Čtyřpatrová budova dlouhá 120 metrů ční z panoramatu horského městečka jako vztyčený prostředníček. Vypadá jako běžný, byť vzhledem k velikosti městečka nepatřičně masivní panelák.
Mezi okny má dřevěné obložení. Jenže s každým krokem blíž lze vidět detaily zkázy. Vytrhané instalace, vše kovové od radiátorů až po zábradlí ze schodišť pryč. Jen z vybrakovaného rozvaděče kouká zbytek hliníkových drátů. Na stěnách kdosi nasprejoval sprosté malůvky. V další místnosti se válí odpadky.
Městu se podařilo získat peníze na demolici až nyní, z ministerstva pro místní rozvoj má slíbeno až 10 milionů korun.
„Dotaci se nám dlouho získat nedařilo. Opuštěný objekt pro bydlení, to je vždy nebezpečí, že se tam nastěhují bezdomovci nebo vznikne vyloučená lokalita. Proto nám ministerstvo vyhovělo. Dotace uhradí 80 procent prací, zbytek je na městu. Demoliční práce by podle projektu měly stát 13 milionů korun. Skutečnou cenu ukáže až tendr, ten se teď připravuje. Bourání by mohlo začít ještě v zimě,“ říká rokytnický starosta Petr Hudousek.
Věří, že stavba zmizí z kasáren do roka. Všechna potřebná povolení má už několik let.
Bývalu tu i turistická ubytovna, ale prodělávala
Likvidaci bývalé ubytovny pro sovětské vojáky by neměla zbrzdit ani skrytá ekologická zátěž, která je ve vojenských areálech častá. „To nehrozí. Budova je beton, keramika, polystyren, maximálně lepenka ze střechy. Sondy podloží vyšly dobře. Příroda si s tím po Rusácích vesměs poradila. Vrty se čas od času monitorují,“ uvádí starosta.
Stavba hyzdí sousedství vlakového nádraží 35 let. „Rusové ji postavili v roce 1983 jako ubytovnu pro důstojníky a mužstvo. Kromě vysílačů na střeše nemá zhruba od začátku tisíciletí využití,“ přešlapuje na střepech z rozbitých oken na bývalém vojenském cvičišti, hovorově zvaném buzerplac, starosta Rokytnice. Budova je zničená, rozbitá okna jsou zatlučená prkny. Dovnitř zatéká.
„Necelou polovinu kasáren jsme získali od armády na začátku 90. let. Menší část město zpočátku využilo jako turistickou ubytovnu, ale lidé začali být náročnější, vytápění bylo drahé a město prodělávalo. Budovu jsme se neúspěšně snažili prodat, od přelomu tisíciletí je nevyužitá. Dostávali jsme nabídky na odkup, zájemci ale z toho chtěli udělat ubytovny. Jenže pro koho?!“ ptá se Petr Hudousek.
Město se obávalo, že z kasáren bude sociálně vyloučená lokalita a další prodej odmítlo. Poslední vlna zájmu byla kolem Škodovky. Firmy, které potřebují ubytovat dělníky z Kvasin, shánějí vhodné objekty. „Naposledy mi někdo volal zhruba před rokem,“ podotýká Hudousek.
Vybydlená ruina se mohla zdemolovat už před deseti lety
Budova je teď v dezolátním stavu. „V některých částech už do ní prší, nejsme schopni ji udržovat, ostatně k demolici byla určena už před deseti lety. Už jsme jen sháněli peníze na zbourání,“ říká Petr Hudousek.
„Je to ošklivá stavba a lidé ji dorazili. Je dobře, že z města zmizí. Jak je to přímo u nádraží, mohli by si toho všimnout třeba imigranti a obsadit to,“ obává se pan Ladislav, který na někdejším nástupišti před vojenskou ubytovnou jezdí s nakladačem.
Bývalý „buzerplac“ slouží městu jako mezisklad. Na asfaltové ploše jsou hromady zeminy, suti, pařezů nebo větví. „Chceme malou komunální kompostárnu. Postavíme tam pět tříkubíkových kompostérů. Je to průmyslová zóna, můžeme postavit jen to, co umožňuje územní plán. S těmi ubytovnami zmizí poslední velký strašák kasáren,“ dodává s nadějí rokytnický starosta.
Místo obránců vlasti dostali kasárna dvakrát okupantiPůvodně měly sloužit obráncům první republiky, jenže místo toho je obývali okupanti. Jak němečtí, tak ruští. Louky na okraji Rokytnice koupil československý stát a vybudoval na nich areál kasáren pro jednotky hraničářů, kteří měli obsadit nedalekou tvrz Hanička a další bunkry pohraničního opevnění. Kasárna dokončili těsně před podepsáním mnichovské dohody a poté v nich naši armádu na šest let vystřídal wehrmacht. Československá armáda se do Rokytnice vrátila v roce 1945. „V roce 1968 byl útvar z Rokytnice převelen do slovenské Seredi a čekalo se na dislokaci nového vojenského útvaru. K tomu nedošlo, přišel 21. srpen a ještě na podzim kasárna zabraly jednotky sovětské armády. Začala smutná kapitola ruské posádky v Rokytnici, která trvala až do března 1991,“ vzpomíná s hořkostí dnešní starosta Rokytnice Petr Hudousek. Na začátku 90. let se rozhodlo, že armáda v Rokytnici končí a 6,5hektarový areál se rozdělil mezi stát a město. Stát si tam zřídil sklady hmotných rezerv, teď areál patří Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Město se snaží budovat v areálu průmyslovou zónu. „Je tam výrobce mražených potravin FrostFood, lijí se tam svíčky, fungují tam naše technické služby. Je tam firma, která tam chce mít deponii štěrku a písku. Věřím, že do pěti let budou kasárna vypadat mnohem lépe,“ věří starosta. |
