Vilu koupil Zikmund od vládního rady, po zákazu se v ní scházeli disidenti

  18:46
Stačil jeden pohled na Zlín a Miroslav Zikmund měl jasno: to je město, ve kterém by chtěl žít. Nikdy se netajil tím, že ho okouzlilo a považoval jej za „Ameriku“. Často říkával, že to byla láska na první pohled, která vyústila v to, že cestovatel si ve městě koupil dům, v němž stále bydlí.

Vila Miroslava Zikmunda ve Zlíně | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Poprvé Zlín viděl v devatenácti letech.

„Viděl jsem nové, krásné, mladé, pulsující město. Bylo absolutně odlišné od toho, co jsme na cestě z mé rodné Plzně viděli. Ten ruch cítím dodnes. To bylo neuvěřitelné, jako v pohádce. Viděl jsem spoustu lidí, kteří vycházeli z fabriky, šli si za korunu do kina, na oběd za pět korun. Šel jsem podél zdi s baťovskými hesly. Ta mě fascinovala, opisoval jsem si je a dodnes je v deníku z osmatřicátého roku mám,“ svěřil se cestovatel před nedávnem v rozhovoru pro MF DNES.

Za dvanáct let se pak do Zlína (tehdy už Gottwaldova) vrátil i se svým parťákem Jiřím Hanzelkou. S režisérem Jaroslavem Novotným, který působil ve filmovém studiu na Kudlově, stříhali filmy, jež na cestách natočili. A tehdy se Hanzelkovi zmínil, že by mohli ve Zlíně zůstat.

Novotný Zikmunda seznámil s režisérem Elmarem Klosem, který už před válkou v ateliérech natáčel baťovské reklamy. Jeho nevlastní otec byl vládní rada Josef Januštík, první hejtman tehdy nově vzniklého Zlínského okresu. V roce 1934 si nechal na Nivách postavit vilu, kterou na začátku 50. let zakoupil právě Miroslav Zikmund. Dům tak putoval od politika přes režiséra k cestovateli, filmaři a spisovatelovi v jedné osobě.

Zikmundova abeceda: Život slavného cestovatele od A do Z

„Architekt tohoto domu není znám, plány pocházejí z projekce firmy Baťa, některé souvislosti však ukazují k možnému autorství Františka Lydie Gahury,“ uvedl v knize Slavné vily Zlínského kraje architekt Petr Všetečka.

Dům pro cestovatelovy potřeby přestavěl architekt Zdeněk Plesník, který je ve Zlíně zapsán mimo jiné jako autor budovy Fotografie naproti kostelu nebo Centroprojektu.

I jeho Zikmund poznal v prostředí kudlovských ateliérů. Citlivou přestavbu vily dodnes architekti oceňují.

„Plesník k ní přistupoval s respektem a zároveň s jistou dávkou smělosti. Jeho zásahy směřovaly především k přímému propojení hlavního obytného prostoru se zahradou, tedy ke kvalitě, kterou Januštíkova vila postrádala,“ připomněl Všetečka.

Fotogalerie

Ke spolupráci s architektem Plesníkem se rád vrací i slavný cestovatel. „Respektoval moje názory, vždy říkal, že uživatelem bytu budu já. Byli jsme velmi dobří přátelé. Navštěvovali jsme se, znal jsem všechny tři jeho děti, hrávaly si u mě na zahradě,“ zavzpomínal Zikmund.

Plesník ho seznámil s bytovým architektem Miroslavem Navrátilem. Ten pro něj navrhl unikátní knihovnu šitou na míru, do níž Zikmund uložil asi 13 tisíc svazků.

V době normalizace, kdy se dvojice H+Z stala režimu nepohodlnou, se vila stala místem disidentských schůzek, konala se v ní „setkání na koži“. Název dostala od kůže medvěda, která visela v Zikmundově knihovně a kterou dostal na cestě v Rusku. Mezi hosty nechyběli třeba spisovatel Ludvík Vaculík nebo etnograf Karel Pavlištík. Zdi domu tak slyšely stovky, možná tisíce příběhů.

Zahrada jako mapa života

Z vyprávění Miroslava Zikmunda je patrné, jak velmi k domu i zahradě o rozloze osm a půl tisíce metrů čtverečních přilnul. Několikrát opakoval, že na ní má pětici kamarádů, která ho udržuje ve výborné kondici: rýč, lopatu, motyku, kosu a hrábě.

Sto let Miroslava Zikmunda

100 let Miroslava Zikmunda

MF DNES připravila ke 100. narozeninám slavného cestovatele Miroslava Zikmunda seriál o jeho výjimečném životě.

„Zahrada je místo, jak říká, kde zapustil kořeny. Jednotlivé etapy života si v hlavě vztahuje k tomu, co kde rostlo, kvetlo a co kde zasadil. Proto jsem také pochopil, že jeho mapa zahrady je mnohem více než jen pozemkový zákres. Je to určitá mapa jeho života,“ napsal Petr Horký v knize Století Miroslava Zikmunda.

Kdo ví, jestli by se ve Zlíně cestovatel před více než 60 lety usadil i bez svého parťáka. Tuto otázku nemuseli řešit, Jiří Hanzelka s nápadem souhlasil a postavil si vilu v sousedství svého životního přítele. Jenže nezůstal v ní dlouho.

„Jako milovník hudby a nadšený hráč na varhany si nechal navrhnout dům tak, aby fungoval jako jeden veliký hudební nástroj – vše bylo podřízeno kvalitní akustice domácích varhan. Namísto majestátního zvuku krásné budoucnosti se ale harmonie zadrhla. Ozvěna z města byla nepřátelská,“ popisuje Horký.

Začaly se šířit pomluvy a závist, že „většina národa živoří a on si staví“. Přitom oba cestovatelé peníze do svých domů vložili z honorářů z prvního a druhého vydání knihy Afrika snů a skutečnosti.

Hanzelka podlehl tlaku, vilu věnoval státu pod podmínkou, že bude sloužit dětem, a v roce 1958 odešel do Prahy. Dnes je v ní dětský rehabilitační stacionář.

Autor: