Ve zlínské zoo ubytovali malého oslíka. Do deseti minut utekl z výběhu

  21:00
Zakrslý osel Willem je novým návštěvnickým tahákem zlínské zoologické zahrady v Lešné. Ta je totiž jediná v Česku, která nebývale roztomilé zvíře chová. Na první pohled totiž vypadá jako plyšové zvířátko nebo postava z animované pohádky.

Hlasitým hýkotem ale dává miniaturní osel Willem najevo, že je novým obyvatelem zlínské zahrady. Obohatil v ní skupinu domácích zvířat, do níž patří i ovce domácí v australské oblasti a ovce somálské v Etiopii.

Fotogalerie

Osla domácího miniaturního chová v celé Evropě pouze dvacítka zahrad.  Willem docestoval z nizozemské Zoo Amersfoort, kde se v prosinci před necelými dvěma lety narodil. Návštěvníci jej uvidí v bývalé expozici lipických koní, nedaleko tropické haly Yucatan. V novém výběhu se zabydlel rychle, stačilo mu prvních deset minut, aby z expozice utekl.

„Má krotkou povahu, rychle jsme ho tak chytili a dovedli zpátky. Výběh jsme museli lépe technicky zabezpečit, aby se za chvilku znovu neprocházel mezi užaslými návštěvníky,“ uvedl zoolog Kamil Čihák.

Oslíci se dožívají až pětatřiceti let a nevyžadují žádnou speciální potravu. „Ve zlínské zoo Willem dostává především seno, doplňují ho pouze vitaminové granule a sůl k lízání,“ uvedla mluvčí zahrady Romana Bujáčková.

Zahrada se chce pokusit o založení chovu

Tato zvířata dorůstají do výšky asi jednoho metru, vážit mohou i devadesát kilo. V prostorném výběhu žije oslík zatím sám. „Chceme mu co nejdříve obstarat samičku a pokusit se o založení chovu. Prozatím k němu vypustíme ovečky, aby mu dělaly společnost,“ doplnil Čihák.

Na světě žije několik plemen oslů, odlišují se velikostí, barvou a délkou srsti. Lidskými společníky a pomocníky se stali mnohem dříve než koně. „Nejstarší písemné zmínky se objevují již ve staroegyptských dokumentech,“ uvedla Bujáčková.

Jejich předkem je divoký osel ze severní Afriky, kterého začali domestikovat kvůli přepravě vody a těžkých předmětů. „Miniaturní osel se však nehodí pro hospodářské využití, slouží spíše pro radost,“ dodal Čihák.

Autor: