Galuška: Vyslání Cyrila a Metoděje mělo pomoct k osamostatnění Moravy

Staré Město /ROZHOVOR/- Opět se blíží 5. červenec, 
Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, a hned po něm 6. červenec, Den upálení mistra Jana Husa.

Jedním 
z těch, kteří nám mají co říct, zejména v souvislosti s prvopočátky cyrilometodějské tradice, je vedoucí archeologického výzkumu ve Starém Městě a okolí Luděk Galuška.

Jak byste 5. a 6. červenec, coby mimořádně významnou dvoudenní slavnost pro náš národ, charakterizoval?

Dva celonárodní svátky, 
z nichž ten první berou „za svůj" především obyvatelé východní části České republiky, tedy Moravané, ten druhý pak hlavně obyvatelé Čech, kde zmíněný náboženský reformátor a kazatel v prvních dvou decéniích 15. století působil, a kde důsledky jeho učení zapustily nejhlubší kořeny. Tak jako každý rok využijí mnozí Češi, Moravané a Slezané obou dnů k tomu, aby si prodloužili víkendovou pohodu, jiní se zamyslí a třeba navštíví Velehrad či velkomoravské památky ve Starém Městě, Uherském Hradišti a Modré nebo v Mikulčicích a na Pohansku u Břeclavi, případně zamíří do Husince nebo do pražské Betlémské kaple. Rozhlas odvysílá několik relací, Česká televize zreprízuje některé ze starších pořadů… Ostatně proč taky ne, vždyť ta velká, kulatá výročí nás čekají až v příštím roce, kdy uběhne 1150 let od příchodu byzantské misie na Moravu, a pak v roce 2015, kdy vzpomeneme 600. výročí upálení Jana Husa v Kostnici. Víme, že alespoň na to první výročí jsou přípravné práce v plném proudu.

Okolností, které vedly k příchodu Konstantina a Metoděje na Moravu, bylo více. Která ale byla podle vás ta nejdůležitější?

„Ačkoli naši lidé odvrhli pohanství a drží se křesťanského zákona, nemáme takového učitele, který by nám vyložil v našem jazyku pravou křesťanskou víru, aby i jiné země, pozorujíce to, nás napodobily. Tak nám, vladaři, takového biskupa a učitele pošli. Vždyť od vás vždycky vychází do všech zemí dobrý zákon". Takto je znění Rostislavovy žádosti zaznamenáno v jednom z prvořadých pramenů nejen pro dějiny byzantské misie, ale i Velké Moravy, ve staroslověnské skladbě Žitije Konstantina. Není pochyb o tom, že Rostislavovi a Moravanům skutečně šlo zejména o vyslání biskupa. Ten se ovšem měl stát nástrojem k faktickému osamostatnění Moravy právě od vlivu pasovského biskupství a měl také přispět k posílení samostatnosti Velké Moravy vůči království východních Franků.

Další část souvětí, které hovoří
o „našem jazyku", je sice interpretována různě, nicméně skutečnost, že Konstantin ještě ve své řecké domovině vytvořil pro Moravany na vyzvání samotného byzantského císaře písmo, představuje unikátní událost…

Musíme si uvědomit, že privilegium používání vlastního jazyka a písma v liturgii bylo výsadou udělovanou v raném středověku zcela výjimečně, a to jen „velkým", respektive „prvním" národům, jak je zřejmé například ze znění lublaňského hlaholského breviáře. Tím jazykem byla Moravanům staroslověnština, písmem pak hlaholice. A právě tímto písmem byly napsány liturgické texty, kterým se dostalo uznání z nejvyšších míst západokřesťanského světa, když byly v roce 867 na výzvu papeže Hadriána II. posvěceny v římském kostele U Jesliček, což je v současnosti jeden ze čtyř hlavních papežských chrámů, bazilika Santa Maria Maggiore.

V Rostislavově dopisu také nelze nepostřehnout zmínku 
o „zemích, které by měly Moravany napodobovat"…

Ano, jakoby moravský kníže již tehdy uvažoval o šíření Kristova učení k okolním národům! Jak víme, k tomu 
v Čechách a v jihovýchodním Polsku nakonec skutečně došlo, když Svatopluk nechal arcibiskupem Metodějem 
v 80. letech 9. věku pokřtít Bořivoje, prvního historicky prvního Přemyslovce, jménem neznámého vládce polských Vislanů. A nelze opomenout ani poslední větu Rostislavovy žádosti, v níž je zmínka o „dobrém zákonu". Vyvozuje se z ní, že Rostislav žádal Byzanc nejen o biskupa a učitele, ale také o odborníka, jenž by v jeho zemi upravil právní poměry a vypracoval zákoník. Jak známo, tím odborníkem byl Konstantinův starší bratr, právně vzdělaný Metoděj, který skutečně na Moravě přeložil i vytvořil několik právních spisů, zejména pak Nomokánon a Zákon sjudnyj ljudem, tedy Zákoník pro lid. Samozřejmě že z Rostislavovy žádosti Michaelovi III. vyplývají i některé další podněty 
k úvahám a diskusím, ony střípky, například do jaké míry je pravda, že „naši lidé (tedy Moravani) odvrhli pohanství a drží se křesťanského zákona", což bylo ze strany moravského knížete zřejmě dost přehnané tvrzení, neboť archeologie dokládá cosi jiného.

Jaké jsou tedy hlavní prameny, v nichž je zaznamenán příchod byzantské misie na Moravu?

Je to především už vzpomenuté literární dílo Žitije Konstantina (Život Konstantina), které stejně jako o něco pozdější Žitije Mefodija, (Život Metoděje) představuje významnou literární památku hagiografického charakteru. Ta vznikla v moravsko-slověnském středisku duchovní kultury, působícím zřejmě v rámci sakrálního areálu na Sadech u Uherského Hradiště, případně na hradisku na Valech u Mikulčic. Její autor, jménem sice neznámý, ale zcela jistě pocházející z okruhu nejbližších spolupracovníků obou učených byzantských bratří, ji napsal nedlouho po Konstantinově skonu, zřejmě pod Metodějovým dohledem. Napsal ji ve staroslověnštině 
a hlaholským písmem, takže byla srozumitelná především Slovanům, zpočátku hlavně Moravanům. Nicméně životní osudy Konstantina, vůdčí osobnosti byzantské misie na Moravu, nezůstaly známy jen v okruhu slovanských zemí, nýbrž vstoupily ve známost také v zemích evropského Západu. Zkrátka především díky staroslověnské skladbě Žitije Konstantina i latinskému spisu Vita Konstantini-Cyrilli byl celý křesťanský svět ještě v 9. století spraven o životě a díle jednoho z nejvýznamnějších myslitelů své doby, dověděl se o existenci moravského knížectví a jejich vládci Rostislavovi a také o tom, že, Moravané mají svůj liturgický jazyk a písmo.

Pokud bychom se bavili o svátku svatých Cyrila a Metoděje, byl vždy slaven 5. července?

Svátek soluňských bratří Konstantina, tedy Cyrila, 
a Metoděje, byl katolickými Slovany po vzoru Moravy – olomouckého biskupství už od 14. století slaven 9. března. Od roku 1863, kdy se vzpomínalo milénium jejich příchodu na Moravu, byl papežem Piem IX. přeložen na 5. červenec a tak je tomu i v současnosti.

Autor: Pavel Bohun - Slovácký deník