří. Správcem stanice je Vlastimil Hanuš z Ústavu výzkumu globální změny při Akademii věd ČR.

Technik Vlastimil Hanuš (vlevo) dohlíží na přístroje, které jsou na stožáru. Při jejich údržbě je na stožáru samozřejmostí horolezecké jištění. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Veřejnosti se v sobotu 24. března naskýtá jedinečná možnost, jak se dostat přímo ke stožáru a nahlédnout také do laboratoře s přístroji. Kdy se lidé na atmosférickou stanici i do sousední meteorologické observatoře mohou vypravit?
Otevřeno bude od 9 do 14 hodin. Zájemci budou moci nakouknout i do kontejnerů s přístroji, které jsou umístěné na zemi. Půjde to v nějakém rozumném režimu, ono tam není moc místa. Na meteorologické observatoři je pak kolegové z Českého hydrometeorologického ústavu provedou celým areálem i zázemím.

Jak stožár odolává občasným silným vichřicím? Nebo takovému orkánu, jakým byl loni na podzim Herwart?
Stožár to ustál bez problémů. Při orkánu Herwart jsme navrchu v minutových průměrech naměřili rychlosti větru okolo 110 kilometrů v hodině. S tím, že v nárazech byly místy i výrazně vyšší. Ale jak v tomto případě měříme minutová data, tak se k těm úplným „špičkám“ nedostaneme.

Letošní zima přinesla s sebou i poměrně třeskuté mrazy. Ani ty tady nenadělaly nějakou paseku?
Tady problém není. Naštěstí letos nebyla námraza jako před několika lety, kdy nám pak z konstrukce napadaly dolů tuny ledových kusů. Letos byl v tomto směru přes zimu celkem klid.

V minulém týdnu bylo okolo stožáru i na jeho nejvyšší platformě ve 230 metrech nad zemí živo. Nahoru jste s pomocí kladky vytahovali v pořadí druhý box, do kterého umístíte přístroje. Takže mimořádná záležitost...
Máte pravdu. Ten kontejner není úplně malá věc, která by se na stožár dala namontovat kdykoli. Při zdvihání kontejneru nesmí být vítr, což skoro vyšlo. Nesmí mrznout a konstrukce stožáru musí být suchá. Pro montáž takového zařízení platí poměrně přísné bezpečnostní předpisy a podmínky. Kontejner váží okolo tuny.

Proč byly potřeba teploty nad nulou?
Na svařování nesmí být konstrukce stožáru moc studená. Se specializovanou firmou jsme dlouho čekali na vhodné podmínky pro tuto montáž. 

Když jste nahoru vyzdvihli druhý kontejner, jaké nové přístroje v něm postupně na atmosférickém stožáru u Košetic začnou sloužit?
Některé například budou sledovat proudění aerosolu. Budeme tedy vědět nejen to, co už se měří při zemi, ale i to, jaké malé částice nám připutují dálkovým přenosem v atmosféře. Přístrojů tam ale bude více.

Váš kolega z Akademie věd ČR Norbert Serfozo hovořil o tom, že pořízení těchto nových přístrojů vyjde přibližně na 25 milionů korun. A že půjde kupříkladu o koncentrační čítače částic, zákaloměry nebo etalometry, jimiž budete měřit koeficient absorpce světla. Proč se třeba věnujete té absorpci světla?
Zjednodušeně řečeno chceme vědět, kde a v jakém množství se nacházejí takové částice, které odrážejí světlo, a kde jsou ty, co světlo pohlcují. Ty částice, které světlo odrážejí, přispívají k ochlazování atmosféry. A oteplení atmosféry nastává v opačném případě.

Stožár je v provozu od června 2013. Sledujete i skleníkové plyny. Jak to vypadá například s oxidem uhličitým ve vzduchu tady u Košetic, kde široko daleko není žádný průmysl, jen příroda?
Po většinu roku jsme na naší stanici překročili „magickou“ hranici 400 ppm, což je koncentrace 0,4 procenta CO² ve vzduchu. Zhruba deset let zpátky to bylo významně méně. Koncentrace oxidu uhličitého tedy nějakým způsobem narůstá, zatím však nevíme, jestli jen poroste, nebo zaznamenáme jiný vývoj - třeba v nějakém cyklu nebo ve vlnách.

Instalace nového boxu na přístroje na vrchol stožáru:

15. března 2018

A co ozon, kterému rovněž věnujete pozornost?
Za tři roky, co zde měříme, nemá tendenci narůstat. Můžeme tu přitom vidět i denní a roční „chod“. V zimě se u ozonu dostáváme vůbec na hranice stanovitelnosti, kdy se motáme okolo nuly. V létě zase koncentrace vyskakují poměrně vysoko. Jsme schopni měřit i dynamiku podél věže. Tam je ale vyhodnocení trošku komplikovanější a pro serióznější závěry budeme muset ještě další dva tři roky měřit.

Stojí v Evropě podobné atmosférické stožáry jako tady v Košeticích?
Odpovídá Norbert Serfozo: Ten náš je v Evropě výjimečný. Tohoto typu jsou na kontinentu tuším čtyři - stojí ještě i v Holandsku, Německu a ve Finsku. Doplňuje Vlastimil Hanuš: Jinak je po celé Evropě okolo třiceti atmosférických stanic. Podobné sítě existují i po dalších kontinentech a sdílejí data. Nejbližší od nás na západ je v Německu. Časté jsou pak stanice na pobřeží moře. Švýcarsko ji má zase nižší, ale použili kopec, aby se dostali do patřičných výšek. Na východ od nás je polská stanice v blízkosti polsko-ukrajinských hranic.

Druhý kontejner na přístroje máte nahoře, začnete jej plnit. Co dalšího zde chystáte?
Například pozorování víření vzduchu. Směr proudění se měří aspoň desetkrát za sekundu ve vodorovném i svislém směru. Sledují se koncentrace CO², metanu i částic. Také bychom měli spustit periodické odběry vzduchu na stanovení dalších skleníkových plynů, například fluoridu sírového, freonů a dalších. A na malé staničce se chystá laserové měření koncentrací vodních par. Mělo by zpřesnit informace o fotosyntetické aktivitě na sousedním zemědělském pozemku.