Vozovka vedoucí z Lubů do Německa často namrzá, klouže a je sjízdná jen s nejvyšší opatrností. Když je situace kritická, silničáři celý úsek kvůli bezpečnosti uzavřou. To se však tamním obyvatelům ani trochu nelíbí.
„Pro město je to velká komplikace, ta cesta je hodně frekventovaná. Místní z velké části pracují v Německu nebo tam jezdí za nákupy. Do Marktneukirchenu, kde je řada obchodních domů, je to asi sedm kilometrů. Tedy mnohem blíž než třeba do Chebu. Když je cesta k hranicím uzavřená, musíme do Kraslic a na Klingenthal nebo na Vojtanov a odtud do Bad Brambachu. Nedostanou se k nám ani Němci, kteří si zvykli do města jezdit pro levnější benzin nebo do restaurací,“ popsal situaci starosta města Luby Vladimír Vorm.
Podle jeho slov se jedná o historické přeshraniční spojení města Luby a nedalekého Wernitzgrünu, které bylo po revoluci obnoveno.
Josef Bulka, vedoucí zimní údržby společnosti Údržba silnic Karlovarského kraje, která má trasu na starosti, řekl, že o problému, s jakým se při cestách za hranice místní potýkají, společnost ví.
Jenže v současné době nemá moc možností, jak i za nepříznivých klimatických podmínek sjízdnost zajistit. Silnice totiž vede poblíž prameniště a studny, což jsou zdroje pitné vody pro celé město.
„Jedná se o lesní úsek silnice Luby – Wernitzgrün. Přibližně od točny, kde se nakládá dřevo, až nahoru k hranici sůl použít vůbec nesmíme. Když silnice začne klouzat, označíme úsek značkami, upozorníme na nebezpečí smyku a snížíme rychlost na 30 kilometrů v hodině. Pokud je situace kritická, například při náledí, silnici kvůli bezpečnosti musíme v obou směrech uzavřít,“ potvrdil Bulka. Podle jeho slov situaci neřeší ani posyp pískem či drtí.
„Je to krátkodobé řešení. Projíždějící vozy během chvíle posypový materiál vyhážou mimo vozovku,“ dodal s tím, že na použití soli, jež by led rozpustila, by silničáři museli mít souhlas firmy Chevak Cheb, která tamní vodní zdroje spravuje.
„Zaslali jsme do Chebu rozbory soli, kterou používáme na výrobu solanky, i krystalické soli na posyp. Čekáme, jak se společnost Chevak vyjádří. Potřebovali bychom, kdyby nám alespoň jednorázově povolila sůl použít, abychom nemuseli silnici zavírat. Zatím však sůl použít nesmíme, mohli bychom ohrozit zdroje pitné vody,“ řekl Bulka.
Ten také vysvětlil, proč je o kus dál, v Německu, silnice uklizená a posypaná. „Nejsou tam ochranná pásma pitné vody. Proto je možné solit,“ uvedl.
Podobně jako v Lubech nemohou silničáři sůl používat hned na několika místech kraje. O výjimku musejí žádat například v chráněných krajinných oblastech, v ochranných pásmech léčivých pramenů i dalších vodních zdrojů.
„Většinou se jedná o místní komunikace a většinou povolení dostaneme. Například v lokalitě Horní Kramolín můžeme solit, ale pouze s omezením. Největší problémy ale aktuálně řešíme v Lubech. Dalším problémovým místem jsou Františkovy Lázně, kde jsou prameny jímány z malé hloubky. Tam nám Český inspektorát lázní a zřídel nepovolil posolit ani tehdy, když zde před časem praskl vodovodní řad a silnici ve městě zaplavila voda, která za chvilku zmrzla na led,“ dodal Josef Bulka.
Hraniční přechod Luby - Wernitzgrün
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
