Začalo to skleničkou vína, pak přidala pivo, a když vypila čtvrté, problémy najednou zmizely a chuť na alkohol vzrostla natolik, že se nezastavila třeba tři dny. Kvůli opakované absenci pak Terezu vyhodili z práce a rozešel se s ní i společník ve firmě.

„Nadělala jsem si dluhy, které při pití pochopitelně ještě rostly. Do léčebny jsem odešla díky příteli, který je za mne zaplatil,“ přiznala dnes čtyřiatřicetiletá vystudovaná ekonomka.

Podobný příběh, kdy finanční potíže přivedou lidi k alkoholu nebo se do problémů kvůli alkoholu naopak dostávají, slýchají zdravotníci v protialkoholní léčebně v Kroměříži čím dál častěji.

A čím dál častěji ho vyprávějí ženy.

Ještě před dvěma lety se tady se závislostí na alkoholu léčilo 133 žen z celého Česka. Léčebna se 130 lůžky určenými pro specializovanou léčbu závislostí patří totiž k největším v republice. Loni už se tady léčilo 170 žen. Část oddělení navíc byla půl roku uzavřená, čísla by jinak byla ještě vyšší.

Ženské pití je mnohem skrytější, upozorňuje primářka

Zpráva z protialkoholní záchytné stanice v Kroměříži je ještě průkaznější. V některých měsících loňského roku tady noc strávilo až dvojnásobně více žen než před rokem. Z části za to může navýšení počtu lůžek, z části trend, který lékaři zaznamenávají už několik let.

V roce 2015 přijali zdravotníci na záchytce 222 opilých žen, rok předtím jich podle zprávy krajského protidrogového koordinátora byla polovina.

Že roste počet alkoholiček, potvrzují i další statistiky. Ze zhruba 22 tisíc alkoholiků léčených v ambulancích v Česku, tvoří ženy pořád zhruba třetinu.

„Ženské pití je jiné. Je mnohem skrytější a mnohem pomaleji se na to přijde. Ženy navíc trpí tak zvanou dvojí deviací. Jsou závislé na alkoholu a k tomu jsou i matky. Společnost prostě jejich pití toleruje méně než u mužů,“ vysvětlila primářka toxirehabilitačního oddělení kroměřížské Psychiatrické nemocnice Adéla Stoklasová.

Podmínkou léčby je svobodné rozhodnutí

Kroměřížská léčebna patří počtem lůžek k největším v republice. Pro léčbu závislostí má k dispozici 130 lůžek a přijímá pacienty z celé republiky.

Právě ženy, které už mají vlastní rodinu a děti, se ale léčení často vyhýbají. Doma se jim daří závislost skrývat tak, že často ani partner dlouhou dobu nic nepozná. Pak se stává, že problém s alkoholem odhalí náhoda.

„Když se třeba žena dostane do nemocnice kvůli jinému zdravotnímu problému a musí tam nějakou dobu ležet. Je odstřihnutá od alkoholu, nezvládá to a projeví se abstinenční příznaky,“ poukázala Stoklasová.

Do léčebny se pak ale dostane jen v případě, že sama chce. Lékaři na základě zákona nemohou nikoho nutit. Ani když závislost příbuzní odhalí a volají, aby si pro ženu odborníci přijeli, protože sama nechce.

Jednou z hlavních podmínek léčby je totiž svobodné rozhodnutí, že s pitím chce člověk přestat.

„Kdyby mě přítel nepřemluvil a neslíbil, že mě zbaví těch dluhů, tak bych do léčebny asi sama nepřišla,“ potvrdila Tereza, která čtyři roky abstinuje.

Stejně jako ostatní, strávila na oddělení tři měsíce. S pravidelným režimem, povinnostmi a bez alkoholu. Kdo chce, může si pobyt prodloužit. A i po něm lékaři nabízejí docházení do ambulancí v kroměřížské léčebně, několikadenní doléčovací pobyt nebo jednou měsíčně klubová setkání. Tam si navzájem sdělují rady a zkušenosti s abstinencí.

„Také mají možnost znovu ‚se nadýchat‘ atmosféry oddělení a připomenout si tak, že závislost je celoživotní úděl, který nesmí brát na lehkou váhu,“ doplnila Stoklasová.

Theodora Remundová sleduje v cyklu dokumentů během tří let osudy a otevřené výpovědi žen závislých nejen na alkoholu (více zde):