Když jsem poprvé viděl v akci Zdeňka Vidláka, spadla mi brada a přemýšlel jsem, jestli se náhodou nedívám na film s akčním hrdinou.

Přistoupil ke svému „protivníkovi“, stačila sekunda a soupeř ležel v bezvědomí na zemi. Další člověk ho pak okamžitě začal křísit speciálními pohyby. Musel jsem si to video několikrát přehrát.

Nebyl to úder, spíš dotek. Co se vlastně stalo? Bylo to dávné bojové umění kyusho, které vychází ze znalostí čínské medicíny.

Pro Zdeňka Vidláka se kyusho stalo součástí jeho života a ve Vyšším Brodě vede jeden z nejrespektovanějších oddílů v republice. Kyusho se mu někdy hodí i v jeho povolání, už 28 let je policistou.

„Než jsem ale něco z tohoto umění použil, musel jsem získat cit pro úder a také ho slyšet. Ale v práci jsem kyusho využil opravdu výjimečně a nikdy ke knock-outu. Spíš, když jsem potřeboval silnému člověku nasadit pouta, tak jsem si ho správným dotekem uvolnil,“ říká.

Jako malý kluk začínal s fotbalem. „Když mi bylo asi patnáct, zlákala mě posilovna a začal jsem cvičit, to mi zůstalo víceméně dodnes. Na vojně jsem se pak trochu dostal k boxu a řecko-římskému zápasu, to byly spíš silové věci. Jinak to tam ani nešlo, sloužil jsem v Martině, kde má box velkou tradici,“ vypráví o svých začátcích Vidlák.

Sportem chtěl na začátku získat více sebevědomí, ale jak dospíval, cítil, že se potřebuje posouvat dál a rozvíjet.

„Začal jsem se zajímat o alternativní medicínu. Manželka měla problémy se zády. Studoval jsem tedy různé druhy masáží a odezva od manželky byla velmi pozitivní. Proto jsem šel dál, například k akupresuře a akupunktuře,“ pokračuje.

Nejdříve píchal jehličky sám do sebe, aby věděl, jak vše funguje a jak na to tělo reaguje. Docházel za zkušeným akupunkturistou, který byl zároveň primářem na interně.

„To mi ale stále nestačilo. Při studování nejrůznější literatury jsem narazil na kyusho a pak to začalo. Teď už se mu věnuju devět let.“

U tohoto bojového umění se hodně mluví o takzvaných vitálních bodech, meridiánech, které jsou pro kyusho naprosto zásadní.

„Pokud to zjednoduším, jsou to místa na lidském těle, pomocí kterých mohu člověka řídit. Když stlačím určitý bod, tak ta odezva okamžitě funguje. Může pomáhat pozitivně na zdraví, ale také v boji, ale vitální body se požívají i v intimních praktikách,“ líčí Vidlák, který je tréninkovým instruktorem kyusho.

Aby se dostal na určitou úroveň, „osahal“ si stovky lidí

Čínská medicína určila 12 párů meridiánů, které jsou rozdělené na levé a pravé polovině těla, a k tomu navíc ještě dva nepárové. Ty párové jsou spojené s vnitřními orgány v těle.

„Hned od začátku mě to začalo hodně bavit. Když jsem sáhnul sobě, nebo někomu jinému na určitý bod, tak naskočila bolest, nebo jsem najednou nemohl hýbat prstem. Je to nesmírně zajímavé,“ přibližuje bojové umění.

Měl štěstí, že se při svých začátcích mohl hodně naučit na jednom z prvních seminářů v Praze. Mistři kyusho jsou třeba v USA, kteří to zase převzali od asijských mistrů. Když pak spoluzakládal oddíl ve Vyšším Brodě, byly v celé republice jen další dva podobné kluby.

„Dnes je nás tak dvanáct třináct stálých členů. A také máme asi sedmnáct dětí, které samozřejmě neučíme k. o. techniky, ale poznávají různé páky, dozvědí se, kde je bod, pomocí kterého mohou někomu ohnout ruku, a podobně. Hlavní je, že děti vytáhneme z domu a naučíme je se hýbat, ale také třeba správně reagovat na potenciálního agresora. Učí se i respektu, to jim, myslím, dnes hodně chybí,“ všímá si Vidlák.

Aby se člověk dostal na nějakou úroveň, musí si podle jeho slov „osahat“ alespoň 500 lidí, ale celkově je to individuální jako u jiných bojových umění i sportů. Někdo se nedokáže pořádně zdokonalit ani za 10 let, jiný začne získávat jistotu úderů už po roce. „Když udeřím do ruky, nebo na krk, už podle zvuku slyším, že jsem ho vedl správně,“ popisuje.

Jednodušší je to podle něj, když soupeř klade aktivní odpor, protože se otevře a nervy jsou přístupnější. „Přemýšlí hlavou a pracuje rukama, kde je v tu chvíli veškerá energie. Vy pak nepůjdete po nejtvrdším místu, ale zaměříte se na hrudník a úderem mu uberete dech. Ale jindy třeba po správném úderu do ruky soupeře vás začnou brnět prsty a nemůžete s rukou hýbat,“ upřesňuje.

Ale vrací se k hlavě, která je v době útoku protivníka nejdůležitější. Tu je potřeba vyřadit z činnosti. „A tak to funguje,“ dodává s lehkým pousmáním a dál už neprozrazuje.

Záznamy ze seminářů vypadají dost drsně, a to je i záměr

Při semináři ve Vyšším Brodě to pak vypadá třeba tak, že Zdeněk Vidlák přistoupí ke svému partnerovi, jeho ruce vystřelí k hlavě, dotkne se místa na čele a zároveň i ze zadní strany. Okamžitě přichází k. o. Záznamy ze seminářů proto vypadají dost drsně, a to je i záměr.

Zdeňku Vidlákovi ale nejde o to, aby zájemce učil, jak likvidovat své soupeře. Chce, aby poznávali tělo a rozvíjeli své schopnosti a možnosti. Kyusho může velmi dobře pomoci při sebeobraně, to je pro něj důležité.

Čím je bojovník zkušenější, získává i psychický klid. Pak neznervózní a ví, že z 90 procent jde útok protivníka rukou.

„Třeba hospodský rváč začne nejdříve nadávat, pak do vás strká a roztahuje ruce. To je jako v přírodě, kde nejdříve zvířata chtějí ukázat, že jsou větší než ve skutečnosti,“ srovnává.

Uznává i řadu dalších bojových umění. „Známe se se spoustou lidí, předáváme si zkušenosti a nové informace a často se hodně věcí různě prolíná. Vitální body používají i jiná umění, kyusho je pospojovalo dohromady,“ hodnotí.

A zdůrazňuje, že s kyusho lze začít kdykoli. Na jeho semináře dochází třeba i muž, kterému je 65 let, a když přišel, tak neměl absolutně žádné zkušenosti.

Jeho semináře mají i charitativní účely. Výtěžek loni putoval středisku dětské hematologie v budějovické nemocnici a letos pro pozůstalé po policistech a hasičích, kteří zahynuli ve službě.

I přes své zkušenosti se Vidlák určitě nechystá Vyšší Brod opouštět. Nějaké nabídky v minulosti měl, ale jak sám říká, na odchod jinam byl lenivý a kolem Lipna, kde už skoro tři desítky let slouží, je spokojený.