Návrh věží Jiřičné vznikl bez dohody s městem, říká ředitel IPR Boháč

  7:00
Na pražském Žižkově mají vyrůst tři věže podle návrhu architektky Evy Jiřičné. Část veřejnosti bílé věže potěšily, skepticky se k nim vyjádřil Klub za starou Prahu nebo Praha 3. Podle ředitele Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřeje Boháče udělal developer chybu, když výstavbu nekonzultoval s Prahou.

Ředitel IPR Ondřej Boháč (27. 6. 2019) | foto:  Dan Materna, MAFRA

V reakci na věže architektky Evy Jiřičné IPR ocenil, že developer otevřel debatu o území a oslovil řadu architektů. Zároveň jste ale udělili developerovi políček, že nepostupoval správně. Co je tedy na projektu špatně?
Celá ta situace je dost nešťastná. Je skvělé, že se Central Group snaží zapojovat domácí i světové architekty a zvyšovat tím kvalitu výstavby. Takto velký projekt, který má ambici zasáhnout do panoramatu Prahy a vytvořit tam dominantu, však nelze připravovat bez partnerství s městem. To je ten problém. Proto je mi líto, že Central Group zvolil postup, jaký zvolil, což dělá celou situaci nepříjemnou. Vůbec nejde o Evu Jiřičnou a její projekt. Nepřísluší mi vyjadřovat se k výsledkům soutěže, o kterých rozhodla porota. Chyba je v postupu. Na sociálních sítích jsem četl vyjádření, že toto by se v Londýně nestalo. A to bych chtěl potvrdit.

Hlavní chybu tedy vidíte v tom, že se s městem nebo s IPR developer nebavil?
Ano, developer vypsal soutěž, ale rezignoval na dohodu s městem o využití území. Ta přitom musí soutěži vždy předcházet. Měli jsme se bavit o tom, jaký tam má být objem zástavby, jak má fungovat parter a podobně. Podstatná není jen výška domů, ale i to, co nové budovy udělají s tak důležitou křižovatkou a veřejným prostranstvím. I pro architekty je to náročné, protože vlastně nevědí, jestli jejich projekt město chce, nebo nechce. Developer ukázal pouze potenciál tohoto území, přitom jsme mohli mít na stole konkrétní projekt. Budí to rozpaky i proto, že se musí měnit územní plán. A měnit územní plán na základě soutěže znamená, že se nebude projednávat objem zástavby a význam území, ale že se bude projednávat konkrétní projekt Evy Jiřičné. A to by se nemělo dít.

Fotogalerie

Takže je ten postup přesně naopak, než by měl být? Nejprve dohoda s městem a až pak soutěž a představení projektu?
Ano. Měl se nejprve společně určit urbanismus, na kterém měla být alespoň rámcová shoda. Řešili bychom, jaký má to místo význam, jak to tam má být uspořádané. A pak se to mělo soutěžit. Já si navíc troufám říct, že by to těm architektům při navrhování pomohlo. Takhle to byla taková ideová soutěž, ale pak se s výsledkem musí také zacházet jako s ideou, a ne jako s reálným projektem.

Situace je tedy teď těžší i pro samotného developera. Jak reálné je, že se projekt v této podobě začne stavět?
My o tom samozřejmě budeme jednat dál. Neříkáme rovnou ne. Jsem přesvědčen, že to místo si o nějakou dominantu říká. Navíc jestli se bude bourat ta stávající věž, která je plná azbestu, tak zmizí orientační bod, na který jsou lidé zvyklí.

Pokud na Žižkově vznikne vyšší dominanta, nebude to v rozporu s doporučením mise UNESCO, která říká, že by si Praha měla dát pozor na své panoráma?
Do toho panoramatu je ale zasaženo už dnes. Ta mise UNESCO bývá někdy trochu dezinterpretovaná, protože UNESCO chce po Praze hlavně to, aby se dohodla sama se sebou a se státem a jasně řekla, co bychom chtěli, aby UNESCO zaštiťovalo. Teď něco říká Praha, něco jiného říká stát a další názor mají památkáři. Komisaři tak získají pocit obavy a ten pak promítnou do stanoviska. Kdyby tu měli sebevědomý názor města, které řekne: na Pankráci chceme tolik výškových domů, ale víc nepustíme, na Žižkově je pro nás to akceptovatelné, toto ne, tak by byla situace klidná. My toho ale nejsme schopni, protože se to tu mele a UNESCO používáme jako kladivo na toho druhého.

Naše věže na Žižkově rušit nebudou, říká o svém návrhu Eva Jiřičná

Architektonická soutěž Central Group nebyla podle regulí České komory architektů, na což IPR také poukázal. V čem to může být problém?
Česká komora architektů je od toho, aby držela nějakou kvalitu soutěží. Mají vnitřní regule, které respektujeme, a je zvykem, že věci, které jsou vážně míněné, se dělají podle regulí komory, která jim dává certifikaci. Tato soutěž certifikaci nemá. Myslíme si, že projekty, které jsou takto významné a zasahují do horizontu Prahy, by certifikaci ČKA mít měly. Situace by díky tomu byla zase o něco snazší. Je to asi spíše nedorozumění, ale ve výsledku to tomu projektu hodně škodí. Dává to argumenty lidem, kteří obecně proti jakékoli výstavbě chtějí protestovat.

Není trochu paradoxní, že v porotě seděl tvůrce metropolitního plánu z IPR Roman Koucký a předseda gremiální rady IPR Josef Pleskot?
Já si Romana Kouckého i pana Pleskota profesně nesmírně vážím. Možná, že ze strany Central Group to byl trochu záměr si tímto způsobem vyřídit postoj Prahy, ale já si myslím, že není možné ten fakt, že oba dva v té porotě byli, dávat na stejnou úroveň jako podporu nebo dohodu s městem. To nemá tu váhu. Jestli ten záměr byl takový, že jim to pomůže při projednávání, to nevím. Spíše si ale myslím, že to je komplikace. Všechna rozhodnutí města, kterých bude potřeba hodně i v souvislosti s dnes platným územním i Metropolitním plánem, jsou tím zatížena.

Může to zároveň ubírat na síle vašich argumentů, že developer nepostupoval správně, když jste měli v porotě dva své lidi.
Oni tam ale nebyli jako nominanti IPR nebo hlavního města. Jsou to architekti, kteří mají velkou váhu, proto je nejspíš developer oslovil. IPR nebyl vyzván, aby dodal své nominanty do soutěže.

Jak developeři obecně přistupují ke komunikaci s městem? Za dobrý příklad přístupu developera je dáváno Smíchov City. V čem Sekyra Group na Smíchově postupoval z vašeho pohledu správně?
Ten posun je dramaticky k lepšímu, a to na všech frontách. To zase musím developerům nechat, že snaha o kvalitu tu je. I když pro ně to má samozřejmě i nějaký obchodní rozměr. Ve srovnání se situací před dvaceti lety jsme ovšem opravdu jinde. A Smíchov byl ukázkou toho správného postupu. Urbanisté navrhli řešení území, na něm se dohodli s městem a až následně se soutěžila architektura jednotlivých budov. Nikdo ani nepípl, my jsme to naopak aktivně podporovali. Tam, kde je dohoda, jsme připraveni se pod projekt podepsat. Na Žižkově se to bohužel nestalo.

Velké rozvojové území, kde developeři čekají na sejmutí stavební uzávěry, je brownfield Bubny-Zátory. Nyní pro něj vznikla územní studie. V čem je studie pro město výhodnější při komunikaci s developery?
Město by nemělo příliš hodnotit architekturu. Ale mělo by si hlídat objem zástavby, její využití, parter domů, dominanty a zejména veřejná prostranství. To přesně zajišťuje územní studie. Ta udává základní objemy výstavby, tím pádem uklidňuje samosprávu a veřejnost, že nic nad rámec toho, co je představeno, by tam nemělo vzniknout. Nehrozí, že by veřejnost šokovala nějaká neočekávaná výstavba. I v Bubnech se tedy budou stavět vyšší budovy, ale neměly by pak vzbudit takové překvapení. Živnou půdou pro protesty lidí, kteří často bojují proti libovolné výstavbě v Praze, je totiž vždy překvapení. Kritici výstavby mohou říct: město vám to chtělo zamlčet a dohodlo se s developerem. Město tomuto může předcházet tím, že vše bude dopředu projednávat a vysvětlovat, což eliminuje oprávněnou zuřivost lidí, že jim chce někdo něco stavět za zády a tajně.

Zmiňoval jste vyšší budovy v Bubnech, na Žižkov Jiřičná navrhla stometrové věže. Jak se k výškové výstavbě staví IPR?
Je nutné si nejprve říci, co je vlastně výšková výstavba. Kolik to je pater? My to bereme tak, že výška do deseti pater je standardní výstavba, která dosahuje výšek činžáků třeba v Dejvicích. Výškovou výstavbu chápu jako něco, co ční nad ostatní domy jako maják. A to je věc, která není nutná, ale je to symbol a orientační bod. Město se má snažit to komponovat a má to povolovat tam, kde to dává smysl nebo pomáhá při orientaci. Na místech, která jsou významná a na kterých je dohoda, má výšková výstavba smysl. Důležité je ale i měřítko a poměr domu. Výška je totiž jen jedna věc. Tři úzké domy vedle sebe jsou daleko přijatelnější než tři rozpláclé špalky. Pokud se řeší jen počet pater, tak je to, jako kdybyste kupoval auto a řešil jen jeho délku.