Po letech zkušeností už důkladně zná zákulisí mezinárodních automobilových závodů. Soudí, že motosport se v poslední době mění. A to nejen kvůli nástupu elektromobilů či lidem, kteří žijí vedle slavných tratí.
Se svým profesionálním týmem začal letos na jaře další sezonu závodní kategorie GT3.
„Dělám v týmu šéfa logistiky a pneumatik. Přesnější ovšem bude, když řeknu, že jsem tady taková holka pro všechno. Stejně jako moji kolegové,“ vykládá devětačtyřicetiletý muž s ostře řezanými rysy.
K práci v zahraničním závodním týmu se dostal netradičně, přes jídlo. Zajišťoval v Brně catering pro tým Aston Martin. A protože mu byla bližší práce v autodílně, využil možnosti a přesunul se raději přímo k závodním vozům.
„Z Astonu jsem pak přešel k týmu Emil Frey, kde si mě najali na pneumatiky. Později se moje práce v boxech rozšířila. Nejprve jsme měli v týmu jaguary, později lexusy a od letoška máme lamborghini,“ popisuje.
Slavné okruhy si vždy hned po příjezdu proběhne po svých
Jeho sezona začala letos už v únoru, když jel s týmem testovat vozy do Španělska a do jižní Francie. Tedy na místa, kde je už na konci zimy přijatelné počasí. A hned po Velikonocích se jely první závody série International GT Open.
„Letošní rok je ale pro nás spíše seznamovací, protože jedeme poprvé s lamborghini. Je to nové pro piloty i pro mechaniky. S lexusem jsme takové roční seznamování museli taky absolvovat,“ dodává Nahodil.
S týmem se letos zúčastní sedmi závodů. A to od německého Hockenheimringu přes belgické Spa, anglický okruh Silverstone po Barcelonu. „Končíme pak v italské Monze,“ říká Pavel Nahodil.
Slavné okruhy už si celé nejen projezdil, ale pěkně i proběhl po svých. „Vždycky první večer po příjezdu si trať proběhneme. Jedna z ‚nej‘ tratí je ve Spa. Má nejhezčí a zároveň nejstrašnější zatáčku - Eau Rouge. Ta opravdu nahání strach,“ přibližuje.
Ještě důkladněji si před závody procházejí tratě piloti. Mají na to několik hodin. Všímají si třeba, kde jsou jak vysoké obrubníky, jestli je případně můžou přejet.
Lidé si kupují pozemky u okruhů, pak si stěžují na hluk
Série závodů GT se však netýká České republiky. Nejblíže je k vidění v Rakousku, a to na Red Bull Ringu - někdejším Österreichringu či A1-Ringu, letos o druhém červencovém víkendu.
Pavel Nahodil pozoruje, jak se v posledních letech mezinárodní motosport mění.
„U některých okruhů si lidé koupili levně pozemky. Levně proto, že je okruh hlučný. A pak ti lidé začali psát petice, že jim v domech vadí hlučné závody na okruhu vedle. Například jsme měli problém s hlučností při testování ve Spa. Dvakrát nás vyhodili s tím, že naše auto má 108 decibelů a většina okruhů je povolena na 104 decibelů. Přitom takové testování stojí velké peníze,“ doplnil Nahodil
Zmiňuje také, jak se do motosportu stále víc dostávají elektromobily. „Starý motosport s vůní benzinu pomalu mizí. Jsem rád, že jsem ho mohl zažít. My ale ještě třeba pětilitry motory máme,“ podotýká.
Dřív mechanici v boxech společně grilovali, dnes se ani neznají
Zažil také, když se mechanici z různých týmů po práci sešli v jednom boxu, grilovali společně maso a dali si pivo. Až potom se rozešli do hotelů.
„A pak jsem za nimi mohl přijít, když jsem potřeboval třeba šroub, přestože byli z konkurenčního týmu. Dodnes mnohé znám. Teď je to sterilnější, mechanici z různých týmů se ani neznají, hrají si každý na svém písečku,“ přirovnává Pavel Nahodil.
A během svého života ve Švýcarsku už může i porovnávat, jak se chovají řidiči nejen při závodech, ale i v běžném provozu tam a v Česku. „Třeba padesátku ve Švýcarsku absolutně dodržuji. Vím, že kdybych jel 53 kilometrů za hodinu, platil bych pokutu čtyřicet franků. Za 55 kilometrů sto franků,“ vysvětluje.
Jeden jeho kolega jednou vjel do obce rychlostí 72 kilometrů za hodinu. Následně přišel na čtvrt roku o řidičský průkaz a ještě zaplatil policii 3 500 švýcarských franků. Tamní řidiče ale Pavel Nahodil poznal jako velmi ohleduplné.
Dobře se mu však jezdí i po České republice. Tedy s výjimkou dálnice mezi Prahou a Brnem...
