Lidem vadí kouř a zápach z továrny. Nic neporušujeme, tvrdí její šéf

  6:20
Lidé peticí bojují proti provozu liberecké firmy Likto. Stěžují si na zápach a kouř. Firma to však odmítá.

„Naše zařízení bylo označeno jako emisně podlimitní. Proto ani nemáme povinnost měřit a emise do hlášení uvádí pouze výpočtem. Z komínů od nás jde většinou jen horký vzduch s minimem emisí. A zápach? To je subjektivní vjem, žádné limity na něj nejsou. Navíc tady ani nemá co zapáchat,“ tvrdí jednatel společnosti René Chrastecký.

Komíny nad Liktem vedou od dvou odlakovacích zařízení, ve kterých se kovové komponenty teplem zbavují nátěrových hmot. Proces odlakování trvá dvě až tři hodiny, teplota přitom dosahuje zhruba čtyř set padesáti stupňů.

Zakázky má Likto především od firem působících v automobilovém průmyslu, které si u něj nechávají z různých lakovacích přípravků, kovových stojanů a roštů odstraňovat zbytky nátěrových hmot, na kterých se lakují nárazníky a další komponenty pro výrobu aut.

Chrástecký odmítá likvidování nebezpečných odpadů

Stížnosti v petici, že se v Liktu likvidují nebezpečné odpady, Chrastecký odmítá.

„Všichni naši dodavatelé musí barvy deklarovat materiálovými listy, abychom věděli, co se likviduje a jaké je složení barvy. Listy pak předáváme ke kontrole inspekci životního prostředí. Z devadesáti procent jde o ekologické, vodou ředitelné barvy. Zbytek jsou barvy práškové. Syntetických je v dnešní době opravdu minimum.“

Než jdou rošty či stojany do odlakovacího zařízení, musí se zvážit a po vytažení z pece také. „To je referenční vážení. Musíme dokladovat, kolik kilogramů barev jsme zlikvidovali. Kdybychom to nedělali, vystavovali bychom se pokutě,“ říká jednatel.

Po vytažení jsou odlakované díly pokryté vrstvou prášku ze zdegradovaných barev. Musí se proto omýt a popílek pak jde odborné firmě k lidividaci.

„Horkem barvu zbavíme pojiva a ona se rozpadne na jemný prášek. To, co v peci vzlíná, jsou emise z likvidovaných nátěrových hmot. Ty jdou do dopalovací komory, kde se emise při teplotě více jak osm set padesát stupňů zlikvidují. Někdy se opravdu chvíli z komínů kouří, pořád je to ale řízený odlakovací cyklus, kterým se udržuje optimální odlakovací teplota. Ale je to kouř během několika sekund a emise v něm jsou menší, než když na semaforech zastaví náklaďák a pak se zase rozjede,“ říká Chrastecký.

Měření se nebráníme, zní z firmy

Jednou z výtek, která se přetřásala i na libereckém zastupitelstvu, je fakt, že Likto teď žádná měření emisí neprovádí a tudíž není jasné, co všechno do vzduchu vlastně jde. Bez ohledu na to, co firma tvrdí.

„My jsme měření prováděli tak, jak jsme měli. Na základě platného rozhodnutí tuto povinnost měřit už ale nemáme. Měření se nebráníme, ale nyní je celé řízení na krajském úřadě přerušeno právě kvůli stížnostem aktivistů. Kdyby do řízení nevstoupili, měli bychom nové rozhodnutí, kde byla povinnost měřit a byly stanoveny i emisní limity,“ zdůvodňuje Chrastecký.

Kromě obyvatel Vesce se ke stížnosti přidalo i město Liberec, které se odvolalo k ministerstvu životního prostředí kvůli tomu, že ho krajský úřad nepřizval k projednávání jako účastníka řízení. Do doby, než se řízení uzavře, tak pro Likto přísnější normy neplatí.

„Ale to neznamená, že něco porušujeme. Ať nám někdo dokáže, že tu škodíme životnímu prostředí. Nenajde nic,“ dodává Chrastecký.