Jedovatí ještěři přicestovali do Plzně v září 2017 ze zoologické zahrady v chorvatském Záhřebu. „Tamní zoo chovala čtyři ještěry, domluvili jsme se, aby nám dali jeden dospělý pár,“ řekl ošetřovatel plazů Jan Dohnal.
Podle něj jsou to zvířata, jejichž chov není zcela jednoduchý. „Potřebují velkou expozici, protože v dospělosti dorůstají do délky 80 až 90 centimetrů. Vyžadují také hodně vlhka. Proto mají v expozici vodopád, který simuluje přirozené prostředí,“ vysvětlil Dohnal.
Jen co nováčci dorazili do plzeňské zoo, chovatelé okamžitě začali s jejich cyklováním.
„Je velmi důležité, abychom je správně nastartovali k tomu, aby byli aktivní a spářili se. Začali jsme proto snižovat teplotu. Zvířata jsou zvyklá v zimě hibernovat, což je důležité pro reprodukční chování samičky,“ upřesnil ošetřovatel.
A brzy se dostavil úspěch. Samička loni v srpnu nakladla deset vajec a z nich se po 167 dnech inkubace, tedy začátkem února, vylíhlo osm mláďat.
Mláďata korovce mexického |
Korovec mexický je jedním ze čtyř poddruhů tohoto druhu. Pochází z Mexika a je vejcožravý.
„Jsou pro naši zoo unikát. Mláďata krmíme zhruba jednou za pět až sedm dní křepelčími vajíčky a myšími holaty,“ doplnil mluvčí zoo Martin Vobruba.
Korovec má jedové žlázy ukryté ve spodní části čelisti. Jeho toxin je údajně stejně jedovatý jako jed kobry.
Plzeňská zoo chovala korovce mexického a jedovatého poprvé na přelomu 60. a 70. let minulého století.
Návštěvníci mohou rodiče mláďat spatřit v expozici Sonorská poušť a korovce jedovaté v sukulentním skleníku.
Pro zajímavost, samička se od samce vůbec neliší. Ošetřovatelé je poznají jen díky genetickým testům. „Nebo podle toho, že samička naklade vajíčka,“ vysvětlil ošetřovatel.
