Jana žila s dětmi v garáži deset měsíců kvůli dluhům, teď dostala byt

  9:28
Sedmačtyřicetiletá Jana, která se svými dětmi žila v garáži v ústecké ulici Králova výšina, už má nové, lepší bydlení. Právě dnes se s dětmi nastěhovala do krizového bytu 2+1, který jim poskytuje veškeré vybavení.

Dveře této ústecké garáže, kde s dětmi žila, už Jana otevírat nemusí. | foto: MP Ústí nad Labem

„Mají tam vše, od nábytku po kuchyň, ledničku a pračku,“ uvedl místostarosta centrálního ústeckého obvodu Karel Karika. 

Ten již minulý týden, kdy byla matka s devítiletým synem a dvouapůlletou dcerou v garáži objevena, zajistil ženě provizorní bydlení, hygienické potřeby a oblečení. Děti zatím byly v Klokánku.

Jana souhlasila s rozhovorem pro MF DNES, redakce s ohledem na její děti nezveřejňuje ani její celé jméno, ani snímek. 

„Teď už to bude všechno lepší, jsme spolu. Za dětmi jsem chodila do Klokánku každý den, stýskalo se jim, hlavně dvouapůlleté dceři. Je ke mně hodně připoutaná, když jsme bydleli v garáži, ještě jsem ji kojila. Všechny své čtyři děti jsem kojila do čtyř let, je to pro ně to nejlepší,“ radovala se ze stěhování žena, která má také dva dospělé syny.

Obyvatele garáže koncem minulého týdne našli pracovníci magistrátního odboru sociálně-právní ochrany dětí, když je po anonymním udání kvůli pláči dítěte na místo přivolali strážníci

Fotogalerie

Žena v garáži bydlela dlouhých deset měsíců, neměla kam jít. Přitom si ale na život na pár metrech čtverečních nestěžuje.

„Bydlela jsem zde ještě se svým kamarádem a manželkou svého čtyřiadvacetiletého syna a jejím šestiměsíčním synem. Syn pracuje jako pomocný kuchař v hotelu, ale se snachou nežije, tak jsem se o vnuka i všechny ostatní starala sama. Vařila jsem, uklízela, nosila vodu...,“ vysvětlila. 

„Když pro nás přišli, snacha se schovala pod postel a smála se mi, že vše musím řešit já. Proto jsem byla s vnukem v nemocnici a ne ona. Hrom aby ji bacil, kdyby tam nepřišla a její syn neplakal, mohl být klid,“ přiblížila Jana.

Snacha podle ní už nyní bydlí u své matky a úředníci centrálního obvodu jí pomohli vyřídit sociální dávky.

Pohublá Jana je vyučená chovatelka skotu, což prý dělala ráda. Většinu života žila v Předlicích a když se zdejší dům stal neobyvatelným, odešla na ubytovnu. Protože však nezvládala všechny poplatky, vytvořila dluhy a musela odejít.

„Nebýt známého, který už v garáži bydlel, skončila bych s dětmi na ulici. Mně tam nevadilo žít. Nebyla tam zima, garáž byla zateplená, na dveřích byl molitan, měli jsme elektřinu,“ vylíčila.

„Všechno kromě vody tam bylo a tu jsme si nosili, na toaletu jsme chodili na kbelík. Ten jsem vynášela do jámy za garáž, kterou jsem vykopala a po čase zahrabala. Moc nám toho nechybělo, děti měly ovoce, vitamíny, jogurty, všechno...,“ popisuje paní Jana život ve čtvrti Skřivánek.

Pro podporu na bydlení si nechodila

Jak je možné, že učitelky nepoznaly, že devítiletý syn chodící do školy nevyjíždí z bytu, ale garáže? Asi právě proto, že paní Jana se o děti starala, jak nejlépe uměla.

„Syn mi dělá radost, vždycky měl vyznamenání, učí se moc dobře, má kamarády, nosil do školy bonbony,“ popisovala žena, která ještě dva roky bude brát mateřskou.

Pro sociální podporu na bydlení si nechodila, protože na bydlení v garáži neměla smlouvu a nemohla nikde dostat potvrzení, kolik platí za nájem, elektřinu a vodu. 

„Ale šlo to i tak, kamarád bral důchod, já mateřskou a ještě jsme chodili na brigády - opravovat chodníky, zalévat záhony, kamarád sázel do parků květiny, stromky, udržoval zahrady,“ poznamenala Jana.   

„Když bylo hezky, dcera šla se mnou. Takovou práci mám moc ráda, na ubytovně mi krásné muškáty za oknem sousedky záviděly,“ vzpomíná a už se těší, jak bude v novém bytě dětem vařit. 

„Nejraději mají bramborové šišky, placky, a knedlíky se svíčkovou, koprovou nebo rajskou omáčkou. A dcera hlavně zapékaná kolínka,“ dodala Jana, která už se bude mít lépe.

Video z ústecké garáže, v níž deset měsíců bydlela žena s dětmi: