V noci se budí každou chvíli. Když zavře oči, promítne se jí nejhorší chvíle jejího života. Před čtvrt rokem přepadl paní Moniku v parku dvacetiletý mladík. Pokusil se ji znásilnit. Teď Monika dochází do poradny pro oběti trestných činů. Ta v Liberci začala nedávno znovu fungovat v budově bývalého okresního úřadu. 

„Nejdřív jsem se styděla, ale pak mi došlo, že nechci, aby mu to prošlo hladce. Hodně mi ublížil, promítlo se to i do partnerského vztahu. Nemůžu žít s pocitem, že ten člověk nebude potrestaný,“ říká žena, která je jedním z mnoha klientů poradny. Podobná zařízení fungují teď v každém bývalém okresním městě. 

„Za každým pachatelem trestného činu je oběť. Nemusí to být jen násilný čin jako znásilnění nebo přepadení, ale i majetkové věci jako krádeže, vloupání, neplacení výživného, hodně je případů kyberšikany, pomáháme i obětem dopravních nehod, nebezpečného pronásledování, vydírání a podobně,“ vysvětluje vedoucí liberecké probační a mediační služby Blanka Dejnožková. 

Poradna pomáhá obětem zdarma

Lidé, na kterých byl spáchán trestný čin, jsou často bezradní, mají psychické potíže, nevědí, co mají dělat, ani na co mají nárok. Přitom toho není málo. Kromě odškodného mají právo na odbornou pomoc, na informace o průběhu řízení, ochranu před hrozícím nebezpečím i ochranu soukromí. S tím vším jim poradna zdarma pomůže. 

„Často se jen potřebují vypovídat z toho, co se jim stalo. U výslechu na policii na tohle kolikrát není čas, řeší tam jiné věci. U nás jim ten obyčejný lidský přístup garantujeme. U výslechu na ně vychrlí třístránkové poučení, ale to nemůže nikdo v tu chvíli pobrat. My s nimi vše v klidu probereme. Někomu stačí jedna schůzka, u někoho jde o dlouhodobou pomoc,“ říká poradkyně Libuše Niková. 

Když do poradny nastupovala, bála se, že nebude mít co dělat. To ji ale brzy přešlo. Případů je hodně. Niková funguje jako krizový poradce, psycholog, klienty doprovází na jednání k soudu, k výslechu, umí zprostředkovat bezplatnou právní pomoc, sepisuje s klienty úřední listiny, které jsou v rámci trestního řízení potřeba. Například požadavek na náhradu škody či prohlášení o dopadu trestného činu na současný život oběti. 

„Kromě přímých obětí pomáháme i jejich blízkým. Protože to, že se někomu z rodiny něco stalo, může mít negativní dopad i na ně. Jsme tu ale i pro případy, kdy se ještě neprokázalo, že se nějaký trestný čin stal, ale ti lidé mají přesto subjektivní pocit, že jsou obětí,“ přibližuje Niková.

Oběť se s pachatelem sejde u kulatého stolu

Někdy se lidé chtějí s pachatelem setkat. Chtějí mu osobně říct, jak jim je a co od něj čekají. „Pokud s tím obě strany souhlasí, sejdeme se u kulatého stolu, kde si vše vyříkají. Líp se jim pak žije, většinou odcházejí s tím, že se jim ulevilo. Poměrně se to daří, sjednáváme dohody, někdy si tady i rovnou plácnou a viník vysází požadovanou náhradu škody. Není to sice tak často, ale děje se to. Oběti pak mají lepší pocit z toho, že spravedlnost funguje,“ uvedla Dejnožková. 

To ovšem neznamená, že by se případ zároveň neprojednával i u soudu. Pokud ale pachatel s poradnou pro oběti spolupracuje, má to vliv na výši jeho trestu. Přiznání chyby a její odčinění je bráno jako polehčující okolnost. Zapojování obětí do trestního řízení se nazývá restorativní justice. V západní Evropě už jde o běžnou věc, u nás se s ní začíná.